Schválené projekty 2016

Rozdělení přidělené dotace z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum po fakultách se zohledněním celoškolských pracovišť na rok 2016

Celková přidělená částka z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum na VŠB-TUO - 55 896 914 Kč

Z toho 2.5% - 1 397 423 Kč - úhrada způsobilých nákladů spojených s organizací SGS

fakulta přidělená částka v Kč
FBI  1 270 231
EKF  4 459 400
FAST  2 765 016
FS  9 344 371
FEI 13 781 413
HGF  5 130 549
FMMI  7 000 000
VC 10 748 511
CELKEM 54 499 491

KódSP2016/125
Název projektuModerní přístupy k modelování interakce hospodářských politik a finanční stability
ŘešitelŠulganová Monika Ing., Ph.D.
Školitel projektu
Období řešení projektu01.01.2016 - 31.12.2016
Předmět výzkumuPředkládaný vědeckovýzkumný projekt je zaměřen na komplexní analýzu sítě hospodářsko-politických vztahů ovlivňujících dosahování a udržování finanční stability. Konsensus aplikovaný v modelech nové keynesiánské makroekonomie postuluje, že kombinace opatření monetární politiky (MP) a fiskální politiky (FP) může stabilizovat růst ekonomiky a cenové hladiny. Většina ekonomů se ale domnívá, že převážně diskreční opatření FP mají výrazné limity, co se týče jejich schopnosti působit jako proticyklický nástroj. Vybrané nástroje fiskální politiky můžou úspěšně působit jako automatické stabilizátory. Avšak studie naznačují, že efekty fiskálních stimulů zavedených diskrečně výrazně poklesly v čase, přičemž výrazně zvyšují riziko neudržitelnosti vládního dluhu (Wren-Lewis, 2000 a IMF, 2008). Z hlediska krátkodobého horizontu se tedy nejeví jako optimální nástroj stabilizace ekonomické aktivity. Z hlediska dlouhodobého růstu je ale FP klíčová, neboť poskytuje základy pro růstové podmínky v ekonomice. Monetární politika je naproti tomu považována za užitečnou pro aktivní stabilizační politiku, zejména pro stabilizaci cen, přičemž ponechává tvůrcům hospodářských politik stále dostatek prostoru k vyhlazování krátkodobých fluktuací výstupu ekonomiky.
Provázaností monetární politiky a finanční stability se zabývá řada jak teoretických, tak i empirických prací (např. Bauducco et al., 2011; Havránek et al., 2012; Valencia, 2011; Nier et al., 2012). Fiskální udržitelnost a její vliv na stabilitu finančního systému zkoumají např. Komárková et al. (2013) nebo Obstfeld, (2013). Tyto oblasti byly doposud studovány převážně separovaně. Nabízí se však otázka, zda je správné tyto oblasti v rámci analýzy finanční stability oddělovat, zejména z důvodu značné provázanosti monetární a fiskální politiky, pro kterou existuje celá řada důkazů (Wyplosz, 1999; Mélitz, 2000; Buti, Roeger a Veld, 2001; Balboni, Buti a Larch, 2007; Řežábek, 2011). Tento projekt se kromě zkoumání dopadů vybraných politik na finanční stabilitu zaměřuje na komplexní analýzu systémových vazeb, přičemž je uvažováno působení monetární politiky, fiskální politiky a udržitelnosti deficitů veřejných rozpočtů na finanční stabilitu.
