Schválené projekty 2018

Rozdělení přidělené dotace z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum po fakultách se zohledněním celoškolských pracovišť na rok 2018

Celková přidělená částka z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum na VŠB-TUO - 55 008 271 Kč

Z toho 2.5% - 1 375 200 Kč - úhrada způsobilých nákladů spojených s organizací SGS

fakulta přidělená částka v Kč
FBI  1 169 170
EKF  3 711 750
FAST  2 600 000
FS  8 523 694
FEI 14 727 528
HGF  6 164 359
FMT  7 136 570
VC  9 600 000
CELKEM 53 633 071

KódSP2018/138
Název projektuImplikace pro fiskální a monetární politiku vyspělých zemí: ekonometrický přístup
ŘešitelJanků Jan Ing., Ph.D.
Školitel projektu
Období řešení projektu01.01.2018 - 31.12.2018
Předmět výzkumuTento projekt je zaměřen na výzkum základních aspektů a determinantů ekonomického prostředí vyspělých zemí (především států EU), který by měl vést k praktickým doporučením pro zkvalitnění hospodářských politik a tím i ekonomické a životní úrovně těchto zemí. Z makroekonomického pohledu lze hospodářskou politiku rozdělit do dvou základních rovin. Proto i výzkum v rámci tohoto projektu bude ekvivalentně rozdělen do dvou oblastí: fiskální a monetární. Každá z těchto oblastí se pak bude skládat ze dvou větví, kde každá větev bude představovat konkrétní dílčí výzkumný problém.

1) Motivace a předmět výzkumu
A) Fiskální oblast
První větev v oblasti fiskální politiky bude zaměřena na její účinnost a to při analýze determinantů spotřeby a úspor domácností s důrazem na existující příjmovou a spotřební nerovnost. Míra nerovnoměrnosti v rozložení disponibilního důchodu pak skrze mezní sklon ke spotřebě a tedy výdajový multiplikátor může výrazně ovlivnit účinnost opatření fiskální politiky. Naopak nastavení příjmové složky státního rozpočtu či transferové platby pak zpětné ovlivňují determinanty spotřební funkce, především důchod samotný a jeho rozložení mezi domácnosti. Výzkum spotřebního chování domácností a s tím související spotřební a důchodové nerovnosti je tak oblastí, která kromě svého teoretického přínosu může přinést také podstatné implikace pro efektivní nastavení příjmů a výdajů státního rozpočtu.
Druhá větev v oblasti věnované fiskální politice se bude věnovat hodnocení chování fiskální politiky a vlády v reakci na změny v ekonomickém, politickém a institucionálním prostředí. Kromě rozvíjejících se a rozvojových zemí se dnes i některé vyspělé země potýkají s problémem předluženosti veřejných financí. Klasické teorie příčin vzniku deficitu a vládního dluhu (např. Barro (1979), tax smoothing approach) však při jejich vysvětlování spíše selhávají. V posledních desetiletích proto roste zájem o studium těchto problém z pohledu politické ekonomie (či nové politické ekonomie). Studie v této oblasti zdůrazňují, že vládní dluhy a deficity jsou částečně odrazem oportunistického chování tvůrců hospodářské politiky a variabilního institucionálního designu.

B) Monetární oblast
První větev v této oblasti bude věnována studiu konvergence cenových hladin pohledem Balassova-Samuelsonova (BS) efektu. Lze empiricky pozorovat, že země s nižším výstupem na obyvatele mají nižší cenovou hladinu. Zároveň však tyto země dosahují v porovnání s vyspělejšími ekonomikami vyšších hodnot inflace. Dochází tak ke konvergenci cenových hladin, kdy jedním z populárních vysvětlení je existence BS efektu. Do popředí zájmů se tato teorie dostala v 90. letech v souvislosti s rozpadem východního bloku a přechodem centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky tržní. Mnohé ekonomiky střední a východní Evropy (země CEE) se navíc v současné době již zapojují či hodlají zapojit do měnové integrace s vyspělejšími ekonomikami západní Evropy. I přes konvergenci nových členských států Evropské unie (EU) je stále možné pozorovat rozdíly v cenových hladinách. Jedním z možných vysvětlení je právě existence BS efektu.
Druhá větev v oblasti monetární politiky bude zaměřena na analýzu základních charakteristik a účinnosti transmisního úrokového kanálu v krátkém i dlouhém období. V režimu cílování inflace má úrokový kanál měnové politiky primární postavení. Skrze tento kanál mohou centrální bankéři ovlivňovat cenu a objem poskytovaných úvěrů, což má následně dopady na úvěrový a ekonomický cyklus. Pro tvůrce měnové politiky je tak účinnost úrokové transmise velice důležitou otázkou.

