Schválené projekty 2013

Rozdělení přidělené dotace z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum po fakultách se zohledněním celoškolských pracovišť na rok 2013

Celková přidělená částka z MŠMT na specifický vysokoškolský výzkum na VŠB-TUO - 50 297 tis.Kč

Z toho 2.5%  - 1 257 425 Kč - úhrada způsobilých nákladů spojených s organizací SGS

fakultačástka v tis. Kč
FBI 1 384
EKF 5 219
FAST 3 132
FS 11 112
FEI 12 608
HGF 7 091
FMMI 7 130
CNT 1 363
CELKEM 49 039

Rezerva 575,- Kč
825,- Kč Fond účelových prostředků (nevyčerpaná rezerva z roku 2012)

KódSP2013/179
Název projektuInterakce monetární a fiskální politiky v kontextu teorie her v zemích Visegradské skupiny
ŘešitelKappel Stanislav Ing., Ph.D.
Školitel projektudoc. Ing. Zuzana Kučerová, Ph.D.<br />
Období řešení projektu01.01.2013 - 31.12.2013
Předmět výzkumuMonetární a fiskální politika patří k základním pilířům hospodářské politiky. Interakce mezi fiskální a monetární politikou v kontextu teorie her je v českém prostředí téměř neprobádanou sférou. [1] Přitom chování monetární a fiskální politiky a jejich vzájemná interakce je z hlediska úspěšného fungování hospodářské politiky jedním z klíčových faktorů. Ani jedna ze dvou hlavních hospodářsko-politických autorit, tj. fiskální a monetární, nemůže svoji politiku provádět bez ohledu na okolí nebo na chování ostatních subjektů (i když např. česká CB je nezávislá ze zákona). Samotné působení jedné z politik vždy vyvolá určité dopady na druhou politiku. Toto vzájemné působení (ať již soulad či nesoulad) má poté zpravidla dopad do reálné ekonomiky. O to důležitější je tato interakce v souvislosti s nedávnou ekonomickou krizí.
Česká republika má navíc s nesouladem monetární a fiskální politiky neblahou zkušenost z roku 1997, kdy právě nesoulad monetární a fiskální politiky podle mnoha autorů prohloubil nebo dokonce zapříčinil ekonomický propad, viz např. Holman (2001). Právě na tomto příkladu lze pozorovat, kam může vést nesoulad či vzájemné nepochopení jednotlivých hospodářsko-politických autorit.
Cíle monetární a fiskální politiky nejsou zpravidla stejné. Monetární politika má za cíl péči o cenovou stabilitu (i když existují výjimky, např. FED, který má za cíl i podporu hospodářského růstu a podporu vysoké zaměstnanosti) a případné doplňkové cíle (např. právě podpora hospodářského růstu). Doplňkový cíl přitom nesmí ohrožovat plnění hlavního cíle. Naopak mezi hlavní cíle fiskální politiky patří podpora hospodářského růstu a zaměstnanosti. Díky těmto odlišným cílům mohou při hospodářsko-politickém rozhodování nastat různé situace. Uveďme alespoň dvě základní. V prvním případě jsou cíle obou nositelů těchto politiky nekonfliktní - obě politiky se doplňují, jedna napomáhá druhé, popř. alespoň neprovádí odlišnou politiku (například obě provádějí expanzi, centrální banka snižuje úrokové míry a fiskální autorita se snaží pomocí rozpočtových deficitů stimulovat poptávku a tím i hospodářský růst). V druhém případě jsou tyto politiky v konfliktu - centrální banka může v boji proti zvýšené inflaci zvyšovat úrokové sazby a fiskální autorita se může nadále snažit podporovat hospodářský růst stimulací poptávky pomocí deficitních rozpočtů.
Metodická východiska práce budou vycházet z teorie her. Nejznámějším teoretickým konceptem teorie her je tzv. Nashova rovnováha. Nashova rovnováha znamená optimální strategie hráčů, přičemž odchýlení se prvního hráče z definované optimální strategie (za předpokladu, že protihráč u optimální strategie setrvá) bude vždy znamenat, že se výhra prvního hráče sníží. Dalším známým konceptem v teorii her je tzv. Stackelbergova rovnováha, při níž je jeden z hráčů vedoucí (leader). Ten předpovídá reakci hráče, který je následovníkem a činí vlastní rozhodnutí. Ve většině modelů existuje předpoklad (ze kterého bude vycházeno i v práci), že vedoucím je monetární politika, která dělá první krok a fiskální politika je následovníkem činícím vlastní rozhodnutí.
Lze také rozlišit dva druhy konfliktů – antagonistický a neantagonistický. Antagonistický konflikt znamená, že zájmy hráčů jsou v přímém protikladu (tj. jeden účastník ztrácí právě to, co druhý získává). Neantagonistický konflikt naopak znamená, že i když každý účastník sleduje své vlastní zájmy, nemusí být tyto zájmy v přímém protikladu. V rámci neantagonistického konfliktu (který bude předpokládán) lze rozlišit dva možné případy – kooperativní hru a nekooperativní hru. V kooperativní hře spolu oba dva hráči navzájem spolupracují, v nekooperativních hrách spolu nespolupracují. V práci bude primárně vycházeno z druhého scénáře, tzn., bude předpokládáno, že spolu fiskální a monetární autority nespolupracují. Předpokladem tedy je, že hospodářsko-politické autority, tj. jak centrální banka, tak ministerstvo financí, jsou na sobě nezávislé (centrální banka má svoji nezávislost zakotvenou v právním řádu, jak již bylo zmíněno).
Jako vzorek zemí byly vybrány země Visegradské skupiny, tj. Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko. Ač jsou tyto země v mnohém podobné (například společná minulost v podobě centrálně řízené ekonomiky před rokem 1989), zároveň jsou v oblasti fiskální a monetární politiky v lecčem odlišné. Česká republika je malá otevřená ekonomika s vlastní měnou a tím i autonomní monetární politikou. Slovensko je sice taktéž malá otevřená ekonomika, nicméně v roce 2009 zavedla euro a tudíž je v oblasti monetární politiky podřízena Evropské centrální bance, kde se na měnově-politických rozhodnutích podílí pouze určitou částí. Polsko má sice autonomní monetární politiku, ale liší se od Česka tím, že není malou otevřenou ekonomikou, ale ve srovnání se zeměmi Visegradské skupiny velkou uzavřenou ekonomikou. Poslední analyzovaná, maďarská ekonomika, se potýká s velkými hospodářskými (Maďarsko nedávno prodělalo krizi jak v oblasti monetární, tak i v oblasti fiskální) i politickými problémy. Analyzovány budou čtvrtletní data (s ohledem na jejich dostupnost) od prvního kvartálu roku 1995 do čtvrtého kvartálu 2012.

