Schválené projekty 2014

Rozdělení přidělené dotace z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum po fakultách se zohledněním celoškolských pracovišť na rok 2014

Celková přidělená částka z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum na VŠB-TUO - 50 638 tis.Kč

Z toho 2.5%  - 1 265 950 Kč - úhrada způsobilých nákladů spojených s organizací SGS

fakultapřidělená částka v tis. Kč
FBI  1 186
EKF  5 453
FAST  3 351
FS 11 385
FEI 12 892
HGF  5 937
FMMI  7 377
CNT  1 791
CELKEM 49 372

 

KódSP2014/145
Název projektuVliv struktury vládních výdajů a daní na vybrané sektory a ekonomický růst v ČR
ŘešitelDrobiszová Agata Ing.
Školitel projektuprof. JUDr. Ing. Igor Kotlán, Ph.D.<br />
Období řešení projektu01.01.2014 - 31.12.2014
Předmět výzkumuV současné době je v řadě rozvinutých zemí patrná krize veřejných financí, která má být řešena snižováním veřejných výdajů a zvyšováním daňových příjmů. Při podpoře hospodářského růstu hrají veřejné výdaje důležitou roli. Expanzivní fiskální politika může stimulovat hospodářský růst, avšak stejně tak může ekonomický růst podporovat nižší úroveň zdanění, které může být dosaženo pouze při nižší úrovni veřejných výdajů. Změny ve vládních výdajích a daních proto musí být vnímány v rámci udržování makroekonomické stability, efektivnější alokace zdrojů a zároveň v kontextu omezování rostoucího veřejného zadlužení. S přihlédnutím k těmto skutečnostem je důležité analyzovat, které vládní výdaje a jednotlivé typy daní podporují anebo naopak brzdí ekonomický růst.

Dle Szarowské (2008) mohou hrát rozdílné míry zdanění významnou roli při vysvětlování rozdílů ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí, přičemž odlišné typy daní mají rovněž odlišné vlivy na ekonomický růst. Devarajan, Swaroop a Zou (1996) zdůrazňují rozdíl mezi produktivními a neproduktivními vládními výdaji. Poukazují na fakt, že mezi veřejnými investičními výdaji a ekonomickým růstem je pozitivní vztah. Naopak u vládních výdajů určených na spotřebu je patrný negativní vztah k ekonomickému růstu. Kvalita a struktura veřejných výdajů a jednotlivých typů daní tedy nemohou být ztráceny ze zřetele, pokud jde o vliv na ekonomický růst.

Významným mezníkem v růstových teoriích se staly studie Solowa (1956) a Swana (1956), kteří rozvíjeli neoklasický růstový model. Z daného modelu vyplývá, že dříve či později se ekonomika dostane do tzv. stálého stavu, ve kterém je růst HDP na pracovníka dán pouze technologickým pokrokem a tempem růstu obyvatelstva, tedy exogenními faktory. Z uvedeného důvodu ekonomiky, které se již nacházejí ve stálém stavu, čelí nemožnosti ovlivňovat tempo růstu produktu na obyvatele prostřednictvím daňové či rozpočtové politiky. Fiskální politika může ovlivnit pouze přechodné období mezi rovnovážnými stálými stavy (viz Barro a Sala-i-Martin, 2004).

Naopak studie zabývající se endogenními modely růstu, např. Lucas (1988) a Romer (1986), využívají mechanismy, díky kterým fiskální politika může i ve stálém stavu určit jak úroveň produktu, tak míru růstu výstupu na pracovníka. To také potvrzují četné empirické studie, např. Aschauer (1989), Kneller, Bleaney a Gemmell (1999), Izák (2011), ze kterých vyplývá, že fiskální politika může mít na dlouhodobý ekonomický růst významný vliv, a to jak pozitivní, tak negativní, v závislosti na druhu daní a struktuře vládních výdajů.

Barro, (1990); Jones, Manuelli a Rosssi (1993); Stokey a Rebelo (1995) zkoumali vliv celkových vládních výdajů na ekonomický růst a potvrdili, že vládní výdaje mohou ovlivnit ekonomický růst i ve stálém stavu. Další empirické studie zase zdůraznily rozdíl mezi produktivními a neproduktivními vládními výdaji, tzn. nepracovaly pouze s celkovými vládními výdaji, ale i s jejich strukturou. Z těchto empirických analýz poté vyplývá, že celkové vládní výdaje můžou mít na dlouhodobý ekonomický růst vliv jak pozitivní, tak negativní, v závislosti na tom, převažuje-li produktivní či neproduktivní složka vládních výdajů (viz Landau, 1983; Aschauer, 1989; Devarajan, Swaroop a Zou, 1996; Kneller, Bleaney a Gemmell, 1999; Agénor a Neanidis, 2006; Izák, 2011).