2) Cíle projektu
Obecným cílem projektu je přinést nové poznatky z oblasti monetární a fiskální politiky vyspělých zemí a dále navrhnout doporučení pro zkvalitnění hospodářských politik a tím i ekonomické a životní úrovně těchto zemí.
Konkrétní dílčí cíle jsou pak definovány dle jedlových větví projektu:
Cílem první větve fiskální oblasti je kvantifikovat determinanty spotřeby a úspor domácností a nalézt vztah mezi spotřební a důchodovou nerovností a účinností fiskální politiky.
Cílem druhé větve fiskální oblasti je zhodnotit reakce fiskální politiky v reakci na změny v ekonomickém prostředí a posoudit základní institucionální a politické determinanty rozpočtových deficitů ve vyspělých zemích.
Cílem první větve monetární oblasti je jednak ověřit existenci Balassova-Samuelsonova efektu v zemích střední a východní Evropy při zhodnocení jeho dopadů na reálnou apreciaci těchto států, tak určit, jakým způsobem se význam BS efektu změnil v průběhu času.
Cílem druhé větve monetární oblasti je zjistit, jak se projevují změny základní měnově-politické úrokové sazby do sazeb pro běžné klienty komerčních bank v České republice a to při zhodnocení dopadu globální ekonomické krize, nulových úrokových sazeb a intervencí na devizovém trhu.

3) Rešerše a současný stav
A) Fiskální oblast – první větev
Výchozím bodem teoretického i empirického výzkumu spotřeby a úspor se postupem času stal koncept LC-PIH (Life Cycle – Permanent Income Hypothesis) založený na podobnosti hypotézy životního cyklu (Modigliani a Brumberg, 1954) a teorie permanentního důchodu (Friedman, 1957) či později také RE-PIH (Rational Expectations – Permanent Income Hypothesis), jež představuje doplnění LC-PIH o prvek racionálních očekávání v rámci tzv. „random walk“ modelu, jak jej definuje Hall (1978).
Jak později ukázali Flavin (1985) či Zeldes (1989), kvůli omezení likvidity a určité krátkozrakosti se principy permanentního důchodu řídí pouze část populace a je tak při modelování spotřebního chování vhodné zkombinovat principy RE-PIH a původní keynesiánské spotřební funkce. Kompromis mezi pojetím dlouhodobě očekávaného důchodu a úměrného vztahu spotřeba důchod pak konkrétně demonstrují Hall a Mishkin (1982) či později Campbell a Mankiw (1989). Tento přístup je také dodnes základním stavebním kamenem makroekonomického modelování spotřeby.
Značného obohacení teorie chování spotřebitele o opatrnostní motiv a tvorbu finančních rezerv pak dosáhl rovněž Carroll (1997). Již od dob formulace teorie permanentního důchodu je pak jedním z podstatných námětů empirického výzkumu nejasný a nestabilní vztah mezi úrokovou mírou a tvorbou spotřeby a úspor. Jako významnou práci v této oblasti lze zmínit kupříkladu Masson, Bayoumi a Samiei (1998) či novější Aizenman, Cheung a Ito (2016). V souvislosti s nedávnou velkou hospodářskou krizí se v posledních letech do popředí vědeckého zkoumání dostává také otázka spotřebního vlivu cen aktiv, především pak nemovitostí viz Berger a kol. (2015). Moderním přínosem v oblasti analýzy spotřeby trvanlivých a netrvanlivých zboží je pak především práce Fernández-Villaverde a Krueger (2011).
Mezi výzkumy obecnějšího typu analyzující celé spektrum determinantů spotřeby a úspor pak lze zařadit například Miles (1997), Loayza, Schimdt-Hebbel a Servén (2000) či pro případ České republiky Artl, Čutková a Radkovský (2001).
Speciální pozornost bude při analýze spotřebního chování věnována interdependentnímu pojetí spotřeby, které definoval Duesenberry (1949), a z něj vycházející hypotéze relativního důchodu, kterou v moderním pojetí ilustruje kupříkladu Alvarez-Cuadrado a Long (2011). Způsob mechanizmu, kterým může vzniklá příjmová a spotřební nerovnost ovlivnit agregátní sklon ke spotřebě a tedy účinnost fiskální politiky pak názorně demonstruje Palley (2010).

