Schválené projekty 2017

Rozdělení přidělené dotace z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum po fakultách se zohledněním celoškolských pracovišť na rok 2017

Celková přidělená částka z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum na VŠB-TUO - 54 573 242 Kč

Z toho 2.5% - 1 364 331 Kč - úhrada způsobilých nákladů spojených s organizací SGS

fakulta přidělená částka v Kč
FBI  1 210 137
EKF  3 929 534
FAST  2 465 732
FS  9 344 630
FEI 13 996 004
HGF  5 272 251
FMMI  7 123 785
VC  8 743 333
CP  1 123 505
CELKEM 53 208 911

KódSP2017/129
Název projektuEkonomické faktory ovlivňující zabezpečení veřejných služeb s kolektivní spotřebou
ŘešitelBečica Jiří Ing. Bc., Ph.D.
Školitel projektu
Období řešení projektu01.01.2017 - 31.12.2017
Předmět výzkumuPředmětem výzkumu předloženého projektu je modelování ekonomické efektivnosti vybraných veřejných služeb s kolektivní spotřebou (dále jen veřejné služby), zejména na úrovni odvětví školství a kultury. Výzkum bude zaměřen na klíčové faktory stavu a vývoje ekonomické efektivnosti v daném odvětví a s vazbou na zajištění potřebných finančních prostředků. Modely ekonomické efektivnosti vybraných veřejných služeb budou sestavovány s ohledem na specifické podmínky poskytování a financování vybraných typů veřejných služeb.

Ekonomická efektivnost veřejných služeb bude vyvozena z produkčního procesu, kde na procesním principu se vstupy podnícené veřejným zadáním transformují za určitých podmínek na výstupy (produkty) organizace u různých poskytovatelů veřejných služeb. Důraz bude kladen na alokační efektivnost, kdy vstupní proměnné budou vyjádřeny hodnotou vynaložených veřejných výdajů (vynaložené poskytovatelem popř. zřizovatelem veřejné služby) a výstupy budou představovat objem spotřebovaných služeb občany v podobě např. počtu uživatelů a výnosů z vlastní činnosti.

Předmět výzkumu předloženého projektu navazuje a rozvíjí závěry a poznatky projektu SP2016/2016 Technická efektivnost a ekonomická stabilita příspěvkových organizací. Poznatky učiněné na základě modelování technické efektivity základních škol, nemocnic, knihoven, ale též hodnocení příjmové soběstačností vybraných příspěvkových organizací z oblasti kultury ukazují, že příspěvkové organizace tendují spíše k neefektivnosti. Klíčovou příčinou, ne však jedinou, tohoto společného znaku příspěvkových organizací bez rozdílu typu poskytovaných služeb představuje převis nabídky nad poptávkou. V případě základních škol se jedná o neefektivní využití disponibilních kapacit v podobě nenaplněné třídy žáky, u nemocnic pak o prázdná (nízká obložnost) lůžka v nemocnici. V případě městských knihoven je to neaktuální a objemný knihovní fond, o který není z řad čtenářů zájem. Sekundární příčiny technické neefektivnosti vybraných příspěvkových organizací, nikoliv však méně důležité, lze spatřovat v systému financování, nepružného a politicky ovlivňovaného managementu i nemotivujících pravidel hospodaření s majetkem.

Cíl projektu:
Cílem projektu je vymezit klíčové faktory ovlivňující ekonomickou efektivnost poskytování veřejných služeb s kolektivní spotřebou zejména v odvětví kultury a školství.

Klíčové faktory budou hodnoceny v návaznosti na tři dílčí cíle předloženého výzkumného projektu:
• Prvním dílčím cílem je zhodnocení systému financování vybraných veřejných služeb z veřejných rozpočtů dle teorie fiskálního federalismu (fiskální decentralizace).
• Druhým dílčím cílem je zmapování sítě poskytovatelů vybraných veřejných služeb, zhodnocení jejich příjmové soběstačnosti a prostorové dostupnosti pro uživatele (obyvatele).
• Třetím dílčím cílem je vymezení struktury uživatelů (klientů/zákazníků) vybraných veřejných služeb, např. dle trvalého bydliště, věku, pohlaví, aj.