Dosavadní empirické práce však neposkytují konzistentní a stabilní výsledky, které by mohly poskytnout jednoznačné poznatky o skutečném, tzn. pozitivním či negativním, vlivu vládních výdajů na ekonomický růst. Studie se pouze shodují, že vládní výdaje mohou ovlivnit ekonomický růst, a to i ve stálém stavu. Ve zmíněných studiích je také dosaženo shody, že vládní výdaje mohou být rozděleny na produktivní a neproduktivní, avšak již se přesně neshodují na tom, které konkrétní vládní výdaje jsou k nim přiřazeny.

Afonso et al. (2005) zdůrazňují, že určité vládní výdaje jsou pro výkonnost ekonomiky nezbytné. Jde o tzv. produktivní výdaje, které jsou pro ekonomický růst stejně důležité jako soukromý kapitál a pracovní síla. Tyto výdaje mohou přímo zvyšovat lidský a fyzický kapitál, podporovat technologický pokrok, a tedy přispívat k ekonomickému růstu. Vládní výdaje rovněž nepřímo podporují ekonomický růst tím, že vytváří vhodné institucionální podmínky pro soukromé investice. Bez těchto výdajů by ekonomika nemohla dobře fungovat a jejich absence by výrazně poškozovala ekonomický růst.

Lucas (1988) tvrdí, že veřejné investice do vzdělání zvyšují úroveň lidského kapitálu, a to může být vnímáno jako hlavní zdroj dlouhodobého hospodářského růstu. Tento pozitivní vztah ve svých empirických studiích potvrzují také Barro (1991); Mankiw, Romer a Weil (1992) či Easterly a Rebelo (1993). Naopak Islam (1995) a Caselli, Esquivel a Lefort (1996), kteří použili panelovou analýzu, prokázali negativní vztah mezi ekonomickým růstem a vládními výdaji do lidského kapitálu. Podobně Barro a Sala-i-Martin (2004) ve své komplexní studii faktorů růstu konstatují, že nárůst veřejných výdajů na vzdělání nemá statisticky významný vliv na ekonomický růst.

Pozitivní vztah mezi ekonomickým růstem a výdaji na obranu byl potvrzen studiemi Barro a Sala-i-Martin (2004) a Kneller, Bleaney a Gemmell (1999), které uvádí, že výdaje na obranu ve svém důsledku podpoří především soukromé investice díky posilování vlastnických práv ekonomických subjektů. Naopak Alexander (1990) ve své práci nepotvrdil žádný vztah mezi výdaji na obranu a ekonomickým růstem. Antonakis (1997) odhalil dokonce negativní vztah těchto dvou proměnných.

Aschauer (1989) dospěl k závěru, že výdaje na infrastrukturu mají výrazně pozitivní vliv na ekonomický růst, což také potvrdily některé pozdější empirické studie, např. Easterly a Rebelo (1993); Devarajan, Swaroop a Zou (1996); Kneller, Bleaney a Gemmell (1999). Afonso et al. (2005) dodávají, že tyto výdaje mají pozitivní vliv na ekonomický růst zejména z toho důvodu, že dochází k akumulaci fyzického kapitálu a zároveň ke snižování některých soukromých nákladů. Jiné analýzy však odhalily opačný, tedy negativní vliv na ekonomický růst, viz např. Holtz - Eakin (1994), Pritchett (2000), Dabla-Norriset et al. (2012).

Bleaney, Kneller a Gemmell (2001); Bloom, Canning a Sevilla (2001) potvrdili pozitivní vztah mezi výdaji na zdravotnictví a ekonomickým růstem. Afonso et al. (2005) zmiňují, že tyto výdaje zvyšují lidský kapitál, a tedy i ekonomický růst prostřednictvím zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Odedokun (2001) naopak odhalil negativní vztah mezi výdaji na zdravotnictví a ekonomickým růstem.