A) Fiskální oblast – druhá větev
Přední studie v oblasti politické ekonomie (např. Drazen (2002) či Persson a Tabellini (2000)) vysvětlují, jak privátní preference agentů ovlivňují veřejné (hospodářské) politiky, a rovněž popisují inferiorní dopady takto konstruovaných politik. Důležitým determinantem přetrvávajících vládních deficitů a zadlužení mohou být například ideologické rozdíly vlád. Obvykle je tvrzeno, že levicové vlády jsou náchylnější k deficitnímu financování státu a tolerují rostoucí vládní zadlužení. Teoreticky je tento fenomén vysvětlen např. studiemi Hibbs (1977) či Frey a Schneider (1978), přičemž empirickou evidenci poskytují např. Cameron (1985), Roubini and Sachs (1989a) or Perotti and Kontopoulos (2002).
Jiný úhel pohledu poskytují např. Roubini and Sachs (1989b), kteří empiricky potvrzují, že koaliční vlády v industrializovaných zemích (OECD) mají tendenci vytvářet rozpočtové deficit spíše než jednobarevné majoritní vlády. Alesina a Tabellini (1990) poté ukazují, že úroveň veřejného dluhu může být dána vyšší politickou polarizací mezi střídajícími se vládami. Podobně Grilli, Masciandaro a Tabellini (1991) nacházejí negativní vztah mezi akumulací dluhu a frekvencí změn vlád v zemích OECD.
Jiný proud literatury se zaměřuje na tzv. politicko-rozpočtové cykly, přičemž se ukazuje, že rozpočtové deficity rostou především ve volebních letech, a to především v „nových demokraciích“ (Brender and Drazen, 2005) či v zemích s nižší transparentností fiskální politiky (Alt a Lassen, 2006).

B) Monetární oblast – první větev
Název Balassova-Samuelsonova efektu je odvozen ze jmen autorů dvou článků z 60. let minulého století: Balassa (1964) a Samuelson (1964). Někdy bývá zmiňován i článek Harrod (1933) a někteří autoři označují tento efekt jako Harrodův-Balassův-Samuelsonův efekt (Tica a Družic, 2006, Lothian, Taylor, 2008, Chong , Jorda a Taylor, 2012 apod.) Na rozpracování teorie mělo zásadní vliv více autorů. Samuelson (1994) zmiňuje autory jako Ricardo (1817), Viner (1937), Harrod (1933) či Bhagwati (1984) a s jistou mírou nadsázky navrhuje pojmenování Ricardův-Vinerův-Harrodův-Balassův-Samuelsonův-Pennův-Bhagwatiho efekt. Pro účely této práce bude nadále pracováno pouze s označením Balassův-Samuelsonův (BS) efekt, přičemž výše uvedená pojmenování jsou chápana jako synonyma.
První empirické testování BS efektu provedl Balassa (1964). Zpočátku byla produktivita odhadována (zpravidla jako výstup na obyvatele či pracovníka) pouze pro celou ekonomiku. Podstatou BS efektu by však měl být rozdílný růst produktivity v obchodovatelném a neobchodovatelném sektoru. Poprvé poměr produktivity v obchodovatelném a neobchodovatelném sektoru použil jako vysvětlovanou proměnnou až Officer (1976).
Hsieh (1982) jako první použil analýzu časových řad namísto průřezové analýzy. S ohledem na jiný charakter modelu byl poprvé použit reálný měnový kurz jako vysvětlovaná proměnná. Práce Officera (1976) a Hsieha (1982) vytvořily předpoklad pro následující empirické práce.
Marston (1990) poprvé nahradil reálný měnový kurz jako vysvětlovanou proměnnou poměrem cenových hladin obchodovatelného a neobchodovatelného sektoru. Rogoff (1992) pak formuloval BS efekt pomocí produkční (Cobbovy-Douglasovy) funkce pro oba sektory. Navíc doplnil model o poptávkovou stranu ekonomiky, čímž umožnil zkoumání vlivu vládních výdajů či preferencí spotřebitelů.
De Gregorio, Giovannini a Wolf (1994) upustili poprvé od předpokladu dokonalé konkurence na trzích výrobků a služeb a na trzích výrobních faktorů. Problematika nedokonalé konkurence byla dále rozpracována v pracích Ghironi a Melitz (2004) a Bergin, Glick a Taylor (2006).