Metodika:
Řešení uvedených cílů předloženého výzkumného projektu bude realizováno v kontextu dostupných poznatků popsaných v rámci ekonomické teorie, přičemž rešerše literatury a názory vybraných autorů k problematice poskytování a financování veřejných služeb (veřejných statků) je uvedena v příloze tohoto projektu. Z hlediska metodického uchopení budou jak hlavní cíl, tak i dílčí cíle (jednotlivé vstupy a výstupy) analyzovány prostřednictvím statistických metod, zejména korelační a regresní analýzy a modelů vícekriteriálního rozhodování TOPSIS a WSA. V první fázi řešení projektu budou ke zpracování využita některá data, která byla získána v rámci řešení projektu SP2016/60 Technická efektivnost a ekonomická stabilita příspěvkových organizací. Statistika počtu příspěvkových organizací v odvětví školství a kultury je uvedena v příloze. Úplně nové soubory dat (za jiné organizace poskytující veřejné služby v homogenní produkci) budou získány zapojením výše uvedených studentů nejen do jejich sběru. Vzhledem k uvedeným oblastem výzkumu bude sběr dat prováděn zejména u těch organizací, jejichž zřizovatelem je územní samospráva (kraje a obce) a stát. V odvětví školství a kultury tak bude moci být zpracován soubor finančních a ekonomických ukazatelů nejen za jednotlivé zřizovatele, ale i poskytovatele veřejných služeb (divadla, muzea, galerie, filharmonie, mateřské školy, základní školy a střední školy). Převážná většina dat bude čerpána ze specializovaného informačního portálu Ministerstva financí ČR - IISSP – Monitor dle jednotlivých oblastí a typů zřizovatelů. V rámci řešení projektu budou také využity metody primárního výzkumu, zejména anketní šetření realizované v terénu u vybraných poskytovatelů veřejných služeb. Bližší rozvedení metodiky řešení je uvedeno v příloze.

Teoretická východiska:
Veřejné služby (public service) jsou veřejnými statky (public goods) a jejich faktické zabezpečování pro obyvatelstvo (v kolektivní spotřebě) vychází z rozhodnutí volených zástupců ve volbách a praktické naplňování je následně financováno z různých úrovní veřejných rozpočtů (rozpočtu státu, kraje, obce, aj.). Dle Potůčka (2005) je podstatnou charakteristikou veřejné politiky to, že se soustřeďuje na analýzu fungování veřejného sektoru, který zabezpečuje finanční prostředky v rámci národního hospodářství a cílem je hospodárné, účelné a efektivní fungování veřejně zřizovaných institucí, které poskytují veřejné služby (veřejně poskytované statky v čisté i smíšené podobě), jak na národní úrovni, tak na úrovni územní samosprávy.

V ekonomické literatuře byla problematika kolektivní spotřeby některých veřejných statků zmíněna již v pracích Pareta a Schwiera (1927) v kontextu neoklasické teorie rovnováhy a Paretovského optima. Nicméně, první vymezení veřejných statků je připisováno P. A. Samuelsonovi (1954), který vychází z postulátu ekonomických statků, které člení na soukromé a veřejné. Veřejné statky pak třídí na čisté a smíšené, přičemž argumentuje principem spotřeby čili podmínkami nedělitelnosti (non-rival) spotřeby a nevylučitelnosti (non-exludability) ze spotřeby daného veřejného statku. Na pojetí veřejných statků dle Samuelsona navázali další autoři, především Musgrave (1959), který problematiku veřejných statků rozšířil o perspektivu veřejných financí, a dle kterého jsou veřejné statky realizovány zejména prostřednictvím alokační funkce veřejných rozpočtů. V současné ČR je tato funkce zastoupena dle teorie fiskálního federalismu jak na úrovni rozpočtu státu, tak i rozpočtů samosprávných krajů a obcí.