Důvodem, pro jsou jednotlivé studie tak rozporuplné může být, jak uvádějí např. Easterly a Rebelo (1993) či Afonso et al. (2005), že výsledný vliv jednotlivých vládních výdajů na ekonomický růst je závislý na tom, jak efektivně byly dané výdaje využity. To ve své studii potvrzují také Keefer a Knack (2007), kteří uvádějí, že vliv vládních výdajů na ekonomický růst souvisí rovněž s efektivitou těchto výdajů, která se odvíjí od kvality vlády, např. od míry korupce. Afonso a Furceri (2008) zdůrazňují, že vládní výdaje nebudou mít pozitivní vliv na ekonomický růst, pokud jsou vynaloženy na neefektivní projekty, nebo pokud dojde k vytěsnění soukromých investic. To potvrzuje i Agénor (2010), který zmiňuje, že pouze tehdy, když je míra efektivnosti vládních výdajů vysoká, mohou být tyto výdaje považovány za produktivní. V opačném případě budou mít vládní výdaje negativní vliv na ekonomický růst a budou tedy řazeny k neproduktivním.

Gier a Tullock (1989) dodávají, že některé vládní aktivity a regulace, např. mandatorní výdaje, nové regulace pro podnikatele či environmentální regulace, mají negativní vliv na ekonomický růst. Tendence regulací brzdit ekonomický růst byla empiricky potvrzena také ve studii Denisona (1985).

Za neproduktivní vládní výdaje jsou považovány zejména sociální výdaje. Barro (1990) uvádí, že zvýšení podílu neproduktivních vládních výdajů vede ke snižování ekonomického růstu a míry úspor. Zvýšení těchto výdajů totiž nemá přímý vliv na produktivitu soukromého sektoru a také převážně vede k vyššímu zdanění, aby bylo možné zvýšení vládních výdajů finanocovat. Díky tomu mají jedinci menší motivaci investovat a ekonomika má tendenci pomaleji růst. V práci Afonsa a Furcera (2008) bylo zdůrazněno, že negativní vliv na ekonomický růst mají zejména sociální výdaje a dotace. Afonso et al. (2005) konstatují, že přerozdělovací výdaje mohou podkopávat ekonomický růst tím, že sníží motivaci k práci, investice do lidského kapitálu a vytěsní soukromé investice. Na druhou stranu však sociální výdaje zabezpečují vhodné institucionální prostředí, které může sloužit jako prorůstový faktor. Negativní vztah mezi vládní spotřebou a ekonomickým růstem ve své analýze potvrdil Barro (1991). Tento negativní vztah potvrzují i další autoři, např. Devarajan, Swaroop a Zou (1996), kteří uvádí, že negativní dopad na ekonomický růst mají zejména sociální výdaje. Stejně tak Agénor (2010) uvedený negativní vztah shledává zejména v redistribučním charakteru těchto výdajů. Afonso, Schuknecht a Tanzi (2005) dodávají, že větší veřejný sektor, měřený podílem vládních výdajů na HDP, nemusí nutně znamenat účinnější zabezpečování výhod sociálního státu a vyšší ekonomický růst.

Dílčí výsledky

Pomocí panelové regrese byl zkoumán vztah struktury vládních výdajů a ekonomického růstu v zemích OECD v letech 2000 – 2011. Empirická analýza byla založena na růstovém modelu rozšířeném o lidský kapitál (viz Mankiw, Romer a Weil, 1992), který byl dále doplněn o strukturu vládních výdajů. Struktura vládních výdajů je zkoumána dle jejich funkční klasifikace (COFOG), která odpovídá metodice uplatněné jak v OECD, tak v EU (European Union, 2013). Z důvodu dostupnosti dat bylo použito základní členění na 10 položek. Ty pak byly zařazeny k produktivním či neproduktivním vládním výdajům dle rozdělení, které aplikovali ve své empirické práci Kneller, Bleaney a Gemmell (1999). Ekonometrické testy a ověřování tak, jak uvádí např. Wooldridge (2009), byly provedeny v ekonometrickém programu E-views (7).

Vysvětlovanou proměnnou byl reálný hrubý domácí produkt na obyvatele (GDP) vyjádřený v absolutní hodnotě v paritě kupní síly v dolarech. Vysvětlujícími proměnnými jsou růstové proměnné, a to kapitálová akumulace (RINV) aproximovaná pomocí ukazatele podílu reálných investic k GDP, v paritě kupní síly na obyvatele; počet obyvatel (POP), který je vyjádřen tempem růstu obyvatel v dané zemi v mil.; lidský kapitál (HUM) aproximovaný podílem minimálně středoškolsky vzdělaného obyvatelstva k celkové pracovní síle. Vládní výdaje zahrnují neproduktivní výdaje (NONPRO), které jsou vyjádřeny jako podíl součtu jednotlivých neproduktivních výdajů k GDP v paritě kupní síly, jmenovitě jde o výdaje na sociální ochranu, rekreaci, kulturu a náboženství; a produktivní výdaje, které jsou vyjádřeny jednotlivými produktivními výdaji k GDP v paritě kupní síly. Jedná se tedy o produktivní výdaje na obranu (PROdef), všeobecné veřejné služby (PROgen), veřejný pořádek a bezpečnost (PROsaf), ekonomické záležitosti (PROeco), ochranu životního prostředí (PROenv), zdravotnictví (PROhea), vzdělání (PROedu), bydlení a společenskou infrastrukturu (PROhous).