B) Monetární oblast – druhá větev
Závěry empirické literatury zaměřené na transmisi úrokových sazeb se liší jednak v závislosti na zkoumané zemi (oblasti), tak v závislosti na kategorii úvěrů (Hofmann, 2006; Sorensen and Werner, 2006; Égert, Crespo-Cuaresma a Reininger, 2007; van Leuvensteijn, Sorensen, Bikker a van Rixtel, 2008; Holton a d‘Acri, 2015). Rocha (2012) například potvrdil silnou vazbu mezi změnami úrokových sazeb peněžního trhu a sazeb komerčních bank pro běžné klienty v Portugalsku. Hofmann (2006) naproti tomu došel k závěrům, že v Německu je obdobná transmise výrazně slabší. Pokud vezmeme v potaz kategorii úvěrů, tak nejslabší transmise je zpravidla potvrzena u úrokových sazeb na spotřebitelské úvěry (Sorensen a Werner, 2006; Havránek, Iršová a Lešanovská, 2016). Naopak nejsilnější transmise se projevuje u úrokových sazeb pro nefinanční podniky (Belke, Beckmann, a Verheyen, 2012; Mojon, 2000).
Značná heterogenita v přizpůsobení úrokových sazeb se prokázala i po vypuknutí Globální finanční krize. Tato heterogenita však byla zmírněna a to zejména díky oslabující síle přizpůsobení sazeb v po krizovém období. Gambacorta, Illes, a Lombardi (2015) za použití koitegračních metod došli k závěrům, že transmise je od roku 2008 slabší v Itálii, Španělsku, ve Velké Británií a ve Spojených Státech Amerických. Příčinou je podle nich především vyšší míra nejistoty a rizika v ekonomice. Obdobné výsledky potvrzuje celá řada studií (Hristov, Hülsewig and Wollmershäuser, 2014; Belke, Beckmann, and Verheyen, 2012; Havránek, Iršová and Lešanovská, 2016; a další). Opačný postoj k tomuto tvrzení zastává Borstel, Eickmeier a Krippner (2015), kteří pomocí modelu FAVAR došli k závěrům, že Globální finanční krize změnila jen dílčí složky úrokové transmise, ale ne rozsah transmise jako takové. Tato práce se tak staví do opozice valné většiny studií zabývajících se touto problematikou.
V prostředí České republiky se transmisi úrokových sazeb věnují podrobně dvě studie. Horváth a Podpiera (2012) při svém výzkumu došli k závěru, že transmise je nejúčinnější pro sazby u hypotečních úvěrů a pro sazby na podnikatelské úvěry. Ve své práci prokázali, že velikost bankovních aktiv, kapitálu, objemu depozit a kreditního rizika může ovlivnit sílu přizpůsobení úrokových sazeb. Novější práce Havránka, Iršové and Lešanovské (2016) zkoumá transmisi úrokových sazeb v České republice v období od roku 2004 do roku 2013. Závěry této studie ukazují, že po Globální finanční krizi se projevuje slabší transmise u sazeb na korporátní půjčky a naopak silnější transmise u hypotečních sazeb.

4) Metodika
viz příloha Metodika

5) Vstupní data
V empirických analýzách toho projektu bude využito veřejně dostupných databází následujících institucí: Český statistický úřad, Česká národní banka, Ministerstvo financí České republiky, Úřad práce České republiky, Eurostat, Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, OECD a také řady privátních databázi jako Database of Political Institutions (Cruz, Keefer and Scartascini, 2016) či Ilzetzki, Reinhart and Rogoff (2017) database.

6) Časový harmonogram řešení
Leden – únor 2017: příprava na výzkum, rešerše literatury a sběr dat.
Březen – duben 2017: první testování dat a výběr nejvhodnějšího datového souboru, formulace výchozích modelů, prvotní výsledky.
Květen – červenec 2017: pokročilá analýza dat, formulace finálních modelů a testy robustnosti, prezentace dílčích výsledků.
Srpen – listopad 2017: prezentace na konferencích a čerpání námětů ke zlepšení, závěrečné úpravy, absolvování recenzních řízení pro publikace v odborných časopisech.
Prosinec 2017: sepsání závěrečné zprávy.

