Schválené projekty 2014

Rozdělení přidělené dotace z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum po fakultách se zohledněním celoškolských pracovišť na rok 2014

Celková přidělená částka z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum na VŠB-TUO - 50 638 tis.Kč

Z toho 2.5%  - 1 265 950 Kč - úhrada způsobilých nákladů spojených s organizací SGS

fakultapřidělená částka v tis. Kč
FBI  1 186
EKF  5 453
FAST  3 351
FS 11 385
FEI 12 892
HGF  5 937
FMMI  7 377
CNT  1 791
CELKEM 49 372

 

KódSP2014/115
Název projektuHodnocení makroekonomických dopadů nekonvenčních nástrojů monetární politiky vybraných centrálních bank
ŘešitelKučerová Zuzana doc. Ing., Ph.D.
Školitel projektu
Období řešení projektu01.01.2014 - 31.12.2014
Předmět výzkumu1 Úvod do tématu

Nedávná či spíše stále přetrvávající finanční a ekonomická krize dovedla centrální banky k razantní reakci a uvolnění měnových podmínek. Po snížení klíčových úrokových sazeb na hranici nuly (zero lower bound) přistoupily některé centrální banky k využití „nekonvenčních nástrojů měnové politiky“. Netradiční přístupy měnověpolitické praxe vyvolaly bouřlivé diskuse nejen mezi akademiky, ale také v rámci široké odborné veřejnosti.
Podoba nestandardních opatření se u jednotlivých centrálních bank lišila. Lenza, Pill a Reichlin (2010) zdůvodňují odlišnou podobu nestandardních opatření jednotlivých centrálních bank dvěma aspekty. Prvním z nich je rozdílný operační rámec měnové politiky již v předkrizovém období. [1] Druhým pak struktura finančního sektoru v daném regionu. [2] Přesto, navzdory rozdílům v jejich formě, směřovala přijatá opatření k dosažení stejných cílů. Realizace netradičních opatření mířila na podporu fungování finančních trhů a zabránění vzniku vážných poruch finančního systému, jakožto předpokladů pro makroekonomickou aktivitu a cenovou stabilitu ve střednědobém horizontu.
Z čistě teoretického pohledu, viz Shiratsuka (2009) či Goodfriend (2009), se rozlišují dvě podoby nekonvenčních opatření – kvalitativní uvolňování (qualitative easing, credit policy, credit easing) a kvantitativní uvolňování (quantitative easing). Kvalitativní uvolňování (v čisté podobě) není spojeno s expanzí bilance centrální banky. Dochází však ke změně struktury na straně aktiv bilance. Netradiční (nekonvenční) aktiva nahrazují aktiva běžná. Kvantitativní uvolňování je spojeno s expanzí bilance centrální banky, a to konkrétně měnové báze. Přitom nedochází ke změně struktury aktiv bilance. Centrální banky drží konvenční (běžné, tradiční) aktiva pouze ve zvýšeném množství.
Vzhledem k tomu, že na v praxi využívané nekonvenční prostředky měnové politiky lze toto učebnicové členění jen stěží aplikovat, Lenza, Pill a Reichlin (2010) rozlišují nestandardní opatření dle tří kritérií. Podle bezprostředního dopadu na bilanci centrální banky je možné rozdělit opatření na ta s bezprostředním dopadem a opatření bez bezprostředního dopadu. Podle volby protistran pak lze členit opatření na taková, která nahrazují aktivitu na finančních trzích a ty, které aktivitu na finančních trzích reaktivují. Z hlediska záměru použití je pak možné posuzovat, zdali použité nástroje posilují konvenční kanály měnové transmise či jestli využívají běžně opomíjené kanály měnové transmise.
