Blog

Hoď melounem, kdos bez viny

Přiznám se, že mi házení melounů, jako protest proti reformě vysokých škol, nepřijde právě ideální. Jednak mi připadá každé takové mrhání, byť obyčejnými melouny, jako nešťastné, ale hlavně, po večerním rozhovoru rektora Karlovy univerzity s náměstkem pro vysoké školy Wilhelmem v televizi, jako úplně zbytečné. Nakonec sám přiznal, že to bylo spíše informativní setkání akademické obce, je pouze proti metodě zavedení školného, nikoliv proti němu samotnému a jsem přesvědčen, že není ani proti reformě vysokého školství. Projednávání nových zákonů týkajících se vysokých škol je problém, ale mnohem větší a zásadnější problém je způsob, jak tato vláda zachází s univerzitami. Vím o čem mluvím. Rozpis rozpočtu, který jsme obdrželi v minulých dnech je toho důkazem. Pro naši univerzitu je to pokles 135 milionů! Kdybych věděl, že jsme si to zasloužili, že jsme měli horší výkon než loni, tak bychom se s tím museli smířit. Ale my jsme navýšili vědecký výkon oproti loňskému roku o téměř dvojnásobek. A vědecký výkon je zásadní parametr hodnocení kvality vysokých škol. Stejně tak jsme navýšili externí financování z podniků. Doplatili jsme na změnu metodiky. Někdo, přes naše protesty, zrušil podíl financování za absolventy. Úpravou výpočtové buňky v Excelu jsme přišli o desítky miliónů. Reformu potřebujeme, aby se konečně věci stabilizovaly, abychom mohli začít plánovat v horizontu delším než je jeden rok. Hrubé snižování rozpočtu a každoroční změna metodiky (prý je to živý systém) je smrtelný koktejl, protože není rozumné cesty jak se na něco takového připravit.  S takovou nebude brzy za co učit a nejsem si jist, zdali naše země vysokoškolsky vzdělané lidi skutečně nepotřebuje. Konkurenceschopnost naší ekonomiky se neobejde bez technické inteligence a právě řada technických vysokých škol na to letošní rozdělení financí doplatila nejvíce. Smutná je perspektiva českého vysokého školství a létající melouny mohou těžko někoho, komu na jeho budoucnosti záleží, alespoň trochu rozveselit.