7) Seznam literatury
AIZENMAN, J., CHEUNG, Y. a H. ITO, 2016. The Interest Rate Effect on Private Saving: Alternative Perspectives. NBER Working Paper No. 22872. DOI: 10.3386/w22872.
ALESINA, A. a G. TABELLINI, 1990. A positive theory of fiscal deficits and government debt. The Review of Economic Studies. Vol. 57, No. 3, pp. 403-414.
ALT, J. a D. LASSEN, 2006. Transparency, Political Polarization, and Political Budget Cycles in OECD Countries. American Journal of Political Science. Vol. 50, No. 3, pp. 530-550.
ALVAREZ-CUADRADO, F. a N. V. LONG, 2011. The Relative Income Hypothesis. Journal of Economic Dynamics and Control. Vol. 35, pp. 1489-1501. DOI: 10.1016/j.jedc.2011.03.012.
ARELLANO, M. a S. BOND, 1991. Some tests of specification for panel data: Monte Carlo evidence and an application to employment equations. Review of Economic Studies. Vol. 58, No. 2, pp. 277–297.
ARELLANO, M. a O. BOVER, 1995. Another look at the instrumental variable estimation of error-components models. Journal of Econometrics. Vol. 68, No. 1, pp. 29–51.
ARTL, J., ČUTKOVÁ, J. a Š. RADKOVSKÝ, 2001. Analýza spotřební funkce v podmínkách ČR. Praha: Česká národní banka. ISBN 8023879936.
BALASSA, B., 1964. The Purchasing Power Parity Doctrine: A Reappraisal. Journal of Political Economy. Vol. 72, pp. 584–596. ISSN 0022-3808.
BARRO, R. J., 1979. On the determination of the public debt. Journal of Political Economy. Vol. 87, No. 5, pp. 940-971.
BELKE, A., J. BECKMANN a F. VERHEYEN, 2012. Interest rate Pass-Through in the EMU: New Evidence from Nonlinear Cointegration Techniques for Fully Harmonized Data. DIW Berlin Discussion Paper. No. 1223. ISSN: 1619-4535.
BERGER, D. a kol., 2015. House Prices and Consumer Spending. NBER Working Paper No. 21667. DOI: 10.3386/w21667.
BERGIN, P. R., R. GLICK a A. M. TAYLOR, 2006. Productivity, tradability, and the long-run price puzzle. Journal of Monetary Economics. Vol. 53, No. 8, pp. 2041–2066. ISSN 0304-3932.
BHAGWATI, J. N., 1984. Why are services cheaper in the poor countries?. The Economic Journal. Vol. 94, No. 374, pp. 279-286. ISSN 1468-0297.
BLUNDELL, R. W. a S. BOND, 1998. Initial conditions and moment restrictions in dynamic panel data models. Journal of Econometrics. Vol. 87, No. 1, pp. 115–143.
BRENDER, A. a A. DRAZEN, 2005. Political Budget Cycles in New Versus Estabilished Democracies. Journal of Monetary Economics. Vol. 52, No. 7, pp. 1271-1295.
CAMERON, D., 1985. Does government cause inflation? Taxes, spending and deficits. In: L. Lindberg a C. Maier, eds. The politics of inflation and economic stagnation. Washington: Brookings Institution, pp. 224-279.
CAMPBELL, J. Y. a G. N. MANKIW, 1989. Consumption, Income, and Interest Rates: Reinterpreting the Time Series Evidence. NBER Macroeconomics Annual. DOI: 10.3386/w2924.
CRUZ, C., KEEFER, P. a C. SCARTASCINI. 2016. The Database of Political Institutions 2015 (DPI2015).
DE GREGORIO, J., A. GIOVANNINI a H. C. WOLF, 1994. International evidence on tradables and nontradables inflation. European Economic Review. Vol. 38, No. 6, pp. 1225-1244. ISSN 0014-2921.
DRAZEN, A. 2002. Political Economy in Macroeconomics. New Jersey: Princeton University Press.
DUESENBERRY, J. S., 1949. Income, Saving, and the Theory of Consumer Behavior. Cambridge: Harvard University Press. ISBN 978-0674447509.
ÉGERT, B., J. CRESPO-CUARESMA a T. REININGER, 2007. Interest rate pass-through in central and Eastern Europe: Reborn from ashes merely to pass away? Journal of Policy Modeling. Vol. 29, pp. 209-225.
FERNÁNDEZ-VILLAVERDE, J. a D. KRUEGER, 2011. Consumption and Saving over the Life Cycle: How Important are Consumer Durables? Macroeconomic Dynamics. Vol. 15, No. 5, pp. 725-770. DOI: 10.1017/S1365100510000180.
FLAVIN, M. A., 1985. Excess Sensitivity of Consumption to Current Income: Liquidity Constraints or Myopia? Canadian Journal of Economics. Vol. 18, No. 1, pp. 117-136. DOI: 10.3386/w1341.
FREY, B. a F. SCHNEIDER, 1978. An Empirical Study of Politico-economic Interaction in the U.S. Konstanz: Universität Konstanz.