Z pohledu vývoje měnové politiky - a finanční a ekonomické krize jako takové - se stal mezníkem pád Lehman Brothers 14. září 2008 (Lenza, Pill a Reichlin (2010)). V období před pádem této americké investiční banky se centrální banky shodně (ECB – European Central Bank, FED – Federal Reserve System, BoE – Bank of England, BoJ – Bank of Japan) snažily podpořit finanční trhy skrze změnu skladby jejich bilancí při její neměnné celkové výši. Kolaps Lehman Brothers spustil celou sérii postupných opatření, které již svým charakterem představovaly tzv. kvantitativní uvolňování. Centrální banky výrazně zvýšily objem svých bilancí, a tedy i měnové báze.
Centrální banky obvykle provádí měnovou politiku prostřednictvím nákupů a prodejů krátkodobých dluhových cenných papírů s cílem ovlivnit krátkodobé úrokové sazby. Nákupy a prodeje aktiv ovlivňují jak úrokové sazby, tak měnovou bázi (množství oběživa a rezerv bank). Centrální banka může zvětšovat měnovou bázi v zásadě dvěma způsoby – nákupy dluhopisů od veřejnosti a půjčováním peněz veřejnosti. Nákupy dluhopisů snižují jejich držbu veřejností a zvyšují množství oběživa a rezerv bank. Takto prováděná měnová politika ovlivňuje ekonomiku buď prostřednictvím cen aktiv (asset price channels) [3] a nebo úverovými kanály (credit channels) [4] (Fawley a Neely, 2013).
Nákupy krátkodobých cenných papírů však nesníží krátkodobé úrokové sazby pokud jsou již na hranici nuly. Expanze měnové báze tak není sama o sobě účinným stimulem. Peníze a dluhopisy jsou v takovém případě blízkými substituty a veřejnost může preferovat držbu peněz tzv. pod polštářem, což zabrání tomu, aby dodatečně dodané peníze do oběhu stimulovaly ekonomickou aktivitu. Takováto situace, jež je odborně označovaná jako tzv. past likvidity, pak může centrální banky motivovat k tomu, aby se zaměřily na specifické trhy a/nebo úrokové sazby, spíše než na zvyšování množství peněz v oběhu (Eggertsson a Woodford, 2003).
Tváří v tvář téměr nulovým krátkodobým úrokovým sazbám proto centrální banky přikročily k nestandardním opatřením, která často zmírňují finanční potíže a stimulují ekonomiku výrazným zvýšením měnové báze. Fawley a Neely (2013) popisují, že zmíněné nekonvenčních opatření mohou mít podobu přímého úvěrování na konkrétních krátkodobých úvěrových trzích a/nebo nákupů dlouhodobých aktiv s cílem snížit reálné dlouhodobé úrokové míry. Toho může být dosaženo buď zvýšením očekávané inflace, poklesem trajektorie očekávaných měnově-politických sazeb nebo snížením termínové přirážky.
Prvním způsobem, jak ovlivnit jednu ze tří zmíněných složek dlouhodobé úrokové míry, je závazek centrální banky udržovat nulové krátkodobé úrokové sazby déle než by implikovala její reakční funkce. Eggertsson (2006) označuje takové chování centrální banky jako „závazek k nezodpovědnosti“. Problémem této strategie – často označované také jako „strategie signalizace“ – je její časová nekonzistence. Dalšími možnostmi, jak působit na pokles dlouhodobé úrokové míry, jsou přímé nákupy aktiv a bankovních úvěrů. To může pomoci vyřešit zdánlivou časovou nekonzistenci závazku udržovat oznámenou trajektorii měnově-politických sazeb prostřednictvím realizace změny záměrů centrální banky skrze svou rozvahu.