Po finanční krizi vyvstala řada otázek, které se týkaly jak teoretického, tak modelového rámce hospodářských politik. První šokující skutečností bylo selhání tradiční stabilizační politiky. Jednou z hlavních funkcí monetární politiky je de facto izolovat reálnou ekonomiku od finančních šoků, což se v průběhu krize nepodařilo. Vyvstaly tudíž otázky jako např.: jak velký problém představuje finanční nestabilita pro reálnou ekonomiku? Jakou roli má v tomto vztahu fiskální politika a udržitelnost rozpočtového rámce? Měly by se centrální banky vzdát vyhlazování úrokových sazeb a používat je jako proaktivní nástroj ke stabilizaci finančního sektoru? Všechny tyto otázky se shodují na jednom: je nutné vytvořit nové makroekonomické modely, které v sobě budou mít zakomponovanou úroveň finančního rizika v podobě endogenní veličiny. V případě, že bychom uvažovali o finančních krizích jako o exogenních veličinách, je toho jenom málo co by mohly hospodářské politiky dělat, např. zajistit, aby náklady vyvolané krizí (ztráta výstupu) nebyly příliš vysoké a krize neměla dlouhého trvání. Většina makroekonomů se ovšem nyní přiklání k názoru, že krize jsou endogenní veličiny ekonomického systému (Cohen a Villemot, 2015; Navarro, 2014), tj. jsou produktem endogenních šoků s mnohdy sebenaplňujícím se charakterem. Je tedy nezbytné vytvořit takové modelové rámce, které jsou schopny zachytit vazby mezi finančním systémem, reálnou ekonomikou a opatřeními tvůrců hospodářských politik.
Navrhovaný projekt se zaměří na modelování interakce hospodářských politik a finanční stability. Konkrétně bude projekt realizován ve třech základních oblastech výzkumu:
První oblast bude zaměřena na analýzu procesů a vazeb mezi monetární politikou a finanční stabilitou. Z hlediska finančních rizik bude uvažováno především kreditní riziko, jelikož jeho monitorování a hodnocení je jednou z klíčových oblastí makroprudenční analýzy. V širším pojetí je makroprudenční politika (MPP) definovaná jako koncept zaměřený na dosahování finanční stability. Koordinace monetární a makroprudenční politiky je potřebná, protože obě politiky přispívají k finanční a ekonomické stabilitě a změny v používání nástrojů MP mohou ovlivnit výkon MPP politiky a naopak. Základním cílem MP je dohlížet na cenovou stabilitu, působení MP na stabilitu finančního sektoru je až sekundárním cílem centrální banky. Diskuse na toto téma bývá v anglické literatuře označována jako "lean versus clean debate".
Druhá oblast výzkumu bude směřovat do oblasti interakce fiskální politiky a finanční stability. Finanční krize poskytla důkazy, které hovoří ve prospěch aplikace proti-cyklické fiskální politiky v situaci, kdy je monetární politika omezena nízkými úrokovými sazbami, finanční sektor je nestabilní nebo je mezera výstupu příliš velká (IMF, 2009 a 2010). Využití fiskální politiky není aplikovatelné bez výjimek na situaci, kdy ekonomika čelí „běžným“ fluktuacím spojených s hospodářským cyklem. Potenciálním problémem může být obsluha a udržitelnost dluhu, který může narůstat v důsledku diskrečních opatření vlády. Z tohoto důvodu je nutné uvažovat následovně: jestliže roste vzájemná propojenost mezi finančním a vládním sektorem, roste také logicky závislost mezi finanční stabilitou a fiskální politikou. Udržitelnost vládního dluhu významně podporuje stabilitu finančního systému a z pohledu regulace jsou vládní dluhopisy zpravidla považovány za bezrizikové podkladové aktivum. Nedávné studie (Alter a Schüler, 2012 pro Eurozónu; Deev a Hodula, 2016 pro rozvíjející se země) pak naznačují, že propojenost obou sektorů roste i díky tomu, že jak vláda, tak významné bankovní instituce mohou být řídícím prvkem a ovlivňovat se navzájem. Směr působení vazeb tedy nelze jasně vymezit.
Třetí část výzkumu materializuje znalosti získané z předchozích zkoumaných oblastí. Smyslem je definovat možný modelový rámec, skrze který bude možné úspěšně modelovat interakci opatření monetární a fiskální politiky a jejich agregovaný dopad na finanční stabilitu. Pro ilustraci uvažujme následovně: v dobách recese a deflačních tlaků bude monetární politika vždy expanzivní a bude buďto snižovat úrokové sazby nebo zvyšovat peněžní zásobu (popř. přijme jiná nestandartní opatření jako kvantitativní uvolňování či kurzový závazek). Stejně tak opatření fiskální politiky budou expanzivní, vláda bude snižovat daně nebo zvyšovat své vládní výdaje. Za normálních okolností se dostaví žádoucí efekty a recesní mezera bude uzavřena. Otázka však směřuje do situace, kdy vláda dlouhodobě hospodaří s deficitem a obě politiky tak musí brát v potaz např. také problematiku obsluhy vládního dluhu a riziko státního bankrotu. Např. hrozící riziko vládního selhání se přímo promítá do úrovně stresu ve finančním sektoru a může zvýšit pravděpodobnost finanční krize. Teoretický a empirický základ studiu interakce monetární a fiskální politiky položily především studie Wyplosz (1999) a Balboni, Buti a Larch (2007).