FRIEDMAN, M., 1957. A Theory of the Consumption Function. New York: Princeton University Press. ISBN 0-691-04182-2.
GAMBACORTA, L., A. ILLES a M. J. LOMBARDI, 2015. Has the Transmission of Policy Rates to Lending Rates Changed in the Wake of the Global Financial Crisis? International Finance. Vol. 18, No. 3, pp. 263-280.
GHIRONI, F. a M. J. MELITZ, 2004. International Trade and Macroeconomic Dynamics with Heterogeneous Firms. NBER Working Paper No. 10540. Cambridge: NBER.
GRILLI, V., MASCIANDARO, D. a G. TABELLINI, 1991. Political and monetary institutions and public financial policies in the industrial countries. Economic policy. Vol. 6, No. 13, pp. 341-392.
HALL, R. E., 1978. Stochastic Implication of the Life Cycle – Permanent Income Hypothesis: Theory and Evidence. Journal of Political Economy. Vol. 86, No. 6, pp. 971-987. ISSN 0022-3808.
HALL, R. E. a F. S. MISHKIN, 1982. The Sensitivity of Consumption to Transitory Income: Estimates from Panel Data on Households. Econometrica. Vol. 50, No. 2, pp. 461-481. DOI: 10.3386/w0505.
HANČLOVÁ, J., 2012. Ekonometrické modelování: klasické přístupy s aplikacemi. Praha: Professional Publishing. ISBN 978-80-7431-088-1.
HANSEN, L. P., 1982. Large Sample Properities of Generalized Method of Moments Estimators. Econometrica. Vol. 50, No. 4, pp. 1029-1054.
HARROD, F. R., 1933. International Economics. 2nd revised ed. Nisbet and Cambridge University Press, London and Cambridge.
HAVRÁNEK, T., Z. IRŠOVÁ a J. LEŠANOVSKÁ, 2016. Bank efficiency and interest rate pass-through: Evidence from Czech loan products. Economic Modelling. Vol. 54, pp. 153-169.
HIBBS, D., 1997. Political Parties and Macroeconomic Policy. The American Political Science Review. Vol. 71, No. 4, pp. 1467-1487.
HOFMANN, B., 2006. EMU and the transmission of monetary policy: evidence from business lending rates. Empirica. Vol. 33, pp.209-229.
HOLTON, S. a C. R. d'ACRI, 2015. Jagged cliffs and stumbling blocks: interest rate pass-through fragmentation during the euro area crisis. ECB Working Paper Series. No. 1850/September 2015.
HORVÁTH, R. a A. PODPIERA, 2012. Heterogeneity in bank pricing policies: The Czech evidence. Economic Systems. Vol. 36, pp. 87-108.
HRISTOV, N., O. HÜLSEWIG a T. WOLLMERSHÄUSER, 2014. The interest rate pass-through in the Euro area during the global financial crisis. Journal of Banking and Finance. Vol. 48, pp. 104-119.
HSIEH, D. A., 1982. The Determination of the Real Exchange Rate, The Productivity Approach. Journal of International Economics. Vol. 12, pp. 355-362. ISSN 0022-1996.
CHONG, Y., O. JORDÀ a A. M. TAYLOR, 2012. The Harrod–Balassa–Samuelson Hypothesis: Real Exchange Rates And Their Long‐Run Equilibrium. International Economic Review. Vol. 53, No. 2, pp. 609-634. ISBN 1468-2354.
CHOW, G. C., 1960. Tests of equality between sets of coefficients in two linear regressions. Econometrica: Journal of the Econometric Society. Pp. 591-605. ISSN 1468-0262.
ILZETZKI, E, C. REINHART a K. ROGOFF, 2017. Exchange Rate Arrangements Entering the 21st Century: Which Anchor Will Hold?, unpublished.
LOAYZA, N., SCHMIDT-HEBBEL, K. a L. SERVÉN, 2000. What Drives Private Saving across the World. Review of Economics and Statistics. Vol. 82, No. 2, pp. 165-181.
MARSTON, R., 1990. Systematic Movements in Real Exchange Rates in the G-5: Evidence on the Integration of Internal and External Markets. Journal of Banking and Finance. Vol 14, No. 5, pp. 1023-1044. ISSN 0378-4266.
MASSON, P. R., BAYOUMI T. a H. SAMIEI, 1998. International evidence on the determinants of private saving. The World Bank Economic Review. Vol. 12, No. 3, pp. 483-501.
MODIGLIANI, F. a R. BRUMBERG, 1954. Utility Analysis and the Consumption Function: An Interpretation of Cross-Section Data. In: KURIHARA, K. (ed.), Post-Keynesian Economics. New Brunswick: Rutgers University Press. ISBN 978-0415607896.
MOJON, B., 2000. Financial structure and the interest rate channel of ECB monetary policy. ECB Working paper series. No. 40. ISSN 1561-0810.