2 Podoba realizovaných opatření vybraných centrálních bank

Jak již bylo výše uvedeno, podoba přijatých opatření jednotlivých centrálních bank se lišila v závislosti na struktuře ekonomik a také motivech k realizovaným krokům. Zatímco FED a BoE nakupovaly ve velkých objemech především vládní dluhopisy, ECB a BoJ (v menší míře než ECB) poskytovaly spíše přímé úvěry komerčním bankám. [5]
Hlavními opatřeními FEDu byly tzv. programy LSAP – nákupy aktiv ve velkých objemech (LSAP – large scale asset purchase). LSAP program, započatý v listopadu 2008, spočíval v nákupech dluhů tzv. GSE (government-sponsored enterprise) a cenných papírů krytých hypotékami (MBS – mortgage-backed securities), které byly emitovány právě těmito GSE. V březnu 2009 pak FED oznámil dodatečné nákupy dluhů GSE a také nákupy dlouhodobých vládních dluhopisů. Zmíněné nákupy jsou v literatuře označovány termínem QE1. FED jimi přibližně zdvojnásobil svoji bilanci a dle případové studie autorů Gagnon, Raskin, Remache a Sack (2011) se realizované nákupy projevily redukcí dlouhodobých reálných úrokových měr skrze pokles termínové přirážky o 110, resp. 90 bazických bodů. D’Amico a King (2013) pro hodnocení využili panelových dat jednotlivých dluhopisů a shledali, že LSAP1 stlačilo výnosy státních dluhopisů zhruba o 30 bazických bodů. V srpnu 2010 FED započal druhé kolo kvantitativního uvolňování (QE2). Nejprve s cílem zachovat velikost své bilance přikročil k reinvestování splátkových jistin z LSAP do vládních dluhopisů. V listopadu pak FOMC (Federal Open Market Committee) rozhodl o dodatečných nákupech vládních dluhopisů (LSAP2), aby tím bylo podpořeno hospodářské oživení a dosažena úroveň inflace konzistentní s mandátem FEDu. Druhé kolo kvantitativního uvolňování však již dle některých autorů – např. Krishnamurthy a Vissing-Jorgensen (2011) – nemělo významný vliv na dlouhodobé výnosy vládních dluhopisů, protože pro trhy nebylo překvapením, a tudíž bylo QE2 již v cenách aktiv zakalkulováno. Swanson (2011) naopak konstatuje, že LSAP2 redukovalo výnosy dlouhodobých státních dluhopisů o přibližně 15 bazických bodů. V září 2011 přikročil FED k třetímu kolu nákupů vládních dluhopisů – tentokrát nesl program název MEP (Maturity Extension Program). V tomto případě však nedošlo k navýšení celkové bilance, jelikož nákupy dlouhodobých aktiv byly kompenzovány prodeji aktiv krátkodobých s cílem pootočit výnosovou křivku – program byl proto odbornou veřejností nazýván „Operation Twist“. FOMC rovněž oznámila záměr reinvestovat MBS a dluhy GSE s blížící se dobou splatnosti do dalších MBS, tedy nikoli do vládních dluhopisů. Vzhledem k neuspokojivým hospodářským výsledkům byl následně v červnu 2012 rozšířen MEP program a v září 2012 oficiálně spuštěno třetí kolo kvantitativního uvolňování (QE3). FED se v rámci QE3 zavázal nikoli k nákupu aktiv ve stanoveném objemu, ale svázal svou politiku s vývojem nezaměstnanosti a cenové hladiny. FOMC dále v prosinci rozhodl, že nákupy dlouhodobých vládních dluhopisů již nebudou dále sterilizovány prodeji krátkodobých aktiv. Do konce roku 2012 se oproti výchozímu stavu bilance FEDu přibližně ztrojnásobila (Fawley a Neely, 2013).
BoE oznámila rozhodnutí spustit nákupy aktiv až v březnu 2009. Ministerstvo financí pak v červnu téhož roku vytvořilo tzv. APF (Asset Purchase Facility) facilitu, prostřednictvím které BoE administrovala dva různé programy zaměřené na uvolnění úvěrových podmínek a „tradiční“ (pro politiku kvantitativního uvolňování) kvantitativní podporu. BoE zpočátku nakupovala vysoce kvalitní soukromé cenné papíry a zároveň prodávala krátkodobé vládní dluhopisy. Poté však přistoupila k nákupu střednědobých a dlouhodobých vládních dluhopisů. BoE financovala všechny tyto nové APF skrze emisi peněz, resp. rezerv BoE. Tato politika vedla k téměř zčtyřnásobení měnové báze během pouhých několika měsíců. BoE postupně rozšiřovala program kvantitativního uvolňování. K prvnímu rozšíření došlo v říjnu 2011. K druhému a třetímu přikročila BoE v únoru, resp. červnu 2012. Dopad politiky kvantitativního uvolňování BoE hodnotí například Meier (2009). Na základě případové studie autor prokázal dopad kvantitativního uvolňování ve výši 40 – 100 bazických bodů. Závěry práce autorů Joyce, Lasaosa, Stevens a Tong (2011) hovoří o dopadu na výnosy dlouhodobých vládních dluhopisů okolo 100 bazických bodů.