Stacionarita časových řad byla řešena pomocí prvních diferencí. Použitím metody White Period byly směrodatné odchylky korigovány o autokorelaci a heteroskedasticitu. S ohledem na to, že země OECD tvoří homogenní skupinu zemí, byl model odhadován s fixními efekty, což potvrdil i Hausmanův test.

Z výsledků panelové regresní analýzy (viz příloha č. 1) vyplývá, že model jako celek je statisticky významný na 1% hladině významnosti. Koeficient determinace (0,63) byl také na akceptovatelné úrovni, tudíž zvolené vysvětlující proměnné relativně dobře vysvětlovaly závislou proměnnou GDP.

Z důvodu statistické nevýznamnosti vládních výdajů na veřejný pořádek a bezpečnost (PROsaf), ochranu životního prostředí (PROenv) a vzdělání (PROedu) došlo k sekvenční eliminaci těchto proměnných. V dalším výzkumu však bude pomocí F-testu zkoumána společná statistická významnost vládních výdajů jako skupiny na ekonomický růst. Jedná se totiž o homogenní skupinu proměnných, kterou nelze zkoumat zcela izolovaně.

V modelu byl potvrzen soulad teorie a empirie v případě růstových proměnných, a to investic (RINV), lidského kapitálu (HUM) a tempa růstu populace (POP). Je třeba upozornit, že HUM a POP byly statisticky nevýznamné, v modelu však byly ponechány s ohledem na to, že se jedná o elementární růstové proměnné.

K empirickému potvrzení teoretických předpokladů došlo také u neproduktivních vládních výdajů (UNPRO). Byl potvrzen významný negativní vliv těchto výdajů na ekonomický růst, a to na 1% hladině významnosti. To odpovídá mnoha empirickým studiím, které se shodují na negativním vlivu obzvláště sociálních výdajů na ekonomický růst.

Všechny položky vládních výdajů přiřazené k produktivním by měly vykazovat pozitivní vliv na ekonomický růst. Dle modelu však ke shodě mezi teorií a empirií dochází pouze u vládních výdajů určených na obranu (PROdef), a to na 10% hladině významnosti. Důvod, proč tyto výdaje měly pozitivní vliv na ekonomický růst, může být spatřován zejména v tom, že prostřednictvím těchto výdajů dochází k rozvoji a šíření nových technologií a působí jako pozitivní externalita při modernizaci infrastruktury.

Vládní výdaje určené na zdravotnictví (PROedu), bydlení a společenskou infrastrukturu (PROhou) a ekonomické záležitosti (PROeco) byly v daném modelu statisticky významné (viz příloha č. 1). Všechny však měly negativní vliv na ekonomický růst, což je v rozporu s předpoklady. Negativní vliv uvedených výdajů na ekonomický růst mohl být způsoben neefektivně vynaloženými výdaji do příslušných oblastí. Může jít například o výdaje na rekonstrukce budov nemocnic, které primárně nezlepší zdravotní stav jednotlivců, ale přesto se započítávají jako výdaje v dané oblasti. Dále se může jednat o různé dotace či subvence. Výše zmíněné typy výdajů jsou v určitých případech nezbytné, ale je nutné si uvědomit, že mohou mít negativní vliv na ekonomický růst.

Teorie a empirie se neshodovaly ani u vládních výdajů na všeobecné veřejné služby (PROgen). V modelu byl zjištěn negativní vliv těchto vládních výdajů na ekonomický růst, a to na 10% hladině významnosti. Důvod, proč PROgen měly negativní vliv na ekonomický růst, spočívá v tom, že tyto výdaje v sobě mj. zahrnují náklady dluhové služby. Země OECD lze charakterizovat vysokým zadlužením, je tedy zřejmé, že výdaje na placení úroků z dluhu převážily nad ostatními výdaji všeobecné veřejné služby a tato položka má tedy v součtu negativní vliv na ekonomický růst.

Na opačné straně vládních výdajů stojí daňové příjmy. Problematika zdanění se dotýká téměř všech ekonomických subjektů a vyvolává rozsáhlé debaty a polemiky nejen mezi odbornou, politickou ale i laickou veřejností. Struktura daňového systému a jeho jednotlivé charakteristiky (např. způsob a míra zdanění, daňové úlevy) se kromě jiného zkoumají v rámci jejich dopadu na základní makroekonomické veličiny.