Cíl
Cílem výzkumného projektu je definovat a kvantifikovat vazby mezi ekonomickým a finančním systémem se zaměřením se na zhodnocení dopadů opatření hospodářských politik na dosahování a udržování finanční stability.
Hlavním přínosem projektu je představení modelového rámce, v rámci kterého budou agregovány vztahy mezi opatřeními monetární a fiskální politiky a finanční stability, a to z důvodu, že řada publikovaných studií zkoumá tyto oblasti hospodářské politiky odděleně.
Při naplňování cíle navrhovaného projektu se členové týmu zaměří mimo jiné na zodpovězení následujících otázek:
- Jaké determinanty a vazby jsou důležité při hodnocení kreditního rizika a dosahovaní finanční stability na agregátní, případně odvětvové úrovni?
- Jak působí deficity veřejných rozpočtů na finanční stabilitu?
- Působily opatření fiskální a monetární politiky na finanční stabilitu souvztažně či protichůdně v rámci sledovaného období? Liší se tyto interakce u jednotlivých zemí?
Teoretický rámec
Finanční stabilita může být definována jako situace, kdy finanční systém plní své funkce bez závažných poruch a nežádoucích účinků na ekonomiku a zároveň vykazuje vysokou míru odolnosti vůči šokům. Politiky zabezpečující finanční stabilitu mají makroprudenční orientaci a jejich úlohou je působit na finanční systém takovým způsobem, aby se nestal natolik zranitelný, že by dopady šoků vyvolaly finanční nestabilitu ve formě krize (Frait a Komárková, 2011). Ohrožení finanční stability může být výsledkem spolupůsobení 3 faktorů: (i) výskytem šoků dopadajících na finanční systém a naplňování rizik, (ii) tendencemi systému posílit prvotní šok například na základě vzájemné propojenosti subjektů v systému a (iii) schopností finančních institucí absorbovat dopady faktorů uvedených v bodech (i) a (ii). Hodnocení finanční stability má tudíž multikriteriální charakter a při interpretaci indikátorů finanční stability je potřebné uvažovat nad tím, jestli se jedná o naplnění minulých rizik anebo je hodnota zkoumaného indikátoru odrazem vzniku budoucích rizik a jestli se jedná o krátkodobý nebo dlouhodobý efekt apod. (ČNB, 2013).
Před vypuknutím globální finanční krize postupně převládl názor, že monetární politika by měla výlučně zajišťovat cenovou stabilitu a nepůsobit proti akumulaci finančních nerovnováh (Galati a Moessner, 2010), angl. "MP should not lean, but clean". Podle tohoto názoru neměla MP působit preventivně, ale naopak zasáhnout až po propuknutí finanční nestability a pomoct "uklidit" náklady s tím spojené. V rámci tohoto přístupu byly ekonomové blízko ke konsenzu o režimu kombinujícího inflační cílování a flexibilní měnové kurzy v koordinaci s izolovanou mikroobezřetnostní politikou regulace a dohledu. Tento režim měl zajistit makroekonomickou i finanční stabilitu. Konkrétně, monetární politika měla zajistit cenovou stabilitu, flexibilní kurzy měly působit na automatické vyrovnávání platební bilance a mikroobezřetnostní regulace a dohled měly být prevencí vůči nadměrnému přijímání rizika ve finančním (bankovním) sektoru. Úlohou mikroobezřetnostní politiky je působit na snižování rizika finančního stresu jednotlivých institucí a jejich obezřetné fungování pro potřeby klientů. Rozsah a synchronizace cyklického vývoje cen aktiv v průběhu nedávné finanční krize přesto roztříštily důvěru v dostatečnou efektivitu tohoto režimu. Z tohoto důvodu se zájem přesunul k problematice, jakými způsoby se může monetární politika, integrovaná s makroobezřetnostní politikou, vyrovnávat například s cyklickým vývojem cen aktiv (Canuto a Cavallari, 2013). Frait et al. (2011) uvádějí, že post-krizový konsensus, který je reakcí na finanční krizi, je rozšířený model flexibilního inflačního cílování. Podle tohoto přístupu se finanční stabilita stává samostatným cílem centrální banky, který může ovlivňovat chování centrální banky v krátkodobém horizontu (v dobách, kdy se přesazují finanční nerovnováhy), avšak nebude ovlivňovat dlouhodobý závazek zajišťování cenové stability (angl. "MP should sometimes lean and can still clean ").