Problematika veřejných statků byla později doplněna o pohled nabídky veřejných statků, např. Niskanen (1971) a Buchanan (1998). Buchanan (1998) např. sleduje statky podle způsobu rozhodování (individuální, respektive soukromá volba versus kolektivní volba) o jejich výrobě a spotřebě, a v této návaznosti rozlišuje pouze dva typy statků - soukromé a veřejné. Další pohled institucionálního rázu nabízí Bénard (1990), a to v kontextu otázek: „Jak jsou dané statky společnosti poskytovány?” a zda “Existuje při jejich poskytování požadavek zaplacení tržní ceny nebo jsou poskytovány bezplatně?”. Statky následně člení na tržní, polotržní a netržní.

Z výše uvedeného textu je patrné, že od druhé poloviny 20. století je problematika veřejných statků (zejména služeb) řešena celou řadou autorů, o čemž svědčí i další odborné práce, např. Arrowa (1963), Pollitta (1993), Samuelsona, Nordhause (2010), Stiglitze a Rosengarda (2015). Dle Stiglitze (1997) je např. nerovnováha na trhu důsledkem selhávání soukromých firem, které sledují své úzké zájmy a většinou se snaží jen o maximalizaci zisku pro své majitele, a ne o užitek pro celou společnost.

Poskytování veřejných statků pro obyvatelstvo je z hlediska právní subjektivity institucí poskytujících veřejné služby, řešeno v rámci různých států různě. Veřejné služby kolektivní spotřeby poskytují v rámci ČR zejména příspěvkové organizace státu, krajů a obcí. V zemích západní Evropy vykonávají tyto činnosti obdobně koncipované instituce neziskového charakteru. Stejně jako v ČR mají příspěvkové organizace vlastní právní subjektivitu a finanční vazby na svého zřizovatele, tak i v zahraničí mají tyto instituce vazby na veřejné rozpočty, které poskytují finanční prostředky na jejich chod. Dle Lovětínského a Mylkové (2011) se nacházejí např. ve Francii, Rakousku nebo Německu, kde působí jako instituce v oblasti zdravotnictví, školství nebo kultury (muzea, galerie, knihovny). Ve Francii existuje veřejná instituce - skupina tzv. les etablissements publiques, která se využívá zejména v oblasti zdravotnictví, vzdělávání (státní školství a university) a kultury (muzea). Rakousko pak využívá právní formu veřejnoprávní instituce skupiny Anstalt des öffentliches Rechts, která je využívána především pro kulturní zařízení či knihovny např. Rakouská národní knihovna, Státní statistický úřad. V Německé právní úpravě se pak nachází skupina tzv. öffentliches Betriebe, kdy se jedná o určité veřejné podniky nebo instituce, které se dále dělí do několika skupin a liší se určitými prvky. Jsou to tzv. řízené podniky (muzea, divadla, městské knihovny), vlastní nebo vlastněné podniky (městská hromadná doprava, nemocnice a veřejnoprávní instituce (veřejnoprávní rozhlasové nebo televizní vysílání, Německá meteorologická služba). Není tedy důležitá právní forma poskytovatele kolektivní veřejné služby, nýbrž finanční vztahy k veřejným rozpočtům, které tyto statky finančně zabezpečují. Stát i územní samospráva se tak musí snažit o efektivní alokaci vynakládaných finančních prostředků.

Veřejné služby jsou na území ČR poskytovány z rozhodnutí občanů (voličů), kteří projevili své individuální zájmy zvolením zástupců (politiků), kteří na různých vládních úrovních (národní, regionální, lokální) rozhodují o využití veřejných rozpočtů v zájmu většiny (ve veřejném zájmu). Výsledkem je shoda na tom, které veřejné statky budou pro obyvatele poskytovány v čisté podobě a které v podobě smíšené. Musgrave, Musgraveová (1994, s. 8) pak konstatují: „Říkáme-li, že se veřejné statky zabezpečuji veřejně, míníme tím, že je hradí rozpočet a jsou dostupné bez poplatků jednotlivých spotřebitelů. Jak se vyrábějí, nehraje roli“. Řežuchová (2010) k tomuto dodává, že zabezpečení veřejných služeb má širší význam ve smyslu garantování, organizování, regulování, kontrolování a financování veřejné služby. Poskytování veřejných statků, zejména služeb je pak z hlediska jejich produkce velmi často realizováno v nehmotné podobě a poskytovateli těchto statků nemusí být nutně jen subjekty veřejné (neziskové veřejné organizace), nýbrž i neziskové organizace soukromé a ziskové soukromé organizace zřízené v různé právní formě.