Teorie her
Teorie her je vědní obor, řazený do matematické ekonomie, ale také do teorie rozhodování a operačního výzkumu. Teorie her se zabývá rozborem širokého spektra rozhodovacích situací s více účastníky (hráči) a je zaměřena především na konfliktní situace, jež jsou popsány pomocí matematického aparátu (Dlouhý, Fiala, 2007). Vědní disciplínou z oblasti ekonomie a aplikované matematiky se teorie her stává v roce 1944 s prvním vydáním knihy Johna Von Neumanna a Oskara Morgensterna Theory of Games and Economic Behavior. Již předtím ale existovaly určité výsledky z této oblasti – Augustin A. Cournot se již v roce 1838 zabýval duopolem a dospěl k omezené verzi Nashovy rovnováhy (poskytl řešení v podobě rovnovážných strategií). Později jsou v oblasti teorie her publikovány podstatné články matematika Johna Forbese Nashe, jež za rozvoj v této oblasti obdržel v roce 1994, spolu s dalšími dvěma matematiky, Nobelovu cenu. Jde zejména o články: The Bargaining Problem (Nash, 1950), Non-cooperative Games (Nash, 1951) [2] a Two Person Cooperative Games (Nash, 1953). V průběhu let bylo do teorie her přijato mnoho nových pojmů a přístupů. Byla vyvinuta poziční hra, fiktivní hra, opakované hry či zaveden pojem Shapleyho hodnota, vyjadřující hráčův příspěvek k úspěchu koalice, do níž náleží. Zatím poslední Nobelova cena za ekonomii (v r. 2012) byla udělena právě Lloydu S. Shapleymu a Alvinu Rothovi, jež se dlouhodobě zabývají teorií her.