Nástroje makroobezřetnostní politiky by mohly mít důležité uplatnění v měnové unii, kde jsou pravomoci v oblasti monetární politiky převedeny z národní na nadnárodní úroveň. Příkladem může být jejich působení proti nadměrnému úvěrovému růstu, pokud tuto funkci neplní zvýšená měnově-politická sazba, a to například ve formě dynamického systému oprávkování (Galati a Moessner, 2010).
Důležité je rozvést vzájemný vztah mezi finančním sektorem a fiskální udržitelností z důvodu propojení svrchovaného rizika s finančními riziky. Konkrétním příkladem v rámci vzájemného prolínání se FP a MPP je uvalení daně na krátkodobá vedlejší pasiva, přičemž primárním cílem tohoto opatření není zajištění příjmů do státního rozpočtu, ale působení proti nárůstu systémového rizika. V současnosti se hlavně vyspělé ekonomiky snaží o konsolidaci a udržitelnost svého zadlužení, jejich fiskální problémy však z velké části přetrvávají (příkladem jsou země tzv. jižního křídla EU). Centrální banky prostřednictvím poskytování likvidity nebo nákupu státních dluhopisů intervenují ve prospěch států s fiskálními problémy. Tyto země jsou přesto stále významně závislé na postoji finančních trhů vůči jejich pozici. Snahy o restrukturalizaci vládních dluhů mohou vést ve střednědobém horizontu k růstu výnosů z vládních obligací, který se postupně přenáší do růstu domácích úrokových sazeb a do následného poklesu úvěrování, investic a spotřeby. V případě, že je velká část dluhu v držení domácích subjektů (zpravidla v nejvyspělejších ekonomikách) a materializuje se kreditní riziko, musí domácí vlastníci bankovního kapitálu čelit poklesu jeho hodnoty. V opačné situaci, kdy je dluh v držení zahraničních subjektů se problémy v bankovním sektoru mohou přelévat mezi zúčastněnými zeměmi (IMF, 2012).
Výše uvedené interakce mezi finančním sektorem a snahou o zajištění fiskální udržitelnosti jsou velmi aktuální i v souvislosti s vytvořením bankovní unie zemí EU. Deklarovaným cílem vytvoření bankovní unie má být mimo jiné přerušení vazby mezi veřejnými financemi národních vlád a národními bankovními systémy, a to prostřednictvím přenesení dluhů národních vlád a potenciálních ztrát bankovních systémů na nadnárodní úroveň. Tento krok je však spojen s obavami z důvodu očekávaného zvýšení morálního hazardu, pokud výše uvedený přenos povede k oslabení odpovědnosti národních vlád a bankovních systémů za vytvořené zadlužení a ztráty.
Problematická je i stále rostoucí expozice finančního sektoru vůči veřejnému sektoru, protože regulativní koncept Basel III neuvádí horní limit na tuto expozici a zároveň stanovuje pro vládní dluhopisy nulové nebo velmi nízké rizikové váhy, což v konečném důsledku motivuje banky a jiné finanční instituce k držení těchto nástrojů (z důvodu nižších požadavků na držení kapitálu). Z pohledu jednotlivých finančních institucí se jedná o racionální rozhodnutí, které však může být zdrojem systémového rizika, konkrétně jeho průřezové dimenze (ČNB, 2013).