Zdanění ovlivňuje ekonomický růst prostřednictvím vlivu na jednotlivé růstové proměnné – v neoklasickém modelu jsou jimi míra úspor, investic a následná kapitálová akumulace. V případě rozšířených růstových modelů na ekonomický růst působí také lidský kapitál, který je rovněž ovlivňován zdaněním (Kotlán a Machová, 2012). Kneller, Bleaney a Gemmell (1999) upozorňují, že při zkoumání vlivu zdanění na ekonomický růst pomocí endogenních modelů růstu, je důležité také rozlišovat distorzní a nedistorzní daně, jelikož mají rozdílné vlivy na ekonomický růst. Zatímco distorzní daně narušují tempo růstu stálého stavu, nedistorzní daně neovlivňují investiční rozhodování, a proto v zásadě nemají na tempo růstu stálého stavu vliv. Dle Širokého (2008) se distorzními daněmi rozumí ty daně, které narušují chování a volbu účastníků ekonomických aktivit. Naopak nedistorzní daně nevyvolávají motivaci k přesunu ekonomických aktivit, neboť by tím nedošlo ke zbavení se daňových povinností. Distorzní daní je např. daň z práce, kdy daňový subjekt může nahrazovat zdaněnou mzdu zvyšováním volného času, či přenést své ekonomické aktivity do stínové části ekonomiky. Ekonomická teorie, ale i empirické studie dokládají, že vyšší zdanění práce vede k poklesu investičních aktivit skrze tlak na zisky firem, viz např. Alesina et al., 1999; Szarowská, 2008. Arnold (2008) ve své studii zkoumal vliv jednotlivých typů daní na ekonomický růst a dospěl k závěru, že korporativní zdanění má největší negativní dopad na ekonomický růst, dále následuje daň z příjmů a spotřební daň. Lee a Gordon (2005); Johanson et al. (2008) a Matei a Parvu (2009) rovněž potvrzují, že nejvíce škodlivý vliv na ekonomický růst mají právě korporativní daně.

Tento projekt bude navazovat na projekty č. SP2013/176 „Dopad korporatívneho zdanenia na vybrané sektory ČR“ a č. SP2012/105 „Vliv investičních pobídek v rámci daňové politiky ČR na podnikatelské subjekty Moravskoslezského kraje v kontextu ekonomické krize“, které se již z různých hledisek zabývaly fiskální politikou v ČR. V rámci tohoto projektu dojde k navázání na předchozí projekty a k rozšíření analýzy na všechny typy daní a strukturu vládních výdajů.

V rámci předchozího projektu byly publikace věnovány problematice vzájemné interakce ekonomického růstu a korporativního zdanění. Pozornost byla také zaměřena na aplikaci Lafferovy křivky pomocí efektivní daňové korporátní sazby či daňové nejistoty v zemích OECD. K hlavním závěrům ohledně dopadu korporátního zdanění na ekonomický růst v zemích EU, v případě aproximace daňového zatížení pomocí daňové kvóty (TQC), patří, že nedošlo k potvrzení předpokládaného negativního dopadu na ekonomický růst. Tuto skutečnost je možné vysvětlit pomocí Lafferovy křivky a nedostatků daňové kvóty jako ukazatele daňového zatížení. Z toho důvodu by země EU měly snižovat míru korporátního zdanění, přičemž platí-li implikace Lafferovy křivky, může toto snížení vést ke zvýšení daňových příjmů, které mohou být následně použity k financování produktivních vládních výdajů. Zároveň platí, že snížení daňové zátěže korporací v zemích EU může vést ke stimulaci ekonomického růstu, jak bylo prokázáno pomocí alternativních ukazatelů daňové zátěže, např. implicitních daňových sazeb, efektivních průměrných daňových sazeb, efektivních mezních daňových sazeb, World Tax Index.