ECB přikročila k politice kvantitativního uvolňování (tzv. program FRFA – fixed-rate, full allotment) v reakci na rozšíření rozpětí mezi tříměsíční sazbou EURIBOR a sazbou OIS (overnight indexed swap). V říjnu 2008 dosáhlo toto rozpětí historické výše 198 bazických bodů. ECB proto oznámila, že bude bankám půjčovat neomezené množství prostředků za fixní sazbu v případě jejich krytí některým z předepsaných kolaterálů, jejichž seznam pro tento účel rozšířila. V rámci této nové politiky uspokojovala všechny hlavní refinančí operace (MRO - main refinancing operations) a dlouhodobé refinanční operace (LTRO - longer-term refinancing operations) za základní měnověpolitickou sazbu, kterou v průběhu období od října 2008 do května 2009 postupně snížila ze 4,25 % na 1 % (Fawley a Neely, 2013). Přes štědrou nabídku půjček bankám však podle Beirne et al. (2011) na počátku roku 2009 zamrzl mezibankovní trh a ECB zareagovala kromě snížení základní sazby z refinančních operací (MRO) na 1 % také zavedením 12 měsíčních refinančních operací (LTRO – long-term refinancing operations) a programem nákupu krytých vládních dluhopisů (CBPP – covered bond purchase program). V květnu 2010, s eskalující evropskou dluhovou krizí a jejími nepříznivými dopady na finanční trhy, oznámila ECB tzv. SMP (Securities Markets Programme) program (De Pooter, Martin a Pruitt, 2012). ECB v rámci programu nakupovala vládní dluhopisy na sekundárním trhu. Rozsah a velikost intervencí byl determinován na základě potřeby a prostřednictvím specifických operací sterilizován (De Pooter, Martin a Pruitt, 2012). Měnová báze EMU nebyla tímto ovlivněna a nejednalo se tedy o kvantitativní uvolňování. Zmíněné nákupy zapůsobily zejména na výnosy španělský a italských vládních dluhopisů v srpnu 2011 (Fawley a Neely, 2013). Vzhledem k pokračující dluhové krizi v Evropě přikročila ECB v říjnu téhož roku k druhému kolu CBPP a rozšíření dvanáctiměsíčních LTRO. V prosinci dále spustila aukce tříletých refinančních operací (36-month LTRO). Buiter a Rahbari (2012) se v této souvislosti domnívají, že ve skutečnosti nebylo záměrem tříletých LTRO poskytování likvidity, nýbrž nákupy vládních dluhů. Domněnka autorů se později potvrdila. ECB v září 2012 oznámila nahrazení SMP programu tzv. OMT transakcemi (outright monetary transactions), které spočívaly v nákupech vládních dluhopisů při splnění požadovaných podmínek (Fawley a Neely, 2013). Opatření přijatá ECB po pádu Lehman Brothers vedla k rozšíření rozpětí mezi základní sazbou z refinančních operací a sazbou EONIA (Euro OverNight Index Average) přibližně o 65 bazických bodů. [6] Došlo také k redukci rozpětí mezi sazeb peněžního trhu EURIBOR a OIS (Overnight Indexed Swap). Pravděpodobně byla rovněž realizovaná opatření ovlivnila výnosovou křivku peněžního trhu (Lenza, Pill a Reichlin, 2010).
Prvním přijatým opatřením BoJ byly tzv. SFSO (special-funds-supplying operations) operace spuštěné v prosinci 2008. Za úrokovou sazbu blízkou nule začala BoJ poskytovat bankám úvěry v prakticky neomezeném množství. Jediným omezením bylo množství dostupného kolaterálu. V témže měsíci pak BoJ oznámila také přímé nákupy vládních dluhopisů. Později banka přikročila rovněž k nákupům podnikových dluhopisů. V prosinci 2009 BoJ nahradila operace SFSO tzv. FRO (fixed-rate operations) operacemi. S cílem podpory hospodářského růstu pak byly v červnu 2010 spuštěny další operace pod tzv. GSFF facilitou (Growht-Supporting Funding Facility). V říjnu 2010 v rámci kompexního uvolnění měnové politiky BoJ snížila cílovou úrovneň UOCR (uncollateralized overnight call rate) sazby z 0,1% na 0-0,1 %, specifikovala podmínky opuštění politiky nulových úrokových sazeb a oznámila program nákupu aktiv APP (Asset Purchase Program). BoJ nakoupila celou řadu různých aktiv. Konkrétně byly předmětem APP programu krátkodobé a dlouhodobé vládní cenné papíry, komerční cenné papíry, podnikové dluhopisy, ETF (exchange-trade funds) a japonské realitní investiční fondy (J-REIT). V červnu 2011 byla dále rozšířena úvěrová linka GSFF. Rozšíření doznal dodatečnými nákupy vládních dluhopisů také program APP. Další rozšíření APP programu bylo oznámeno v říjnu 2012. Zřízen byl také operační rámec pro úvěrovou podporu bank SBLF (Stimulating Bank Lending Facility) (Fawley a Neely, 2013). Kvantitativní dopad japonského kvantitativního uvolňování na finanční trhy lze nalézt například v Lam (2011) či Ueda (2011). Prvně zmiňovaný autor ve své případové studii potvrzuje statisticky významný vliv měnového uvolnění na řadu finančních indikátorů. Konkrétně shledává pokles výnosů vládních dluhopisů napříč dobou splatnosti, kumulativní pokles výnosů podnikových dluhopisů o zhruba 20 bazických bodů a kumulativní zvýšení hodnoty titulů na akciovém trhu o 5 - 7 %. Druhý z autorů pak rovněž pomocí případové studie zjišťuje signifikantní vliv na ceny akcií.

