Blog

Praxe a zase praxe

Mistr povídá svému novému mladému zaměstnanci: “Až tu skončíme, tak tu prosím Tě zameť.” Mladý muž se zarazí a odsekne: “No, ale já jsem přeci inženýr!” Mistr si povzdychne: “Tak chvíli počkej, já Ti ukážu jak se to dělá.” Tak tenhle potupný vtip jsem slyšel v rádiu od Leoše Mareše, který ani vysokou školu nedostudoval (o to je to potupnější). Bohužel je ale asi reálným obrazem toho, jakými praktickými dovednostmi jsou absolventi našich vysokých škol (nejen té naší) vybaveni do života.  Chybí praxe a zkušenosti z ní.  Potvrdila to i schůzka s personálními řediteli největších průmyslových podniků našeho regionu, které se kromě mé osoby zúčastnili také někteří děkani a proděkani našich fakult.  Tato schůzka byla druhá v pořadí a už na té první se o praxích hovořilo. Tehdy jsme se domluvili, že se pokusíme do podzimu letošního roku adaptovat pro ostatní fakulty princip praxí, který se zavedl na FEIce (viz webové stránky Praxe studentů). Nestalo se tak. Má to své objektivní, ale dle mého i z části subjektivní důvody. Ten nejdůležitější je pak ten, že si praxe každá fakulta řeší jinak a jsou vázány na akreditace. Dle mého, a nejen dle mého, je ale jejich dopad na praktickou použitelnost našich absolventů nízká a je třeba tento přístup zlepšit. 

Předně si myslím, že pobytová praxe ve firmě by měla proběhnout v závěru bakalářského studia. Ten především by měl být připraven pro praktický život. Současnost a především budoucnost systému univerzitního vzdělávání, nejen v České republice, spočívá v tom, že všichni inženýry být nemohou a tudíž řada absolventů bakalářského studia skončí v praxi a tam jim pouze teoretické vzdělání nebude stačit.  Také je potřeba, aby se praxí nerozuměla jen exkurze. Je třeba ji koncipovat, a to je můj názor, nejméně na 50 dní tak, aby si mohli studenti "položit ruce" na řešení reálných problémů, které se mnohdy od těch, které slyší během výuky dost liší. Praxe asi nebude moci být povinná, protože tolik míst naše podniky nenabídnou, ale mohla by být volitelná a oceněná odpovídajícími kredity. Docela bych ji přivítal jako určitou alternativu k řešení bakalářské práce. Současný, a ani ten připravovaný, Zákon o vysokých školách, nám neklade za povinnost ukončit první etapu studia obhajobou bakalářské práce.  A ve světě je to tak i běžné. Pokud někdo tíhne k teoretické práci a má talent a schopnosti pokračovat v navazujícím magisterském studiu, tak řeší bakalářskou práci, ti kteří si uvědomují své limity, tak se vydají cestou praktické přípravy a budou v praxích hledat i své uplatnění po absolutoriu. Obava, že poklesne kvalita našeho vzdělání není na místě. Proč? Protože kvalita je o tom uspokojit naše zaměstnavatele, dát jim dobře připravené absolventy a v tom jim v případě bakalářů jejich závěrečná práce moc nepomůže, spíše jim jde právě o ty praktické dovednosti.

Doufám tedy, že se nám v brzké době podaří tento problém vyřešit a praxe sjednotit. Tady je ale dlužno také dodat, že svůj díl odpovědnosti v tomto také ponesou firmy, které musí taková místa systematicky nabízet a zajistit. Věřím, že se domluvíme ke spokojenosti obou stran. Tak, a teď jdu zamést před našim prahem, protože jsem si z tenisu domů v adidaskách nanosil antuku. S koštětem to jakž takž zvládám. Minimálně se jím neohrožuji na zdraví ;-).