Blog

Odcházení

Snad mi to Václav Havel promine, ale mám pocit, že lepší název pro události posledních dní jsem nenašel. Vzpomněl jsem si na toto dramatické dílo, když se v neděli večer s námi z obrazovek rozloučili redaktoři České televize. Můžete mě považovat za staromilce, ale já jsem ty jejich zprávy měl rád. Jak to bude vypadat do budoucna nevím, ale v nejhorším se přestanu na večerní zprávy dívat a život si půjde dál svou cestou. Jako nakonec vždycky. Trochu jinak to bude po jiném odcházení. Po pěti vrchních ředitelích evropských fondů, čtyřech náměstcích pro vysoké školy nakonec došlo i na samotného ministra školství. Nikdy jsem se netajil tím, že nesdílím názor našeho pana prezidenta, že se jednalo o nejlepšího porevolučního ministra tohoto rezortu. Rezortu, který já osobně, na rozdíl od našich politiků, považuji za silový. Vzdělání je takřka synonymem pro konkurenceschopnost a koncepční chyby se nepochybně v budoucnu vrátí s mnohem větší razancí, než třeba chybná rozhodnutí při nákupu nevhodných stíhacích letounů v rámci Ministerstva obrany, byť i tam může jít o mnoho peněz. Zdůvodnění pana ministra, že odchází, protože by musel krátit mzdové prostředky učitelům o jednu miliardu nezní moc věrohodně, protože u vysokých škol to udělal bez mrknutí oka. Krácení rozpočtu vysokých škol o 40% je šokující nejen pro akademickou půdu, ale i pro lidi z průmyslu. Jeden ředitel velké významné nadnárodní společnosti mi dokonce řekl, že by to byl důvod k likvidaci jeho firmy. Teď budeme čekat, kdo převezme otěže našeho ministerstva. Na další chyby není prostor, ani na vysokých školách, ani v regionálním školství, které podle mých zkušeností také škrtá, kde může. Jinak se nám to školství sesype jako domeček z karet a s ním i naše ekonomika. Chtělo by to, aby se začala psát kapitola o přicházení. Kompetentních, slušných lidí s vizí a silou tyto vize prosadit.