Seznam literatury:
AFONSO, António and Davide FURCERI (2008). Government size, composition, volatility and economic growth. European Central Bank Working Paper. No. 849.
AFONSO, António, Ludger SCHUKNECHT and Vito TANZI (2005). Public Sector Efficiency: An International Comparison, Public Choice. 123 (3), 321-347.
AFONSO, António, Werner EBERT, Ludger SCHUKNECHT and Michael THÖNE (2005). Quality of public finances and growth. European Central Bank Working Paper. No. 438.
AGÉNOR, Pierre-Richard (2010). A Theory of Infrastructure-led Development. Journal of Economic Dynamics & Control. 34: 932–950.
AGÉNOR, Pierre-Richard, and Kyriakos C. NEANIDIS (2006). The Allocation of Public Expenditure and Economic Growth. Centre for Growth and Business Cycle Research Discussion Paper Series, University of Manchester. No. 0608.
ALESINA, Alberto, Silvia ARDAGNA, Roberto PAROTTI and Fabio SCHIANTARELLI, 1999. Fiscal Policy, Profits, and Investment. NBER Working Papers 7207, National Bureau of Economic Research, Inc.
Alexander, Robert J. (1990). The Impact of Defence Spending on Economic Growth: A Multi-Sectoral Approach to Defence Spending and Economic Growth with Evidence from Developed Economies, Defence Economics. 2(1): 39–55.
Antonakis, Nicholas (1997). Military Expenditures and Economic Growth in Greece, 1960–1990. Journal of Peace Research. 34: 89–100.
ARNOLD, Jens (2008). Do Tax Structures Affect Aggregate Economic Growth? OECD Economics Department, Working Paper. No. 643.
ASCHAUER, David Alan (1989). Is Public Expenditure Productive? Journal of Monetary Economics. 23: 177-200.
BARRO, Robert (1990). Government Spending in a Simple Model of Endogenous Growth. Journal of Political Economy. 98 (5): 103 – 125.
BARRO, Robert (1991). Economic Growth in a Cross Section of Countries. The Quarterly Journal of Economics. 56: 407-443.
BARRO, Robert and Xavier SALA-I-MARTIN (2004). Economic Growth. 2nd ed. Cambridge, Mass.: MIT Press. ISBN 02-620-2553-1.
BLEANEY, Michael, Norman GEMMELL and Richard KENELLER (2001). Testing the Endogenous Growth Model: Public Expenditure, Taxation, and Growth Over the Long-Run. Canadian Journal of Economics. 34(1): 36–57.
BLOOM, David, David CANNING and Jaypee SEVILLA (2001). The Effect of Health on Economic Growth: Theory and Evidence. NBER Working Paper. No. 8587, Cambridge MA.
CASELLI, Francesco, Gerardo ESQUIVEL, and Fernando LEFORT (1996). Reopening the Convergence Debate: A New Look at Cross-Country Growth Empirics. Journal of Economic Growth. 1: 363–389.
DABLA-NORRIS, Era, Jim BRUMBY, Annette KYOBE, Zac MILLS and Chris PAPAGEORGIOU (2012). Investing in Public Investment: An Index of Public Investment Efficiency. Journal of Economic Growth. 17(3): 235–266.
DENAUX, S. Zulal (2007). Endogenous Growth, Taxes and Government Spending: Theory and Evidence. Review of Development Economics. 11(1): 124-138.
DENISON, Edvard F. (1985). Trends in American economic growth: 1929-1982. The Brookings Institution,Washington, DC.
DEVARAJAN, Shantayanan, Vinaya SWAROOP and Heng-fu ZOU (1996). The Composition of Public Expenditure and Economic Growth. CEMA Working Papers 77, China Economics and Management Academy, Central University of Finance and Economics.
EASTERLY, William and Sergio REBELO (1993). Fiscal Policy and Economic Growth. Journal of Monetary Economics. 32: 417–458.
EUROPEAN UNION (2013). Public Finances in EMU. European Economy 4|2013. ISBN 978-92-79-28536-3.
GRIER, Kevin B. and Gordon TULLOCK (1989). An Empirical Analysis of Cross-National Economic Growth: 1951-1980. Journal of Monetary Economics. 24: 259-276.
HOLTZ-EAKIN, Douglas (1994). Public-Sector Capital and the Productivity Puzzle. Review of Economics and Statistics. 76(1): 12–21.
ISLAM, Nazrul (1995). Growth Empirics: A Panel Data Approach. Quarterly Journal of Economics. 110: 1127-1170.
IZÁK, Vratislav (2011). Vliv vládních výdajů a daní na ekonomický růst. Politická ekonomie. 59(2): 147 – 163.
JOHANSSON, Asa et al. (2008). Tax and Economic Growth. Organization for Economic Cooperation and Development: Economics Department, Working Paper. No. 620.
JONES, Larry E., Rodolfo E. MANUELLI and Peter E. ROSSI (1993). Optimal Taxation in Models of Endogenous Growth. Journal of Political Economy. 101(3): 485-517.
KEEFER, Philip and Stephen KNACK (1997). Why Don't Poor Countries Catch Up? A Cross-National Test of Institutional Explanation. Economic Inquiry. 35(3): 590-602.
KNELLER, Richard, Michael, BLEANEY and Norman GEMMELL (1999). Fiscal Policy and Growth: Evidence from OECD Countries. Journal of Public Economics. 74: 171-190.
KOTLÁN, Igor a Zuzana MACHOVÁ (2012). Vliv zdanění korporací na ekonomický růst: selhání daňové kvóty? Politická ekonomie. 6: 743 - 763.
KOTLÁN, Igor, Zuzana MACHOVÁ a Lenka JANÍČKOVÁ (2011). Vliv zdanění na dlouhodobý ekonomický růst. Politická ekonomie. 5: 638 - 658.
LANDAU, Daniel (1983). Government Expenditure and Economic Growth: A Cross-Country Study, Southern Economic Journal. 49: 783-792.
LEE, Young and Roger GORDON (2005). Tax Structure and Economic Growth. Journal of Public Economics. 89: 1027 - 1043.
LUCAS, Robert (1988). On the Mechanics of Economic Development. Journal of Monetary Economics. 22: 3 – 42.
MANKIW, Gregory N., David ROMER and David. N. WEIL (1992). A Contribution to the Empirics of Economic Growth. Quarterly Journal of Economics. 107: 407-37.
MATEI, Gheorghe and Daniela PARVU (2009). Aspects Concerning Corporate Taxation in the European Union. Finance – Challenges of the Future, Working Paper. No. 2009.
MENDOZA, Enrique. G., Gian M. MILESI-FERRETTI and Patrick K. ASEA (1997). On the Ineffectiveness of Tax Policy in Altering Long-Run Growth?: Harberger‘s Superneutrality Conjecture. Journal of Public Economics. 66: 99-126.
MILESI-FERRETTI, Gian M. and Nouriel ROUBINI (1998). Growth Effects of Income and Consumption Taxes. Journal Money, Credit and Banking. 30(4): 721-744.
ODEDOKUN, Matthew (2001). Public Finance and Economic Growth. WIDER Discussion Paper, 72/2001.
PRITCHETT, Lant (2000). The Tyranny of Concepts: CUDIE (Cumulated, Depreciated, Investment Effort) Is Not Capital. Journal of Economic Growth. 5: 361–384.
ROMER, Paul (1986). Increasing Returns and Long-Run Growth. Journal of Political Economy. 94(5): 1002 – 1037
SOLOW, Robert (1956). A Contribution to the Theory of Economic Growth. The Quarterly Journal of Economics. 70(1): 65 – 94.
STOKEY, Nancy. L. and S. REBELO, 1995. Growth Effects of Flat-Rate Taxes. Journal of Political Economy. 103(3): 519-550.
SWAN, Trevor Winchester (1956). Economic Growth and Capital Accumulation. Economic Record. 32: 334 – 361.
SZAROWSKÁ, Irena (2008). Jak vysoké je korporátni danové zatížení? GAČR, Discussion Paper.
ŠIROKÝ, Jan (2008). Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 301 s. ISBN 978-80-7400-005-8.
WOOLDRIDGE, M. Jeffrey (2009). Introductory Econometrics: A Modern Approach. Mason: South – Western CENGAGE Learning. ISBN 324-66054-5.