Rešerše empirické literatury
Fakt, že se fiskální a monetární politika mohou ovlivňovat, byl v minulosti zmíněn již Friedmanem (1948) či Tinbergenem (1954). Tyto studie analyzovaly chování a dopady fiskální a monetární politiky především izolovaně.
Jiné práce se později věnovaly přímým vlivům fiskální politiky na politiku monetární pomocí přímých institucionálních intervencí. V této souvislosti lze uvést např. Walshe (1995), který se zabýval optimálními kontrakty centrálních bankéřů, jež se pokoušejí maximalizovat svou objektivní funkci, která částečně závisí na podmíněných transferech od vlády.
Pro tuto práci jsou však podstatnější studie, které se věnují nepřímému ovlivňování se fiskální a monetární politiky navzájem. Nejjednodušší příklad takového ovlivňování zmiňují Libich, Hughes Hallet a Stehlík (2007) - vláda nadměrně zvyšuje výdaje, ty vedou k dočasně vyššímu výstupu (nad potenciál) a ten vyvolává inflační tlaky, které musí řešit monetární autorita (CB).
Mezi práce, zabývající se nepřímou interakcí mezi fiskální a monetární politikou (zpravidla z pohledu teorie her), patří např. Franta, Libich a Stehlík (2011), Leeper (2010), Dixit a Lambertini (2003), van Aarle, Engwerda, Plasmans (2002), Muscatelli (2002), Nordhaus (1994) či Sargent a Wallace (1981). Několik různých statí, článků a výzkumů se také zabývá interakcí fiskální a monetární politiky v rámci měnové unie, např. Balboni, Buti a Larch (2007), Onorante (2006), Buti, Roeger a Velt (2001), Melitz (2000), či Wyplosz (1999).
V roce 1981 Sargent and Wallace (1981) ve svém slavném článku Some Unpleasant Monetarist Arithmetic ukazují, že monetární autorita může za jistých okolností ztrácet kontrolu nad cenovým vývojem. Reagují na monetaristy a na Miltona Friedmana (1968), který varoval před přehnanými očekáváními, která jsou kladena na měnovou politiku. Friedman argumentoval, že měnová politika nemůže trvale ovlivnit úroveň reálného výstupu, nezaměstnanosti, nebo reálné míry návratnosti z cenných papírů. Tvrdil však, že měnová autorita může mít podstatnou kontrolu nad mírou inflace a to zejména v dlouhodobém horizontu. Sargent and Wallace (1981) však tvrdí, že i v ekonomice, která splňuje monetaristické předpoklady, kdy je monetární politika interpretována jako otevřené operace na volném trhu, může nastat situace, kdy seznam věcí, které nemůže mít měnová politika trvale pod kontrolou, zahrnuje právě i inflaci. V tzv. slabé verzi fiskální teorie cenové hladiny autoři zmiňují, že inflace má sice peněžní povahu, ale Friedmanovo zlaté peněžní pravidlo [3] nemusí vždy platit. Konkrétněji poukazují na to, že Friedmanovy závěry nemusí platit, jakmile se submisivním hráčem stane CB. Pokud je první „na tahu“ fiskální autorita a zvolí strategii deficitních rozpočtů (nedostatečné daňové příjmy vzhledem k výdajům), musí monetární autorita reagovat přizpůsobením a tedy zvýšit příjem z ražebného, aby bylo dodrženo mezičasové rozpočtové omezení. [4] Ve své podstatě tedy tvrdí, že neexistuje velký rozdíl mezi monetizací dluhu a dluhovým financováním (monetizace znamená okamžitý růst cenové hladiny, dluhové financování budoucí růst). Fiskální autorita tak může zcela znemožnit CB cíl dosahovat stabilní cenové hladiny či kontrolovat cenový vývoj.