3 Současný stav výzkumu - metody

Empirická literatura bezprostředně reagující na zavedení nestandardních opatření byla zaměřena zejména na hodnocení dopadů politik kvantitativního uvolňování na finanční veličiny, viz diskuse výše. Postupně však příbývá studií analyzujících dopady nekonvenčních nástrojů měnové politiky také na produkt a inflaci. Jednou z prvních studií je práce autorů Lenza, Pill a Reichlin (2010). Autoři pomocí BVAR modelu zhodnotili efektivitu nestandardních opatření ECB. Výsledky autorů naznačují pozitivní vliv na produkt i inflaci. Baumeister a Benati (2010) ve své analýze taktéž využili VAR modelu a rovněž potvrdili významný pozitivní makroekonomický efekt realizovaných opatření, a to ve Spojených Státech, Velké Británii i eurozóně. Rozsáhlou VAR analýzu nabízí také Kapetanios, Mumtaz, Stevens a Theodoridis (2012). Autoři evaluovali dopady politiky BoE prostřednictvím BVAR modelu, MS-SVAR modelu a TVP-SVAR modelu. Odlišný přístup zvolili Chung, Laforte, Reifschneider a Williams (2011). Dopady programu LSAP na americkou ekonomiku zhodnotili pomocí FRB/US makroekonomického modelu. Autoři rovněž prokázali pozitivní efekt na produkt, inflaci a nezaměstnanost. Andrés, López-Salido a Nelson (2004) či Harrison (2012) modelují dopady nekonvenčních opatření pomocí DSGE modelu. Dle odhadů prvně zmíněných autorů je opravdu možné operacemi centrální banky ovlivnit dlouhodobé výnosy a agregátní poptávku prostřednictvím změny relativních cen různých finančních instrumentů. Harrison (2012) dochází ke stejným závěrům.

4 Cíl projektu a metody

Cílem předkládaného projektu je zhodnotit účinnost a dopady nekonvenčních nástrojů monetární politiky vybraných centrálních bank na růst HDP a inflaci. Autoři tímto chtějí nalézt odpovědi na dvě stěžejní otázky, jejichž zodpovězení je přínosné nejen pro tvůrce měnové politiky. Jak efektivní byla přijatá nekonvenční opatření vybraných centrálních bank v boji proti recesi, a to především v kontextu finanční krize let 2007-2009? Nakolik je měnová politika účinná v situaci nulových úrokových sazeb, kdy již centrální banky vyčerpaly všechny své tradiční nástroje?
Účinnost politiky kvantitativního uvolňování bude evaluována na základě tvorby podmíněných prognóz růstu HDP a míry inflace pomocí modelu strukturální vektorové autoregrese (SVAR). Strukturální charakter bude do modelu zaveden pomocí omezujících podmínek funkce impulsní odezvy, které budou vycházet z Kapetanios, Mumtaz, Stevens a Theodoridis (2012), viz příloha. Tvorba prognóz bude odrážet empirické důkazy vlivu kvantitativního uvolňování na dlouhodobé výnosy vládních dluhopisů (FED, BoE) a rozpětí krátkodobých a dlouhodobých úrokových měr mezibankovního trhu (ECB a BoJ).
(S)VAR modely jsou systémy rovnic, kde každá obsahuje zpožděné hodnoty všech zkoumaných proměnných (blíže k VAR modelům např. Woodridge (2013) nebo Lütkepohl (2005)). Strukturální charakter je do modelu zaveden omezujícími podmínkami z ekonomické teorie, které určují znaménka nebo absenci efektů následujících určitý typ šoku. SVAR model pracuje s datovým souborem malého rozsahu (tzn. nedovoluje analyzovat komplexní závislosti mezi mnoha ekonomickými proměnnými), avšak umožňuje sofistikovanější způsoby zohledňování strukturálních změn prostřednictvím funkce impulsní odezvy.
Pro analýzu efektů měnové politiky na ekonomickou aktivitu a cenovou hladinu v situaci nulových úrokových sazeb bude odhadován VAR model v následující podobě:

(rovnice (1), viz příloha),

kde c je vektor úrovňových konstant, Yt je vektor endogenních proměnných, A(L) je matice autoregresních koeficientů zpožděných hodnot Yt a ut je vektor reziduí.
Vektor endogenních proměnných Yt nabere následující podoby:

(rovnice (2), viz příloha),

kde:
• Rt reprezentuje krátkodobou nominální úrokovou míru (v případě FEDu a BoE výnosy tříměsíčních pokladničních poukázek – 3-month Tresury bill, u ECB a BoJ krátkodobé úrokové míry mezibankovního trhu – např. 3-month EURIBOR),
• St značí rozpětí Rt a dlouhodobých úrokových měr (v případě FEDu a BoE výnosů z desetiletých vládních dluhopisů, u ECB a BoJ dlouhodobých úrokových měr mezibankovního trhu – např. 12-month EURIBOR),
• Pt zastupuje tempo růstu HDP a
• It míru spotřebitelské (CPI) inflace.
K odhadu parametrů modelu může být využito metody maximální věrohodnosti (maximum likelihood) nebo metody nejmenčích čtverců (ordinary least squares).
Do modelu budou zavedeny čtyři typy strukturálních šoků (stejně jako v Kapetanios, Mumtaz, Stevens a Theodoridis, 2012), viz tabulka 1.

(tabulka (1), viz příloha)

Predikce jednotlivých scénářů vývoje růstu HDP a inflace budou vycházet z empirických důkazů vlivu politiky kvantitativního uvolňování na finanční veličiny, viz Gagnon, Raskin, Remache a Sack (2011), D’Amico a King (2013), Swanson (2011) a další.

Vstupní data SVAR modelu budou čerpána z databází jednotlivých centrálních bank (Federal Reserve System, Bank of England, European Central Bank, Bank of Japan), statistických úřadů relevantních zemí (U.S. Bureau of Economic Analysis, UK Office for National Statistics, Eurostat, Statistics Bureau of Japan), databáze OECD a serverů www.global-rates.com a www.euribor-rates.eu. Model bude odhadován na datech za období od roku 1980 do součanosti.

Poznámky

[1] Eurosystém měl například vždy relativně větší bilanci než FED či BoE.
[2] Eurozóna a Japonsko je charakteristické tím, že banky, jakožto zdroje externího financování, hrají důležitou roli. ECB a BoJ proto přistoupily především k přímému úvěrování bankovních institucí. Naopak FED a BoE nakupovaly ve velkých objemech dluhopisy.
[3] Nákupy cenných papírů zvyšují měnovou bázi a snižují krátkodobé reálné úrokové sazby, čímž mohou centrální banky ovlivnit ceny mnoha aktiv včetně směnných kurzů a akcií. Takovéto změny cen pak ovlivňují ekonomická rozhodnutí. Vyšší ceny akcií stimulují spotřebu a investice tím, že zvyšují bohatství spotřebitelů a činí emisi nových akcií lukrativnější. Slabší kurz domácí měny zvyšuje konkurenceschopnost domácí produkce v zahraničí. Nižší úrokové sazby pak podporují poptávku po spotřebitelských úvěrech a investicích.
[4] Úvěrové kanály měnové transmise vyžadují funkčnost změn v cenách aktiv. Využívají nicméně také faktu, že volnější měnové podmínky snižují efekt některých finančních frikcí jako je nepříznivý výběr a morální hazard, jež jsou překážkou půjčování. Takovéto problémy jsou přítomny především v období hospodářského útlumu. Jedním z příkladů, jak ekonomické podmínky ovlivňují poskytování úvěrů prostřednictvím těchto frikcí, jsou například očekávání nízké ziskovosti, jež mohou odradit potenciálně bonitní dlužníky od půjčování si. Podvodné dlužníky, kteří nemají v úmyslu splacení úvěru, naopak neodradí. Banky zdráhají poskytovat úvěry s tím, jak se zhoršuje úvěruschopnost firem a jednotlivců. Expanzivní měnová politika pak snížením úrokových sazeb a zvýšením cen akcií může zlepšit rozvahy firem a jednotlivců a redukovat tak problémy nepříznivého výběru a morálního hazardu.
[5] Komparaci přijatých opatření FEDu, BoE, ECB je možné nalézt například v Lenza, Pill a Reichlin (2010). Fawley a Neely (2013) diskutují také politiku BoJ.
[6] Rozpětí mezi sazbou z MRO a sazbou EURONIA je obvykle nízké a pozitivní. Přijatá opatření rozpětí srazila do záporných hodnot a absolutně rozšířila.