Harmonogram výzkumu (2014):
leden – únor: příprava výzkumu, rešerše literatury, zpracování metodologie;
březen – květen: sběr dat a jejich zpracování;
červen – červenec: vyhodnocení dat, zpracování výsledků;
srpen – září: analýza získaných dat, zpracování výsledků;
září – říjen: zpracování článků a příspěvků;
listopad – prosinec: zpracování závěrečné zprávy.

Členové řešitelského týmuIng. Veronika Nálepová
Ing. Agata Drobiszová
Ing. Jiří Huňka
Ing. Ondřej Jajkowicz
Ing. Jan Janků, Ph.D.
prof. Ing. Christiana Kliková, CSc.
prof. JUDr. Ing. Igor Kotlán, Ph.D.
Doc. Ing. Mgr. Zuzana Machová, Ph.D.
Ing. Rudolf Macek
Ing. Věra Vráblíková
Specifikace výstupů projektu (cíl projektu)Tento projekt bude navazovat na projekty č. SP2013/176 „Dopad korporatívneho zdanenia na vybrané sektory ČR“ a č. SP2012/105 „Vliv investičních pobídek v rámci daňové politiky ČR na podnikatelské subjekty Moravskoslezského kraje v kontextu ekonomické krize“, které se již z různých hledisek zabývaly fiskální politikou v ČR. V rámci tohoto projektu dojde k navázání na předchozí projekty a k rozšíření analýzy na všechny typy daní a strukturu vládních výdajů.