Řežábek (2011) v rámci logiky teorie her analyzuje interakci fiskální a monetární politiky v prostředí nejistoty ohledně skutečné výše potenciálního produktu, resp. mezery výstupu. Takto navrženou situaci řeší z pohledu simultánního rozhodování měnové a fiskální politiky (Nashova rovnováha) i z pohledu sekvenčního rozhodování obou politik (Stackelberova rovnováha). Rovněž předpokládá, že centrální banka a fiskální autorita v čase rozhodování o nastavení svého hospodářsko-politického nástroje spolu nespolupracují (tj. nezvažuje kooperativní hru).
V rámci empirické analýzy poté zkoumá vzájemný vztah reakčních funkcí měnové a fiskální autority v českém hospodářsko-politickém prostředí. Analýzu provádí třístupňovou metodou nejmenších čtverců, přičemž odhaduje čtyři různé specifikace modelu. Zkoumá, jaký vliv má odlišný náhled na pozici ekonomiky v rámci hospodářského cyklu u obou institucí na provádění hospodářské politiky.
Franta, Libich a Stehlík (2011) ve své studii dochází k závěru, že legislativní (střednědobý) závazek centrální banky k určité nízké inflaci (např. inflačním cílováním) může kladně působit na fiskální politiku ve smyslu snížení fiskální nerovnováhy. [5] Zmíněná studie potvrzuje hypotézu, že silnější měnový závazek může nepřímo zlepšit výsledky fiskální politiky. U vzorku zemí se zavedeným inflačním cílováním (Nový Zéland, Kanada, Velká Británie, Švédsko a Austrálie) je patrná větší rozpočtová odpovědnost od jednoho roku do tří let od zavedení inflačního cílení (ETI). U zemí bez ETI (USA, Švýcarsko, Japonsko) není patrná žádná výrazná změna (v případě Japonska se situace navíc neustále zhoršuje).
Libich, Hughes Hallet a Stehlík (2007) se zabývají interakcí mezi fiskální a monetární politikou v rámci teorie her. Zvažují asynchronní načasování pohybů a předpokládají Stackelbergovo vůdcovství v dynamické podobě. Zmiňují, že v dynamizovaném Stackelbergově modelu, při scénáři Battle of the Sexes, lze dosáhnout toho, že i když politiky začínají každá směrem ke své nejoptimálnější strategii (začínají simultánním pohybem), tak fiskální politika, která má kratší horizont rozhodování, nakonec může změnit svou strategii a přizpůsobit svou politiku do pasivní role, neboť je to pro ni výhodnější za podmínky, kdy monetární politika aplikuje aktivní monetární politiku s jasně stanoveným závazkem.
Dixit, Lambertini (2003) ve své studii dochází k závěru, že pokud měnová a fiskální politika trpí časovým nesouladem, může v rámci nekooperativní hry dojít při Nashově rovnováze k výsledku, který bude znamenat pokles výstupu a růst cen z toho důvodu, že fiskální politika je příliš restriktivní a monetární politika příliš expanzivní. Výsledky takové politiky se objevili v nově formované EMU v letech 1999-2000 či v USA v letech 1974-1975, kdy byla zaznamenána dvouciferná inflace a klesající výstup.