Seznam literatury

ANDRÉS Javier, David J. LÓPEZ-SALIDO and Edward NELSON. Tobin's Imperfect Asset Substitution in Optimizing General Equilibrium. Journal of Money, Credit and Banking. 2004, vol. 36, no. 4, pp. 665–690.
BAUMAISTER, Christiane and Luca BENATI. Unconventional Monetary Policy and the Great Recession - Estimating the Impact of a Compression in the Yield Spread at the Zero Lower Bound. ECB Working Paper Series. 2010, no. 1258.
BEIRNE, John et al. The Impact of the Eurosystem’s Covered Bond Purchase Programme on the Primary and Secondary Markets. ECB Occasional Paper Series. 2011, No. 122.
BUITER, Willem H. and Ebrahim RAHBARI. The ECB as Lender of Last Resort for Sovereigns in the Euro Area. CEPR Discussion Paper. 2012, no. 8974.
D’AMICO, Stefania amd Thomas B. KING. Flow and Stock Effects of Large-Scale Treasury Purchases. Journal of Financial Economics. 2013, vol. 108, no. 2, pp. 425 – 448.
DE POOTER, Michiel, Robert F. MARTIN and Seth PRUITT. A European Twist: The Efficacy of the Securities Markets Programme. Unpublished manuscript, Federal Reserve Board of Governors, March 2012.
EGGERTSSON Gauti B. The Deflation Bias and Committing to Being Irresponsible. Journal of Money, Credit, and Banking. 2006, vol. 38, no. 2, pp. 283 – 321.
EGGERTSSON Gauti B. and Michael WOODFORD. Optimal Monetary Policy in a Liquidity Trap. NBER Working Paper. 2003, no. 9968.
FAWLEY, Brett W. and Christofer J. NEELY. Four Stories of Quantitative Easing. Federal Reserve Bank of St. Louis Review. 2013, vol. 95, no. 1, pp. 51 – 88.
GAGNON, Joseph, Matthew RASKIN, Julie REMACHE and Brian SACK. The Financial Market Effects of the Federal Reserve’s Large-Scale Asset Purchases. International Journal of Central Banking. 2011, vol. 7, no. 1, pp. 3 – 43.
GOODFRIEND, Marvin. Central Banking in the Credit Turmoil: An Assessment of Federal Reserve Practice. Journal of Monetary Economics. 2011, vol. 58, no. 1, pp. 1 – 12.
HARISON, Richard. Asset Purchase Policy at the Effective Lower Bound for Interest Rates. Bank of England Working Paper. 2012, no. 444.
CHUNG, Hess, Jean-Philippe LAFORTE, David REIFSCHNEIDER and John C. WILLIAMS. Have We Underestimated the Likelihood and Severity of Zero Lower Bound Events? Federal Reserve Bank Of San Francisco Working Paper Series. 2011, no. 1.
JOYCE, Michael A. S., Ana LASAOSA, Ibrahim STEVENS and Matthew TONG. The Financial Market Impact of Quantitative Easing in the United Kingdom. International Journal of Central Banking. 2011, vol. 7, no. 3, pp. 113 – 161.
KAPETANIOS, George, Haroon MUMTAZ, Ibrahim STEVENS and Konstantinos THEODORIDIS. Assesing the Economy-Wide Effects of Quantitative Easing. Bank of England Working Paper. 2012, no. 443. ISSN 1749-9135.
KRISHNAMURTHY, Arvind and Annette VISSING-JORGENSEN. The Effects of Quantitative Easing on Interest Rates: Channels and Implications for Policy. Brookings Papers on Economic Activity. 2011, vol. 43, no. 2, pp. 215 – 287.
LAM, Raphael W. Bank of Japan’s Monetary Easing Measures: Are They Powerful and Comprehensive?. IMF Working Paper. 2011, no. 264.
LENZA, Michele, Huw PILL and Lucrezia REICHLIN. Monetary Policy in Exceptional Times. ECB Working Paper Series. 2010, no. 1253. ISSN 1725-2806.
LÜTKEPOHL, Helmut. New Introduction to Multiple Time Series Analysis. Berlin: Springer, 2005. ISBN 3-540-40172-5.
MEIER, Andre. Panacea, Curse, or Nonevent? Unconventional Monetary Policy in the United Kingdom. IMF Working Papers. 2009, no. 163.
SHIRATSUKA, Shigenori. Size and Composition of the Central Bank Balance Sheet: Revisiting Japan’s Experience of the Quantitative Easing Policy. IMES Discussion Paper Series. 2010, vol. 28, pp 79 – 106.
SWANSON, Eric T. Let’s Twist Again: A High-Frequency Event-Study Analysis of Operation Twist and its Implications for QE2. Brookings Papers on Economic Activity. 2011, vol. 42, no. 1, pp. 151 – 207.
UEDA, Kazuo. The Effectiveness of Non-Traditional Monetary Policy Measures: The Case of the Bank of Japan. CARF Working Paper. 2011, CARF-F-252.
WOOLDRIDGE, Jeffrey M. Introductory Econometrics: A Modern Approach. South-Western: Cengage Learning, 2013. ISBN 978-1-111-53104-1.