Dle Ochrany a kol. (2007) lze poskytování veřejných služeb realizovat interní (in-house) nebo externí (contracting-out) formou. Interní forma je realizována veřejnou správou prostřednictvím vlastních orgánů, organizačních složek, příspěvkových organizací, veřejných ústavů, obchodních společností a tzv. nevládních neziskových společností (např. obecně prospěšných společností). Externí forma zajištění veřejných služeb je realizována jak na základě veřejných zakázek, včetně PPP projektů soukromými subjekty, tak i prostřednictvím uzavírání veřejnoprávních smluv s veřejně prospěšnými organizacemi. Dle Benča, Kuvíkové (2011) se jedná o tzv. kontrahování čili smluvní zabezpečení veřejných služeb. Veřejná organizace tak např. uzavírá smlouvu (kontrakt) se soukromou organizací o poskytování konkrétní veřejné služby pro vymezený okruh uživatelů, kteří se na úhradě služby podílejí určitou platbou. Z hlediska veřejných rozpočtů se to pak projeví nutností realizovat výdaje buď na národní úrovni (z centrálního rozpočtu), nebo na úrovni regionální (veřejné statky financované z krajských rozpočtů), či z rozpočtů lokální úrovně (financované z rozpočtů obcí).

Problematikou garance při poskytování veřejných statků pro obyvatelstvo a jejich financováním se v teorii věnuje fiskální federalismus. Metodicky je přerozdělování finančních prostředků z centra státu na územní samosprávu samo o sobě velmi složitý proces, jehož vrcholem bylo v řadě tržně orientovaných zemí započetí procesu fiskální decentralizace. V ČR je finanční nezávislost a možnost rozhodovat v samostatné působnosti garantována územní samosprávě z Ústavy ČR a také na základě ratifikace Evropské charty místní samosprávy, ke které se ČR připojila zejména za účelem posílení finanční nezávislosti územní samosprávy (rozpočtů krajů a obcí).

Z hlediska poskytování veřejných statků je kromě samotné možnosti rozhodovat o těchto statcích jak na úrovni státu, tak i na úrovni územní samosprávy, důležitý také přenos adekvátního množství finančních prostředků z centrálního rozpočtu do rozpočtů územní samosprávy. Podstatou při financování veřejných statků by pak měl být použit logicky ten veřejný rozpočet, jež o veřejném statku rozhoduje a ten by jej měl také financovat. Zároveň by mělo být o statku rozhodováno na té úrovni, na které probíhá spotřeba občany, existují však výjimky v podobě např. povinné školní docházky, kterou finančně zabezpečuje zejména stát, byť spotřeba a částečně i zabezpečení tohoto statku je vnímána lokálně. Z hlediska této koncepce pak vychází, že pokud se jedná o statek lokálního významu, měl by být tento financován z lokálního rozpočtu (rozpočtu obce), regionální statky pak z rozpočtu kraje a národní statky z rozpočtu centra, což u některých veřejných statků s kolektivní spotřebou není v současné ČR dodrženo. Nejdůležitějším výstupem z projektu bude zpracování monografie se zaměřením na zhodnocení klíčových faktorů pro přerozdělování finančních prostředků z centra státu na územní samosprávu v kontextu zabezpečení veřejných služeb kolektivní spotřeby pro obyvatelstvo.

Finanční nároky institucí, které poskytují veřejné služby, budou v ČR dle pojetí Musgrave a Musgrave (1994) hodnoceny jak u různých zřizovatelů, tak na lokální, regionální i národní úrovni. Při hodnocení institucí bude přihlíženo ve vazbě na nutné zabezpečení nákladů materiálně-technického zabezpečení veřejných služeb, jejichž poskytování vymezuje současně platná legislativa na úrovni některých poskytovaných služeb v odvětví školství a kultury, ale i dalších služeb kolektivní spotřeby, např. dopravy. Při stanovování závěrů bude kladen důraz na hodnocení srovnatelných poskytovatelů veřejných služeb, tzn. poskytující homogenní produkci v daném odvětví (mateřské školy, základní školy, střední školy, divadla, muzea, galerie, či dopravní podniky).