Přístup k řešení problému
Práce bude analyzovat souhru a interakci fiskální a měnové politiky a dopad této interakce na makroekonomické veličiny. Prvním krokem bude analyzovat problém interakce fiskální a měnové politiky pomocí teorie her. Bude zváženo simultánní rozhodování monetární a fiskální politiky (Nashova rovnováha) i sekvenční rozhodování obou politik (Stackelbergova rovnováha) – zde se také otevírá otázka, která z obou politik je vůdcem a která následovníkem. Tento úvodní krok by měl přispět k vytvoření teoretického modelu, který bude podroben empirické analýze, jakožto kroku druhému. Jádrem empirické analýzy bude zkoumání reakčních funkci fiskální a monetární autority, jejich působení a ovlivňování se navzájem. Základní rovnice budou vycházet především z Řežábka (2011), viz příloha.
V příloze uvedené rovnice budou nejprve, pomocí metody nejmenších čtverců, odhadovány separátně a posléze bude použit model simultánně odhadovaných rovnic (SEM). Při regresní analýze lze pomocí modelu simultánních rovnic otestovat oboustrannou závislost závisle proměnné a nezávislých proměnných (jde o speciální typ endogenity). Metodou vhodnou pro odhadnutí modelu simultánních rovnic je především vícestupňová metoda nejmenších čtverců a metoda instrumentálních proměnných. Tento model může být dále upravován a rozšiřován o další vysvětlující proměnné (rozčlenění salda státního rozpočtu na saldo cyklické a strukturální či zavedení nějakého druhu politické proměnné, která by mohla model rozšířit o chování fiskální politiky v období voleb).
Pomocí těchto modelů bude zjištěno, zda se obě politiky navzájem ovlivňují. Klíčovou nezávislou proměnnou v první rovnici (reakční funkce fiskální politiky) je proměnná reprezentující monetární politiku, neboť její statistická významnost a specifikace může napovídat o interakci s fiskální politikou. Kladná hodnota této proměnné by znamenala, že fiskální a monetární politika se ubírají stejným směrem. Například při zvyšování úrokové sazby CB by fiskální autorita reagovala restrikcí – snižováním deficitu, potažmo zvyšováním přebytku státního rozpočtu. Opačná situace by nastala při záporném znaménku.
V případě monetární politiky (druhá rovnice) bude taktéž zjišťováno, zda jsou nezávisle proměnné signifikantní a jakých nabývají znamének. I zde je podstatnou proměnnou poslední regresor, který reprezentuje fiskální politiku. Kladného znaménko tohoto koeficientu by znamenalo, že obě politiky působí stejným cyklickým směrem - tedy, že když fiskální politika provádí fiskální restrikci, monetární politika reaguje rovněž restrikcí. Opačná situace (pokud by proměnná reprezentující fiskální politiku měla záporné znaménko) by znamenala, že fiskální expanze vlády, a z toho plynoucí potencionální inflační efekt, je snižován monetární restrikcí, tj. zvyšováním úrokových sazeb.
Díky tomu lze určit, zda například na monetární restrikci reaguje fiskální politika expanzí či restrikcí. A v druhém případě, zda například fiskální expanze a její potencionální inflační efekt je zmírňován monetární restrikcí (nebo analogicky v případě fiskální restrikce je monetární politika doprovázena expanzí). Z těchto reakcí obou politik, tj. zda působí stejným směrem nebo opačným, lze rovněž vyvodit, která z nich je vůdce a která následovník.
Přínosem práce bude zmapování vztahu monetární a fiskální politiky z hlediska teorie her. Tato problematika je doposud v české literatuře málo prozkoumána. Největším přínosem práce bude zjištění, zda na sebe zmíněné autority reagují, zda na sebe berou při svém rozhodování ohled a jestli se navzájem ovlivňují. Dalším přínosem práce bude zkoumání této problematiky nejen v České republice, ale i v ostatních zemích Visegradské skupiny a to na čtvrtletních datech (s ohledem na jejich dostupnost) od prvního kvartálu roku 1995 do čtvrtého kvartálu 2012. V neposlední řadě lze za přínos práce považovat i zhodnocení, zda dané politiky reagují na určitou fázi hospodářského cyklu v souladu s ekonomickou teorií a tudíž, zda jsou jejich praktická hospodářsko-politická opatření v souladu s ekonomickou teorií.



