Blog

Česká srdce a loajalita

 

Musím se přiznat, že pozitivnímu přístupu a loajalitě k vlastní firmě mě naučil až můj pobyt ve Spojených státech.  Chvíli mi tehdy počátkem devadesátých let trvalo, než jsem pochopil, že slova “moje firma” z úst různých lidí neznamená, že ji vlastní, ale pro ni pracují.  Pamatuji si i těžké doby, kdy reorganizace společnosti Texas Instruments, kde jsem pracoval, vedla k celé řadě situací, kdy lidé museli odejít a hledat si práci jinde.  Přesto nikdo na ni nenadával, spíše to mnohým bylo líto, ale hlavně to ty, kteří zůstali semklo a snažili se získat nové projekty.  Hledali jak věci zlepšit. Mám obavy, že v Česku to funguje jinak.  Co Čech to kritik a poradce. Týká se to politiky, ekonomiky a i mikroklimatu každé společnosti. Tak trochu (považujte to za eufemismus) se to týká i univerzity. A teď to neříkám ani jako rektor ani jako vlastník, kterým ani nemohu být.  Prostě jsem na této škole strávil 22 let a cítím to tak.  Docela mne mrzí, když se ke mně občas dostane zpráva typu, že namísto abychom dali peníze do mezd, tak děláme zbytečné rekonstrukce poslucháren nebo třeba toalet na 3. patře.  Ale přeci všichni víme, že účelové prostředky poskytnuté z MŠMT se musí utratit tam, pro co byly určeny.  Nám se podařilo dostat navíc prostředky na interiéry a musí být takto investovány.  Jsem ten poslední, který by chtěl utratit mzdové prostředky za rekonstrukci třeba těch toalet.  Tam bych jenom dodal, že je využívají naše zahraniční návštěvy včetně velvyslanců, ministrů i místopředsedů vlád.  Možná jste si všimli, že už se nezamykají, takže jsou otevřeny všem bez výjimky ;-). Nikdo z vedení rozhodně nechce lidem na naší škole škodit a děláme všechno pro to, aby se situace změnila.  Mimochodem, nikdy v historii jsme neměli tak vysoký příjem jako letos - 2,15 miliardy.  Když k tomu přidáte přes 1,6 miliardy investic tak je to zatraceně hodně.  Je to díky projektům, které jsme získali. Problém je, že ti, kteří žádný nemají, tak jsou odkázáni pouze na vzdělávací dotaci. Ta stále klesá a zjevně klesat bude.  Toho také začaly využívat některé soukromé školy a snaží se lovit v našich vodách.  Dokonce u některých uspěli. Co k tomu dodat? Když lidé opouští školu v dobách, kdy to mají veřejné vysoké školy skutečně těžké, tak se jim sice z jedné strany divit nedá, ale z té druhé tady určitě chybí ona dříve zmíněná loajalita.  Možná se to chce chopit příležitosti a připravit projekt, který pomůže překonat těžké doby.  Skončím tak, jak jsem skončil svůj projev na naší slavnostní vědecké radě.  V nestabilní době se špatně hledá pevný bod, o který se dá opřít.  Hledejme jej ale především sami v sobě, nikde jinde není! Loajalita je jeho nedílnou součástí.