Metodika
Pro analýzu výše popsaných výzkumných otázek a problému budou využívané tradiční ekonometrické metody, jako jsou např. lineární regrese, modely vektorové autoregrese (VAR) a modely vektorové korekce chyby (VEC), panelová regrese apod.
K analýze interakce měnové a fiskální politiky a jejich vlivu na finanční stabilitu navrhuje tento projekt využít pokročilejších metod s využitím dvou základních modelových rámců.
Budeme-li předpokládat schopnost přesně stanovit referenční proměnné, které budou sloužit jako aproximované ukazatele hospodářských politik a tyto a priori rozdělit na exogenní a endogenní, lze modelovat daný systém s použitím modelů simultánních rovnic (MSR), konkrétně zobecněnou metodu momentů (GMM) s instrumentálními proměnnými (IV). Výhodou této metodiky je především fakt, že je velice přímočará a umožňuje jasnou definici modelového systému. Také adresuje možný problém heteroskedasticity, tlustých konců u distribučního rozdělení proměnných a reziduí a snižuje riziko vychýleného odhadu. Jako standartní citace u těchto typů modelů se využívá především Hansen (1982) nebo Baum et al. (2003) Detailní popis modelového rámce je uveden v příloze 1 projektové žádosti.
V případě, že by nebylo možné definovat daný systém s využitím ekonomické teorie a předpoklad exogenity některých proměnných by bylo nutné provést ad hoc, lze využít modely vektorové autoregrese představené v práci Sims (1980). Tyto jsou popsány v příloze 2 této žádosti.
Vstupní data
Za účelem získaní kvalitních a konzistentních časových řad bude využita celá řada mezinárodních (zpravidla veřejně dostupných) databázi, jedná se např. o ECB Statistical Data Warehouse, IMF Financial Statistics, OECD database anebo Eurostat. Využívané budou také databáze jednotlivých statistických úřadů a centrálních bank analyzovaných ekonomik nebo databáze agentury Bloomberg. Při zkoumání kreditního rizika by měla být za účelem vytvoření panelového modelu využita databáze Bankscope, která poskytuje mikroekonomická data na úrovni jednotlivých bank.
Časový harmonogram řešení
I.-II. Sběr a příprava dat a rešerše literatury ve zkoumaných oblastech, rozpracování koncepce jednotlivých výstupů.
III. Testování nasbíraných dat, výběr nejvhodnějších dat, prvotní formulace modelů, prvotní výsledky.
IV-VII. Formulace finálních modelů jejich odhad a testování dosažených výsledků (ekonomické, statistické, ekonometrické), prvotní prezentace dílčích/celkových výsledků.
VIII.-XI. Publikace výsledků ve formě článků a jejich prezentace na konferencích.
XI.-XII. Publikace a shrnutí výstupů, návrhy dalších možných postupů a shrnutí výsledků výzkumu. Tvorba závěrečné zprávy.
Literatura
ALTER, Adrian a Yves S. SCHÜLER, Y. S. Credit spread interdependencies of European states and banks during the financial crisis. Journal of Banking & Finance. 2012, roč. 36, č. 1, s. 3444-3468.
BALBONI, F., M. BUTI a M. LARCH, M. ECB vs. Council vs. Commission: Monetary and Fiscal Policy Interactions in the EMU When Cyclical Conditions are Uncertain. In: European Economy. Economic Papers. April 2007, No. 277. ISBN 978-92-79-04630-8.
BAUDUCCO, S., A. BULÍŘ a M. ČIHÁK. Monetary Policy Rules with Financial Instability. Czech Journal of Economics and Finance. 2011, roč. 61, č. 6, s. 545-565. ISSN 0015-1920.
BAUM, CH. F., M. SCHAFFER a S. STILLMAN. Instrumental variables and GMM: estimation and testing. Working Paper No. 545 [online]. 2003. [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: http://fmwww.bc.edu/ec-p/wp545.pdf
BUTI, M., W. ROEGER a J. VELD. Monetary and Fiscal Policy Interactions under a Stability Pact. Economics Working Paper ECO2001/08 [online]. 2001. [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: http://cadmus.eui.eu/bitstream/handle/1814/762/ECO2001-8.pdf?sequence=1&isAllowed=y
BUTI, Marco a Paul NOORD. Fiscal Discretion and Elections in the Early Years of EMU, Journal of Common Market Studies. 2004, roč. 42, č. 4, s. 737-756.