[1] Jednou z mála výjimek je např. Řežábek (2011)
[2] Ve článku Non-Cooperative Games Nash zavedl pojem rovnovážného bodu a dokázal zobecnění věty, že „existuje alespoň jedna Nashova rovnováha“ pro všechny konečné nekooperativní hry.
[3] Tedy, že pokud tempo růstu měnové báze poroste proporcionálně k tempu růstu reálného produktu, nebude vznikat cenový tlak.
[4] Jedním ze základních předpokladů jejich tvrzení je, že vlády podléhají mezičasovému rozpočtovému omezení, tedy že podobně jako domácnosti či firmy nemohou do nekonečna kumulovat svůj dluh. Pokud bude deficit financován vydáváním obligací (zadlužováním) a bude docházet k výraznému zhoršování poměru dluhu k HDP, bude u vládních bondů růst riziková přirážka, bude růst úroková míra z dluhopisů a od CB bude očekáváno zvýšení příjmů z ražebného ve snaze odvrátit default veřejných financí.
[5] Z tohoto pohledu se zdá zajímavý i příspěvek bývalého guvernéra centrální banky Nového Zélandu (RBNZ; CB, jež první formálně zavedla inflační cílování) Donalda Brashe, který poskytuje reálný (real-life) příklad interakce fiskální a měnové politiky z oblasti politické ekonomie. Donald Brash (2011) popisuje, jak krátce po přijetí cílování inflace bez ohledu na cíle vlády, v roce 1990, vláda navrhla expanzivní rozpočet, a jak se jako důsledek zpřísnila měnová politika. Ve svém příspěvku připouští, že při počátcích inflačního cílování plně nedocenil, jak velký vliv by tento nástroj centrální banky mohl mít na politiku fiskální.