V podmínkách veřejných služeb je jednou z klíčových metod hodnocení výkonnosti organizace např. srovnání kvantitativních ukazatelů, tj. metoda benchmarkingu. Podle Nenadála (2008) je benchmarking definován jako soustavný proces poměřování výrobků, služeb, postupů a metod s největšími konkurenty na trhu, resp. s těmi podniky a institucemi, které mají v dané oblasti vedoucí postavení. Smyslem poměřování je pak stanovení cílů dalšího zlepšování hodnocených organizací. Karlöf a Östblom (1993) představují benchmarking jako techniku, která směřuje ke zvyšování operativní i strategické efektivnosti organizace. K výstupům metody patří např. doporučení k přehodnocení organizační struktury organizace a zavádění motivačních složek ke zvyšování výkonu jednotlivých zaměstnanců i celé organizace. Stapenhurst (2009) přistupuje k vymezení benchmarkingu z pohledu organizace, která hodlá zlepšovat vlastní výkonnost prostřednictvím srovnání vlastních výkonů a činností s jinými organizacemi. Ve veřejném sektoru ČR tak lze tuto metodu hodnocení výkonnosti implementovat např. na úrovni obce, kraje, státu při poměřování stejně zaměřených organizací, jakými jsou např. knihovny, divadla, galerie, muzea, školy, dopravní podniky, aj.

Časový harmonogram:
Z hlediska času lze projekt rozdělit do čtyř jednotlivých etap, kdy se jednotlivé etapy shodují s kalendářními čtvrtletími a následující etapa vždy navazuje na předchozí. Jednotlivé etapy pak lze vymezit následujícími činnostmi.

I. Etapa: leden – březen 2017
Vymezení dílčích cílů a úkolů projektu. Zpracování osnovy připravované monografie. Zapojení studentek magisterského studia oboru Veřejná ekonomika a správa do řešení projektu při sběru ekonomickotechnických dat z výročních zpráv a účetních a finančních výkazů vybraných organizací ve vymezené oblasti výzkumu. Příprava a finalizace příspěvků na konferenci Theoretical and Practical Aspects of Public Finance 2017, která se uskuteční 6 - 8. 4. 2017 na Fakultě financí a účetnictví VŠE v Praze (sborník je evidován v databázi WoS).

II. Etapa: duben – červen 2017
Pokračování ve sběru dat. Konstrukce a testování dle popsané metodiky (TOPSIS, WSA). Zpracování dílčích textů monografie se zaměřením na fiskální decentralizaci zdrojů pro zabezpečování veřejných služeb územními rozpočty. Určení specializace diplomových prací zapojených studentek. Realizace odborných konzultací v podmínkách vybraných organizací za účelem sestavení dotazníku specifického anketního šetření v předmětných oblastech. Realizace dotazníkového šetření u zákazníků, kteří čerpají kolektivní veřejné služby dotčených organizací. Příprava příspěvků a jejich podání pro odborné časopisy: Scientific Papers of the University of Pardubice (evidován v databázi SCOPUS, Jsc); Littera Scripta (Evidován v databázi CEJSH a ERIH Plus); Acta academica karviniensia (Evidován v databázi ERIH Plus, Index Copernicus, Genamics JournalSeek a EBSCO). Finalizace příspěvků pro konferenci Public Economics and Administration 2017.

III. Etapa: červenec – září 2017
Vyhodnocení dotazníkového šetření a práce na textech monografie a diplomových prací. Práce na příspěvcích pro odborný časopis EMI (ERIH Plus), popř. Akta VŠFS (Jrec, ERIH Plus). Příprava a realizace prezentace průběžných výsledku projektu na odborném workshopu SGS 2017 (EKF).

IV. Etapa: říjen – prosinec 2017
Finalizace připravované monografie, finalizace příspěvku na konferenci Current Trends in Public Sector Research (leden/2018, v databázi WoS), příprava studentů na studentskou soutěž diplomových prací v rámci konference Theoretical and Practical Aspects of Public Finance (březen/2018). Ukončovací a hodnotící práce na projektu.