Harmonogram výzkumu

leden – únor 2014 – příprava výzkumu a metodiky, rešerše literatury,
březen – duben 2014 – sběr a zpracování dat,
květen – červen 2014 – vyhodnocení a analýza získaných dat,
červenec – srpen 2014 – modelování získaných dat, zpracování výsledků,
září – říjen – prezentace výsledků na konferencích, zpracování článků a příspěvků,
listopad – prosinec 2014 – zpracování závěrečné zprávy.
Členové řešitelského týmuIng. Emil Adámek, Ph.D.
Ing. Ksenia Elanskaya
Ing. Karel Hlaváček, Ph.D.
Ing. Stanislav Kappel, Ph.D.
Bc. Romana Křištofová
doc. Ing. Zuzana Kučerová, Ph.D.
Ing. Pavel Salamon
Specifikace výstupů projektu (cíl projektu)Cílem předkládaného projektu je zhodnotit účinnost a dopady nekonvenčních nástrojů monetární politiky vybraných centrálních bank na růst HDP a inflaci. Autoři tímto chtějí nalézt odpovědi na dvě stěžejní otázky, jejichž zodpovězení je přínosné nejen pro tvůrce měnové politiky. Jak efektivní byla přijatá nekonvenční opatření vybraných centrálních bank v boji proti recesi, a to především v kontextu finanční krize let 2007-2009? Nakolik je měnová politika účinná v situaci nulových úrokových sazeb, kdy již centrální banky vyčerpaly všechny své tradiční nástroje?

Výstupem projektu SGS bude závazně minimálně 70 bodů.

Seřazení výstupů podle hodnocení výsledků dle RVVI:

- 1 článek v impaktovaném časopise (např. Politická ekonomie (předpokládaný rok publikace nejdříve v roce 2015)
- 3 články v recenzovaných časopisech indexovaných v databázích Scopus či Web of Science, např. Národohospodářský obzor, Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis apod. (předpokládaná publikace alespoň jednoho článku v roce 2014, dalších v roce 2015).

Účast na konferencích:

- Hospodářská politika v zemích EU, konference pořádaná Katedrou národohospodářskou Ekonomické fakulty VŠB–TU Ostrava a Katedrou ekonomie Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné SLU v Opavě.
- Matematické metody v ekonomii (MME 2014), organizátor ročníku ještě není veřejně znám.
- International Conference on Finance and Banking, konference pořádaná Katedrou financí Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné SLU v Opavě.
- International Conference on European Integration, konference pořádaná Katedrou evropské integrace Ekonomické fakulty VŠB–TU Ostrava.
- Liberec Economic Forum, konference pořádaná Ekonomickou fakultou Technické univerzity v Liberci.
- Zahraniční konference dle aktuální nabídky na www.inomics.com.

Rozpočet projektu - uznané náklady

NávrhSkutečnost
1. Osobní náklady
Z toho
45200,-65258,-
1.1. Mzdy (včetně pohyblivých složek)35000,-48700,-
1.2. Odvody pojistného na veřejné zdravotně pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti10200,-16558,-
2. Stipendia164800,-144800,-
3. Materiálové náklady43000,-56715,-
4. Drobný hmotný a nehmotný majetek7000,-7000,-
5. Služby51000,-40891,-
6. Cestovní náhrady4000,-336,-
7. Doplňkové (režijní) náklady max. do výše 10% poskytnuté podpory35000,-35000,-
8. Konference pořádané VŠB-TUO k prezentaci výsledků studentského grantu (max. do výše 10% poskytnuté podpory)0,-0,-
9. Pořízení investic0,-0,-
Plánované náklady350000,-
Uznané náklady350000,-
Celkem běžné finanční prostředky350000,-350000,-