Seznam literatury:
BALBONI, Fabio, Marco BUTI a Martin LARCH. ECB vs. Council vs. Commission: Monetary and Fiscal Policy Interactions in the EMU When Cyclical Conditions are Uncertain. European Economy. Economic Papers, May 2007. ISBN 978-92-79-04630-8.
BRASH, Donald. Monetary and Fiscal Policy: How an Agreed Inflation Target Affects Fiscal Policy. Economic Papers: A Journal of Applied Economics and Policy, Vol. 30, No. 1, 2011.
BUTI, Marco, Werner, ROEGER and Jan In´t VELD. Monetary and Fiscal Policy Interactions under a Stability Pact. Economics Working Papers from European University Institute, No ECO2001/08, 2001.
CLARIDA, Richard, Jordi GALI and Mark GERTLER. Monetary Policy Rules in Practice: Some International Evidence. NBER Working Paper No. 6254, 1997.
DAVIG, Troy and Eric M. LEEPER. Monetary – Fiscal Policy Interactions and Fiscal Stimulus. NBER Working Papers, No 15133, July 2009.
DIXIT, Avinash a Luisa LAMBERTINI. Interactions of Commitment and Discretion in Monetary and Fiscal Policies. The American Economic Review, 2003, Vol. 93, No. 5, pp. 1522-1542.
DLOUHÝ, Martin a Petr FIALA. Úvod do teorie her. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2007, 114 s. ISBN 978-802-4512-730.
DOS SANTOS, Helton Saulo B. Fiscal And Monetary Policy Interactions: A Game Theoretical Approach. Recife (Brasil), 2010. Dissertation thesis. Universida de Federal de Pernambuco.
FORNI, Lorenzo and Sandro MOMIGLIANO. Cyclical Sensitivity of Fiscal Policies Based on Real-time Data. Banca D´Italia Working Paper,No. 540, 2004.
FRANTA, Michal, Jan LIBICH and Petr STEHLÍK. The Big Picture of Monetary–Fiscal Interactions. Economic Papers: A Journal of Applied Economics and Policy, March 2011.
FRIEDMAN, Milton. A Monetary and Fiscal Framework for Economic Stability. The American Economic Review, 1948, Vol. 38, No. 3, pp. 245 – 264.
FRIEDMAN, Milton. The Role of Monetary Policy. The American Economic Review, 1968, Vol. 58, No. 1., pp. 1-17.
GALI, Jordi and Roberto PEROTTI. Fiscal Policy and Monetary Integration in Europe. NBER Working Paper, No. 9773, 2003.
HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000, 106 s. ISBN 80-902-7956-2.
LIBICH, Jan, Andrew HUGHES HALLET and Petr STEHLÍK. Monetary And Fiscal Policy Interaction with Various Degrees and Types of Commitment. CAMA Working Papers, No 2007-21, November 2007.
LIBICH, Jan, Dat Thanh NQUYEN and Petr STEHLÍK. Monetary Exit Strategy and Fiscal Spillovers. 24th Australasian Finance and Banking Conference 2011 Paper, May 2011.
LIBICH, Jan, James SAVAGE and Carl WALSH. Monetary – Fiscal Interactions: How to Improve Policy Outcomes? Economic Papers: A Journal of Applied Economics and Policy, Vol. 30, No. 1, 2011.
LEEPER, Eric M. Monetary Science, Fiscal Alchemy. NBER Working Papers, No. 16510, 2010.
MÉLITZ, Jacques. Some Cross-Country Evidence about Fiscal Policy Behavior and Consequences for EMU. CREST-INSEE, and CEPR, 2000.
MUSCATELLI, Anton, Patrizio TIRELLI a Carmine TRECROCI. Monetary and Fiscal Policy Interactions over the Cycle: Some Empirical Evidence. Business School - Economics, University of Glasgow Working Papers, No 2002/13, October 2002.
NASH, John F. Non-Cooperative Games. The Annals of Mathematics, 1951, Vol. 54, No. 2, pp. 286 – 295.
NASH, John F. Two-Person Cooperative Game. Econometrica, 1953, Vol. 21, No. 1, pp. 128-140.
NASH, John F. The Bargaining Problem. Econometrica, 1950, Vol. 18, No. 2, pp. 155-162.
NORDHAUS, William D. PolicyGames: Coordination and Independence in Monetary and Fiscal Policies. Brookings Papers on Economic Activity, 1994.
NEUMANN von, John a Oskar MORGENSTERN. Theory of Games and Economic Behavior. 60th Anniversary ed. Princeton: Princeton University Press, 2004.739 s. ISBN: 0-691-11993-7.
ONORANTE, Luca. Interaction of fiscal policies on the Euro area: how much pressure on the ECB? Economics Working Papers from European University Institute, No ECO2006/9, 2006.
ŘEŽÁBEK, Pavel. Měnová politika a její interakce s politikou fiskální. Praha: Karolinum, 2011. 126 s. ISBN 978-80-246-1894-4.
SARGENT, Thomas J. a Neil WALLACE. Some Unpleasant Monetarist Arithmetic. Federal Reserve Bank of Minneapolis Quarterly Review, 1981, Vol. 5, No. 3, pp. 1–17.
TINBERGEN, Jan. Centralization and Decentralization in Economic Policy. Amsterdam: North Holland Pub. Co., 1954. 80 s.
VAN AARLE, Bas, Jacob ENGWERDA a Joseph PLASMANS. Monetary and Fiscal Policy Interaction in the EMU: A Dynamic Game Approach. Annals of Operations Research, 2002, Vol. 109, pp. 229-264.
WALSH, Carl. E. Optimal Contracts for Central Bankers. The American Economic Review, 1995, Vol. 85, No. 1, pp. 150-167.
WYPLOSZ, Charles. Economic Policy Coordination in EMU: Strategies and Institutions. ZEI Policy Paper, B11, 1999.