Literatura:
ANDERSON, R. D., SWEENEY, J. D. a WILLIAMS, A. T. An Introduction to Management Science: Quantitative Approaches to Decision Making. Minneapolis: West Publ., 1994. s. ISBN 9781844805952.
ARROW, K. (1963). Social Choice and Individual Values. 2nd editon. New York: J. Wiley and Sons.
BÉNARD, J. (1990). Veřejná ekonomika I. Praha: EÚ ČSAV.
BENČO, J., KUVÍKOVÁ, H. (2011). Ekonomika verejných služieb. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Ekonomická fakulta.
BHUTIA, P. W. a R. PHIPON. Application of AHP and TOPSIS Method for Supplier Selection Problem. Journal of Engineering. 2012, Vol. X, iss. 2, pp. 43-50. ISSN 2051-3305.
BUCHANAN, J. (1998). Veřejné finance v demokratickém systému. Praha: Computer Press.
DINCER, S. E. Multi-criteria Analysis of Economic Activity for European Union Member States and Candidate Countries: TOPSIS and WSA Applications. European Journal of Social Sciences. 2011, Vol. 21, pp. 563-572. ISSN 1351-1610.
DVORSKÝ, J., KREJČÍ, P. a P. MOLDŘÍK. Software MCA8 for computation of MCA Methods. In: ELNET 2006. Ostrava: VŠB, 2006, pp. 66–77. ISBN 80–248–1216–9.
FIALA, P. Modely a metody rozhodování. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2008. 292 s. ISBN 978-80-245-1345-4.
HWANG, Ch. a K. YOON. Multiple Attribute Decision Making: Methods and Applications. New York: Springer, 1981, ISBN 978-3-540-10558-9.
JABLONSKÝ, J. a P. URBAN. MS Excel based system for multicriteria evaluation of alternatives. [online]. 1998 [17. 5. 2015]. Available: http://www.fhi.sk/files/katedry/kove/ssov/VKOX/Jablonsky.pdf
KARLÖF, B., ÖSTBLOM, S. (1994). Benchmarking. A signpost to Excellence in Quality and Productivity. New York: John Wiley & Sons.
LOVĚTÍNSKÝ, V., MYLKOVÁ, P. (2011). Fungování příspěvkových organizací v České republice a vybraných zemích Evropy. Parlamentní institut, (online). 2011, duben, dostupné z:http://www.avpo.cz/wp-content/uploads/2014/01/prispevkove_organizace_v_CR_a_EU.pdf
MILANI, A. S., SHANIAN, A. a Ch. EL-LAHHAM. A decision-based approach for measuring human behavioral resistance to organizational change in strategic planning. Mathematical and Computer Modelling. 2008, Vol. 45, pp. 1765-1774. ISSN: 0895-7177.
MUSGRAVE, R. A. (1959). The Theory of Public Finance. New York: McGraw-Hill.
MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVEOVÁ, J. P. (1994). Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press.
NENADÁL, J. a kol. (2008). Moderní management jakosti. Principy, postupy, metody. Praha: Management Press.
NISKANEN, W. A. (1971). Bureaucracy and Representative Government. Chicago, IL: Aldine-Atherton.
OCHRANA, F., FANTOVÁ ŠUMPÍKOVÁ, M., PAVEL, J., NEMEC, J. a kol. (2007). Efektivnost vybraných veřejných služeb na úrovni obcí. Praha: VŠE v Praze, Oeconomica.
PARETO, V., SCHWIER, A. S. (1927). Manual of Political Economy. August M Kelley Pubs.
POLLITT, C. (1993). Managerialism and the Public Services: Cult for Cultural Change in the 1990s? Oxford: Blackwell.
POTŮČEK, M. a kol. (2005). Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
ŘEŽUCHOVÁ, M. (2010). Partnerství veřejného a soukromého sektoru: Analýza možností efektivního zabezpečování veřejných služeb. Disertační práce. Brno: Masaryková univerzita Brno. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/77468/esf_d/
SAMUELSON, P. A. (1954). The Pure Theory of Public Expenditure. The Review of Economics and Statistics, 36(4): 387–389.
SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. (2010). Economics. 19th ed. New York: McGraw Hill.
SHIH, H., SHYUR, H. a S. LEE. An extension of TOPSIS for group decision making. Mathematical and Computer Modelling. 2007, Vol. 45, pp. 801-813. ISSN: 0895-7177.
STAPENHURST, T. (2009). The Benchmarking book. Oxford: Butterworth-Heinemann.
STIGLITZ, J. E. (1997). Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing.
STIGLITZ, J. E., ROSENGARD, J. K. (2015). Economics of the Public Sector. 4th ed. New York: W. W. Norton Company.
VRABKOVÁ, I. (2012). Perspektivy řízení kvality ve veřejné správě, SAEI, vol. 17. Ostrava: VŠB-TU Ostrava.
WU, Ch., HSIEH, Ch. a K. CHANG. A Hybrid Multiple Criteria Decision Making Model for Supplier Selection. Mathematical Problems in Engineering. 2013. Vol. 8. pp. 1-8. ISSN 1563-5147.
YOON, K. P. a Ch. HWANG. Multiple Attribute Decision Making: An Introduciton, California: Sage, 1995. ISBN: 9780803954861.
ZELENY, M. Multiple Criteria Decision Making. The Journal of the Operational Research Society. 1983. Vol. 34, iss. 10, pp. 1011-1013. ISSN 0160-5682.