MILES, D., 1997. A household level study of the determinants of incomes and consumption. Economic Journal. Vol. 107, No. 440, pp. 1-25. ISSN: 0013-0133.
OFFICER, L. H., 1976. The Productivity Bias in Purchasing Power Parity: An Econometric Investigation. IMF Staff Paper. No. 23, pp. 545-579. Washington: IMF.
PALLEY, T. I., 2010. The Relative Income Theory of Consumption: A Synthetic Keynes - Duesenberry - Friedman Model. Review of Political Economy. Vol. 22, No. 1, pp. 41-56. DOI: 10.1080/09538250903391954.
PEROTTI, R. a Y. KONTOPOULOS, 2002. Fragmented fiscal policy. Journal of Public Economics. Vol. 86, No. 2, pp. 191-222.
PERSSON, T. a G. TABELLINI, 2000. Political Economics: Explaining Economic Policy. Cambridge: The MIT Press.
PESARAN, M. H. a Y. SHIN, 1999. An Autoregressive Distributed Lag Modelling Approach to Cointegration Analysis. Econometrics and Economic Theory in the 20th Century: The Ragner Frisch Centennial Symposium. Cambridge: Cambridge University Press.
PESARAN, M. H., Y. SHIN a R. J. SMITH, 2001. Bounds Testing Approaches to the Analysis of Level Relationships. Journal of Applied Econometrics. Vol. 16, pp. 289-326.
RICARDO, D., 1817. On foreign trade. Principles of political economy and taxation. London: John Murray.
ROGOFF, K., 1992. Traded Goods Consumption Smoothing and the Random Walk Behavior Walk Behavior of the Real Exchange Rate. NBER Working paper No. 4119. Cambridge: NBER.
ROCHA, M. D., 2012. Interest rate pass-through in Portugal: Interactions. Asymmetries and heterogeneities. Journal of Policy Modeling. Vol. 34, pp. 64-80.
ROUBINI, N. a J. SACHS, 1989a. Government spending and budget deficits in the industrial countries. Economic Policy. Vol. 8, pp. 99-132
ROUBINI, N. a J. SACHS, 1989b. Political and economic determinants of budget deficits in the industrial democracies. European Economic Review. Vol. 33, pp. 903-938.
SAMUELSON, P. A., 1964. Theoretical Notes on Trade Problems. Review of Economics and Statistics. Vol. 46, pp. 145–154. ISSN 0034-6535.
SAMUELSON, P. A., 1994. Facets of Balassa‐Samuelson Thirty Years Later. Review of International Economics. Vol. 2, no. 3, pp. 201-226. ISBN 1467-9396.
SHIN, Y., B. YU a M. GREEWOOD-NIMMO, 2014. Modelling Asymmetric Cointegration and Dynamic Multipliers in a Nonlinear ARDL Framework. . In: Sickles R., Horrace W. (eds). Festschrift in Honor of Peter Schmidt, pp. 281-314. Springer: New York.
SORENSEN, Ch. K. a T. WERNER, 2006. Bank Interest Rate Past-through in the Euro area: A Cross Country Comparison. ECB Working paper series. No. 580/January 2006.
TICA, J. a I. DRUŽIC, 2006. The Harrod-Balassa-Samuelson Effect: A Survey of Empirical Evidence. University of Zagreb: Working Paper No. 06-7/686.
VAN LEUVENSTEIJN, M., CH. K. SORENSEN, J. A. BIKKER a A. van RIXTEL, 2008. Impact of Bank Competition on the Interest Rate Pass-through in the Euro area. ECB Working paper series. No. 885 / March 2008.
VINER, J., 1937. Studies in the Theory of International Trade. New York: Harper and Brothers Publishers.
VON BORSTEL, J., S. EICKMEIER a L. KRIPPNER, 2015. The interest rate pass-through in the euro area during the sovereign debt crisis. Deutsche Bundesbank Discussion Paper. No. 10/2015.
ZELDES, S. P., 1989. Consumption and Liquidity Constraints: An Empirical Investigation. Journal of Political Economy. Vol. 97, No. 2, pp. 305-346. DOI: 10.1086/261605.
Členové řešitelského týmuIng. Emil Adámek, Ph.D.
Ing. Ondřej Badura
Ing. Ondřej Badura
Bc. Jan Belardi
Ing. Jiří Gregor, Ph.D.
Ing. Jan Janků, Ph.D.
Ing. Jan Kurník
prof. Ing. Martin Macháček, Ph.D. et Ph.D.
Ing. Sára Novorytová
Ing. Jakub Pavelek
Ing. Matěj Šponiar
Bc. Dáša Stavová
Ing. Tomáš Wroblowský, Ph.D.
Bc. Fan Zhang
Specifikace výstupů projektu (cíl projektu)Obecným cílem projektu je přinést nové poznatky z oblasti monetární a fiskální politiky vyspělých zemí a dále navrhnout doporučení pro zkvalitnění hospodářských politik a tím i ekonomické a životní úrovně těchto zemí. Konkrétní dílčí cíle jsou pak definovány dle jedlových větví projektu - viz oddíl Předmět projektu v rámci výzkumu.

