Blog

Jednoduché otázky a odpovědi

V uplynulém týdnu jsem měl kromě jiného dvě důležitá jednání. To první proběhlo ve Visteonu v Novém Jičíně. Tato společnost, známá svou produkcí pro automobilový průmysl, má nového generálního ředitele, rodilého Američana. Schůzka měla za cíl ukázat, co může naše univerzita takovému průmyslu nabídnout. S Visteonem už spolupracujeme a určitě stojí zato, takovou spolupráci prohloubit a rozšířit. Využil jsem asi tak dvaceti minut, abych sdělil klíčové informace o tom, kdo jsme, co učíme a jaké jsou naše, jak se dnes moderně říká, klíčové kompetence ve vědě a výzkumu. Pak zazněla jednoduchá otázka: "OK, co můžu udělat pro vás a co vy pro mne?". "Chceme z vaší strany podpořit výzkum a vývoj na naší univerzitě. My vám můžeme nabídnout v mnohém výjimečnou výzkumnou infrastrukturu a spoluúčast na přípravě našich absolventů pro praxi", zněla má odpověď. Během následujících pěti minut jsme domluvili další kroky a s dobrým pocitem (tedy minimálně na mé straně) jsme se rozešli. 

Druhé důležité jednání probíhalo v Praze v rámci dvoudenního setkání České konference rektorů. A protože to bylo jednání výroční, tak se jej, kromě nás rektorů, také zúčastnil pan premiér Nečas, ministr Dobeš, náměstek Wilhelm a spousta dalších osobností našeho odborného a politického života. Témata byla jasná. Reforma, věcné návrhy zákonů, financování vysokých škol, věda a výzkum. Zaznívala slova jako jednat, konkurenceschopnost, snaha věci řešit a podobně. Náměstek Wilhelm několikrát použil obrat dejte nám argumenty, proč by financování vysokých škol mělo být vyšší. Doc. Fišer, nový předseda Rady vysokých škol, jako statistik odpověděl řečí čísel. Na žáky našich škol se dává více než na vysokoškolské studenty. Klesl podíl financování univerzit na HDP z 0.68% v roce 2009 na současných 0.55%. Nakonec se po dvou dnech prezentací, diskuzí a rozhovorů připravilo usnesení, které se nějak významně nelišilo od těch předchozích, přijatých v minulosti. Byť, jak jsme si také vzájemně potvrdili, se některé věci alespoň z části ujasnily, tak řešení tíživé situace financování i reforma vysokých škol je stále v nedohlednu. Bude se dále jednat. No, možná bychom se mohli poučit od podnikové sféry. Možná by stačilo si ve vhodný okamžik položit otázku: "OK, what can I do for you and what can you do for me?". Jasná odpověď by napjatou situaci mezi těmi, co vládnou a kteří zodpovídají za univerzitní vzdělání v naší zemi, nepochybně pomohla vyřešit. A určitě bychom ušetřili spoustu tolik cenného času.