Legislativa:
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška č. 88/2002 Sb., prováděcí vyhláška Ministerstva kultury ČR ke knihovnímu zákonu.
Vyhláška č. 220/2013 Sb., o požadavcích na schvalování účetních závěrek některých vybraných účetních jednotek.
Vyhláška č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků.
Vyhláška č. 383/2009 Sb., o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech).
Vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví pro některé vybrané účetní jednotky.
Vyhláška MŠMT č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky.
Členové řešitelského týmuIng. Bc. Jiří Bečica, Ph.D.
Bc. Veronika Gřundělová
Bc. Adriana Šulová
Ing. Eva Ardielli, Ph.D.
Ing. Natálie Konečná
Bc. Adriana Slavíková
Ing. Tereza Tesařová
doc. Ing. Petr Tománek, CSc.
doc. Ing. Iveta Vrabková, Ph.D.
Specifikace výstupů projektu (cíl projektu)Výstupem projektu SGS bude závazně minimálně 70 bodů. Z toho:
• 1 monografie (česká): Fiskální decentralizace zdrojů pro zabezpečování veřejných služeb územními rozpočty. 20 bodů;
• 1 článek v databázi Scopus: Scientific Papers of the University of Pardubice, 10 bodů;
• 3 články v časopise Jrec a ERIH Plus: Littera Scripta, Acta academica karviniensia, EMI, popř. Acta VŠFS, 30 bodů;
• 5 článků ve sborníku (WoS): Theoretical and Practical Aspects of Public Finance, Public Economics and Administration 2017, Current Trends in Public Sector Research, 20 bodů.
Nebodované výstupy:
• 5 diplomových prací s předpokladem obhájení v roce 2018.

Rozpočet projektu - uznané náklady

NávrhSkutečnost
1. Osobní náklady
Z toho
32160,-32160,-
1.1. Mzdy (včetně pohyblivých složek)24000,-24000,-
1.2. Odvody pojistného na veřejné zdravotně pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti8160,-8160,-
2. Stipendia60000,-60000,-
3. Materiálové náklady113000,-107785,-
4. Drobný hmotný a nehmotný majetek33840,-41816,-
5. Služby25000,-25260,-
6. Cestovní náhrady6000,-2979,-
7. Doplňkové (režijní) náklady max. do výše 10% poskytnuté podpory30000,-30000,-
8. Konference pořádané VŠB-TUO k prezentaci výsledků studentského grantu (max. do výše 10% poskytnuté podpory)0,-0,-
9. Pořízení investic0,-0,-
Plánované náklady300000,-
Uznané náklady300000,-
Celkem běžné finanční prostředky300000,-300000,-