Výsledky projektu budou průběžně prezentovány na domácích či zahraničních konferencích, kde minimálně ve 12 případech se bude jednat o konferenci, jejíž sborník má být zařazen do databáze společnosti Thomson Reuters (D). Minimálně ve 2 případech se pak bude jednat o konferenci zahraniční. Tento výstup bude splněn v roce 2018. Mezi plánované konference patří například 35th International Conference on Mathematical Methods in Economics, 16th International Conference on Finance and Banking či 16th International Conference Economic Policy in the European Union Member Countries.

Hlavním výstupem projektu pak bude minimálně 5 článků v odborných časopisech. Z toho ve 3 případech se bude jednat o impaktovaný časopis (Jimp), ve 2 případech pak o časopis zařazený do databáze SCOPUS (Jsc). V případě výstupu kategorie Jsc se počítá s publikací v období 2018 - 2019, v případě výstupu kategorie Jimp pak spíše až v roce 2019. Mezi zvažované časopisy patří například Economic Modelling, Politická Ekonomie či Review of Economic Perspectives.

Výstupem projektu SGS budou závazné minimální počty publikací dle kategorií:
Jimp: 3
Jsc: 2
D: 12

Rozpočet projektu - uznané náklady

NávrhSkutečnost
1. Osobní náklady
Z toho
80400,-80400,-
1.1. Mzdy (včetně pohyblivých složek)60000,-60000,-
1.2. Odvody pojistného na veřejné zdravotně pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti20400,-20400,-
2. Stipendia164600,-154600,-
3. Materiálové náklady70000,-75583,-
4. Drobný hmotný a nehmotný majetek10000,-34243,-
5. Služby95000,-76174,-
6. Cestovní náhrady30000,-29000,-
7. Doplňkové (režijní) náklady max. do výše 10% poskytnuté podpory50000,-50000,-
8. Konference pořádané VŠB-TUO k prezentaci výsledků studentského grantu (max. do výše 10% poskytnuté podpory)0,-0,-
9. Pořízení investic0,-0,-
Plánované náklady500000,-
Uznané náklady500000,-
Celkem běžné finanční prostředky500000,-500000,-