CANUTO, Otaviano a Matheus CAVALLARI. Asset Prices, Macroprudential Regulation, and Monetary Policy. The World Bank Economic Premise No. 116 [online]. 2013. [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: https://openknowledge.worldbank.org/bitstream/handle/10986/16116/774530BRI0EP1160Box377297B00PUBLIC0.pdf?sequence=1.
COHEN, Daniel a Sébastien VILLEMOT. Endogenous debt crises. Journal of International Money and Finance. Březen 2015, roč. 51, s. 337-369.
ČNB (ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA). Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013. Praha: Česká národní banka, 2013. 153 s. ISBN 978-80-87225-44-8.
DEEV, Oleg a Martin HODULA. Sovereign default risk and state-owned bank fragility in emerging markets. MPRA Paper No. 62539 [online]. 2015. [cit. 2015-09-29]. Dostupné z: http://mpra.ub.uni-muenchen.de/62539/1/MPRA_paper_62539.pdf (forthcoming in Post-Communist Economies volume 28)
FRAIT, J., L. KOMÁREK a Z. KOMÁRKOVÁ. Monetary Policy in a Small Economy after Tsunami: A New Consensus on the Horizon? Czech Journal of Economics and Finance. 2011, roč. 61, č. 1, s. 5-33. ISSN 0015-1920.
FRAIT, Jan a Zlatuše KOMÁRKOVÁ. Finanční stabilita, systémové riziko a makroobezřetnostní politika. In: Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011. Praha: Česká národní banka, 2011, s. 96-110. ISBN 978-80-87225-33-2.
GALATI, Gabriele a Richhild MOESSNER. Macroprudential policy - a literature review. DNB Working Paper No. 267 [online]. 2010. [cit. 2012-09-29]. Dostupné z: http://www.dnb.nl/en/binaries/267%2520-%2520Macroprudential_tcm47-243120.pdf
HANSEN, Lars. Large sample properties of generalized method of moments estimators. 1982, Econometrica, roč. 50, č. 3, s. 1029–1054.
HAVRÁNEK, T., R. HORVÁTH, J. MATĚJŮ. Monetary transmission and the financial sector in the Czech Republic. Economic Change and Restructuring. 2012, roč. 45, č 3, s. 135-155. ISSN 1574-0277.
IMF (INTERNATIONAL MONETARY FUND). Fiscal Policy as a Countercyclical Tool. World Economic Outlook [online]. 2008. [cit. 2015-11-11]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2008/02/pdf/text.pdf
IMF (INTERNATIONAL MONETARY FUND). From Recession to Recovery: How Soon and How Strong? World Economic Outlook [online]. 2009. [cit. 2015-11-11]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2009/01/pdf/c3.pdf
IMF (INTERNATIONAL MONETARY FUND). From Stimulus to Consolidation: Revenue and Expenditure Policies in Advanced and Emerging Economies. IMF Staff Paper 10/64 [online]. 2010. [cit. 2015-11-11]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/np/pp/eng/2010/043010a.pdf
IMF (INTERNATIONAL MONETARY FUND). Fiscal monitor: taking stock. A progress report on fiscal adjustment [online]. 2012. [cit. 2012-11-11]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/fm/2012/02/pdf/fm1202.pdf
KOMÁRKOVÁ, Z., V. DINGOVÁ a L. KOMÁREK. Fiskální udržitelnost a finanční stabilita. In: Zpráva o finanční stabilitě 2012/2013. Praha: Česká národní banka, 2013, s. 104-113. ISBN 978-80-87225-44-8.