Hlavními teoretickými východisky pro následnou empirickou analýzu budou modelové přístupy dle Barro (1990), Mendoza, Milesi-Ferretti a Asea (1997), Milesi-Ferretti and Roubini (1998), Denaux (2007), které budou dále upraveny členy řešitelského týmu. Jedná se o modely vlivu fiskální politiky na ekonomický růst, které se snaží zohlednit různé účinky jednotlivých typů daní a vládních výdajů.

Hlavním cílem projektu bude navrhnout optimální mix vládních výdajů a daní v ČR s ohledem na jejich vliv na ekonomický růst. Vliv struktury vládních výdajů a daní na ekonomický růst bude zkoumán pomocí metody regresní analýzy časových řad. Přetrvávání důsledků změn v oblasti míry zdanění a vládních výdajů na ekonomický růst bude modelováno s využitím funkcí impulzních odezev.

V rámci projektu budou naplněny také dílčí, sekundární cíle. Pomocí panelové regrese bude provedena analýza dopadu struktury vládních výdajů a daní na ekonomický růst v rámci zemí EU a OECD. Panelová regrese umožňuje zkoumat vzájemnou závislost mezi danými proměnnými v rámci zvolených zemí v průběhu několika časových období. Panel dat v sobě zahrnuje časové řady pro různé země, přičemž výsledný počet pozorování je dán součinem počtu zemí a počtu zkoumaných období (Wooldridge, 2009). Dalším dílčím cílem bude zjištění nejvhodnější aproximace jednotlivých typu daní v rámci růstového modelu. V neposlední řadě bude také zkoumán vliv vládních výdajů a daní na vybrané sektory ČR.

Data potřebná pro model budou čerpána z veřejně dostupných databází. Konkrétně se jedná o systém národních účtů ČR (roční národní účty). Pro panelovou regresi budou využity zahraniční databáze, a to Eurostat, Penn World Table, OECD iLibrary (konkrétně OECD Tax Statistics a OECD National Accounts Statistics).

Výstupem projektu SGS bude získání minimálně 100 bodů.
Zařazení výstupů podle hodnocení výsledků dle RVV:
- 2 články v impaktovaném časopise, např. Politická ekonomie, Eastern European Economics, předpokládaný rok publikace: 2014 – 2015 (cca 40 bodů);
- 2 články v recenzovaném časopise, např. Národohospodářský obzor, Acta academica karviniensia, předpokládaný rok publikace: 2014 (cca 8 bodů);
- účast na sedmi konferencích (cca 56 bodů);
a) zahraniční konference:
• 23rd IBIMA Conference, International Business Information Management Asociation;
• 24th IBIMA Conference, International Business Information Management Asociation;
• 7th Conference EuroMed 2014, EuroMed Acad Business and EuroMed Res Business Institution;
• 15th International Scientific Conference, Economic Science for Rural Development 2014;
b) tuzemské konference:
• 9th International Days of Statistics and Economics, The Department of Statistics and Probability and the Department of Microeconomics University of Economics, Prague and The University of Economics, Faculty of Business Economics with seat in Košice ESC Rennes International School of Business;
• Liberec Economic Forum – LEF 2014, Technical University of Liberec, Faculty of Economics;
• Economic Policy in the European Union Member Countries 2014, VSB –Technical University Ostrava, Faculty of Economics, Department of National Economy and Silesian University in Opava School of Business Administration in Karvina Department of Economics.

Rozpočet projektu - uznané náklady

NávrhSkutečnost
1. Osobní náklady
Z toho
48240,-48240,-
1.1. Mzdy (včetně pohyblivých složek)36000,-36000,-
1.2. Odvody pojistného na veřejné zdravotně pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti12240,-12240,-
2. Stipendia219160,-219160,-
3. Materiálové náklady73000,-76651,-
4. Drobný hmotný a nehmotný majetek10400,-10400,-
5. Služby67200,-72184,-
6. Cestovní náhrady50000,-41365,-
7. Doplňkové (režijní) náklady max. do výše 10% poskytnuté podpory52000,-52000,-
8. Konference pořádané VŠB-TUO k prezentaci výsledků studentského grantu (max. do výše 10% poskytnuté podpory)0,-0,-
9. Pořízení investic0,-0,-
Plánované náklady520000,-
Uznané náklady520000,-
Celkem běžné finanční prostředky520000,-520000,-