Harmonogram výzkumu
leden – únor 2013 – příprava na výzkum, rešerše literatury, zpracování metodiky,
březen – duben 2013 – sběr a zpracování dat,
květen – červen 2013 – vyhodnocení dat, analýza získaných dat,
srpen – září 2013 – modelování získaných dat, zpracování výsledků, prezentace dílčích výsledků na konferenci,
září – říjen 2013 – zpracování článků a příspěvků, prezentace výsledků na konferencích,
listopad – prosinec 2013 – zpracování závěrečné zprávy.



Členové řešitelského týmuBc. Elena Čadová
Ing. Jan Janků, Ph.D.
Ing. Stanislav Kappel, Ph.D.
doc. Ing. Zuzana Kučerová, Ph.D.
Specifikace výstupů projektu (cíl projektu)Cílem projektu bude zhodnocení vzájemného působení monetární a fiskální politiky a dopad tohoto působení na hlavní makroekonomické veličiny v ČR, resp. v zemích Visegrádské skupiny. Analyzovány budou čtvrtletní data (s ohledem na jejich dostupnost) od prvního kvartálu roku 1995 do čtvrtého kvartálu 2012. Bude zjištěno, zda fiskální a monetární politika reagují protisměrně, či se vzájemně doplňují - jestli při expanzivní politice jedné z politik dochází k expanzivní politice i u druhé hospodářské politiky či zda na expanzivní politiku reaguje restrikcí a chová se tak protisměrně. Na základě reakcí fiskální a monetární politiky bude rovněž zjištěno, kdo je z obou politik vůdce a kdo následovníkem. Z toho vyplynou i dílčí závěry pro posouzení, zda monetární a fiskální politika a jejich vzájemné působení spíše pomáhají hospodářství a mají obecně pozitivní vliv na makroekonomické veličiny či nikoliv.



Výstupem projektu SGS bude závazně minimálně 26 bodů.

Seřazení výstupů podle hodnocení výsledků dle RVV:
• 1 článek v impaktovaném časopise, např. Politická ekonomie (předpokládaný rok publikace nejdříve v roce 2014)
• 3 články v recenzovaných časopisech, např. Národohospodářský obzor, Ekonomická revue (přepokládaná publikace 2 článků v roce 2013, 1 článku v roce 2014).

• Účast na konferencích, a to:
- Konference v rámci katedry NH VŠB-TU Ostrava a Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné ve Vendryni,
- Konference Provozně-ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně,
- Zahraniční konference dle aktuální nabídky na www.inomics.com.



Rozpočet projektu - uznané náklady

NávrhSkutečnost
1. Osobní náklady
Z toho
26800,-26800,-
1.1. Mzdy (včetně pohyblivých složek)20000,-20000,-
1.2. Odvody pojistného na veřejné zdravotně pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti6800,-6800,-
2. Stipendia117200,-117200,-
3. Materiálové náklady38800,-28800,-
4. Drobný hmotný a nehmotný majetek4800,-4552,-
5. Služby19400,-38074,-
6. Cestovní náhrady9000,-574,-
7. Doplňkové (režijní) náklady max. do výše 10% poskytnuté podpory24000,-24000,-
8. Konference pořádané VŠB-TUO k prezentaci výsledků studentského grantu (max. do výše 10% poskytnuté podpory)0,-0,-
9. Pořízení investic0,-0,-
Plánované náklady240000,-
Uznané náklady240000,-
Celkem běžné finanční prostředky240000,-240000,-