MELITZ, Jacques. Some Cross-Country Evidence about Fiscal Policy Behavior and Consequences for EMU, CREST-INSEE, and CEPR [online]. 2000. [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: http://www.crest.fr/ckfinder/userfiles/files/pageperso/melitz/fisc100.htm
NAVARRO, Gaston. Financial Crises and Endogenous Volatility. Job Market Paper [online]. 2014. [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: https://www.stern.nyu.edu/sites/default/files/assets/documents/navarro_jmp.pdf
NIER, E., H. KANG, T. MANCINI, H. HESSE, F. COLUMBA, R. TCHAIDZE a J.VANDENBUSSCHE. The interaction of monetary and macroprudential policies. Background paper [online]. 2012. [cit. 2015-01-05]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/np/pp/eng/2013/012713.pdf
OBSTFELT, Maurice. On Keeping Your Powder Dry: Fiscal Foundations of Financial and Price Stability. Keynote speech prepared for the annual research conference of the Institute for Monetary and Economic Studies [online]. 2013. [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://eml.berkeley.edu/~obstfeld/fiscalfoundations.pdf
ŘEŽÁBEK, Pavel. Měnová politika a její interakce s politikou fiskální. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1894-4.
SIMS, Christopher. Macroeconomics and reality. Econometrica. 1980, roč. 48, č. 1, s. 1-48.
VALENCIA, Fabian. Monetary Policy, Bank Leverage, and Financial Stability. International Monetary Fund WP/11/244 [online]. 2011. [cit. 2013-06-08]. Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2011/wp11244.pdf
WREN-LEWIS, Simon. The Limits to Discretionary Fiscal Stabilization Policy. Oxford Review of Economic Policy. 2000, roč. 16, č. 4, s. 92-105.
WYPLOSZ, Charles. Economic Policy Coordination in EMU: Strategies and Institutions. In: Financial Supervision and Policy Coordination in the EMU. Working paper B 11. Bonn: ZEI - Center for European Integration Studies, University of Bonn, 1999.

Členové řešitelského týmuBc. Martina Bernardová
Bc. Michal Boldaňuk
Ing. Bc. Markéta Manďáková
Ing. Martin Hodula, Ph.D.
doc. Ing. Aleš Melecký, Ph.D.
Ing. Monika Šulganová, Ph.D.
Bc. Renata Vráblová
Specifikace výstupů projektu (cíl projektu)Cílem výzkumného projektu je definovat a kvantifikovat vazby mezi ekonomickým a finančním systémem se zaměřením se na zhodnocení dopadů opatření hospodářských politik na dosahování a udržování finanční stability.

Výstupy projektu budou zahrnovat minimálně 3 prezentace na domácích nebo zahraničních konferencích, jejichž sborníky mají být zařazeny do databáze Thomson Reuters (D; 3x4 bodů). Hlavními výstupy projektu pak budou tři články: dva z kategorie časopisů indexovaných v databázi SCOPUS (JSC; min. 2x10 bodů) a jeden impaktovaný časopis (Jimp; min. 10 bodů, reálně však pravděpodobně více).

Výstupy konferenčního typu (D) budou prezentovány v průběhu roku 2016. U výstupů časopiseckého typu (JSC a Jimp) se předpokládá, s ohledem na délku recenzního konání, přijatí k publikování koncem roku 2016, resp. v průběhu roku 2017 (u těchto výstupu bude ke konci roku 2016 poskytnutá pracovní verze – working paper – daných výstupů).

Závazným výstupem projektu bude minimálně 42 bodů.

Rozpočet projektu - uznané náklady

NávrhSkutečnost
1. Osobní náklady
Z toho
53600,-53600,-
1.1. Mzdy (včetně pohyblivých složek)40000,-40000,-
1.2. Odvody pojistného na veřejné zdravotně pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti13600,-13600,-
2. Stipendia105000,-105000,-
3. Materiálové náklady44000,-53359,-
4. Drobný hmotný a nehmotný majetek6000,-6000,-
5. Služby51400,-41714,-
6. Cestovní náhrady10000,-10327,-
7. Doplňkové (režijní) náklady max. do výše 10% poskytnuté podpory30000,-30000,-
8. Konference pořádané VŠB-TUO k prezentaci výsledků studentského grantu (max. do výše 10% poskytnuté podpory)0,-0,-
9. Pořízení investic0,-0,-
Plánované náklady300000,-
Uznané náklady300000,-
Celkem běžné finanční prostředky300000,-300000,-