Blog

(Ne)reforma vysokých škol

To, že se u nás dostalo vysoké školství do pasti podfinancování není pochyb.  Tady je ale dlužno dodat, že nikoliv vinou vysokých škol.  Stále se hovořilo o nedostatečném počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí a tak se nastavily parametry financování, které celou situaci měly změnit.  Změnily.  Důsledek je ten, že došlo k explozi přijímaných studentů a hlavně k ničím neřízenému vzniku celé řady soukromých škol. Teď se chce zatáhnout za záchrannou brzdu a vrátit univerzitní vzdělávání tam, kam patří, ke kvalitě a jeho jisté výjimečnosti. Všude ve světě je chápáno univerzitní studium jako integrální propojení procesu vzdělávání a tvůrčí činnosti. K tomu je třeba se v rámci reformy vrátit, proto se také začalo hovořit o diverzifikaci vysokých škol a o výzkumných univerzitách.  Mám ale obavu, že interpretace pojmu diverzifikace se zatraceně hodně různí.  Zjevně tady pochybili politici (výjimečně ;-)), protože tuto Pandořinu skříňku ve svém programovém prohlášení vlády otevřeli bez toho, že by si uvědomili důsledky nedostatečného zadefinování takového pojmu.  Někdo diverzifikaci chápe tak, že výzkumná by měla být Karlova univerzita, maximálně Masarykova univerzita.  Zazněl taky názor, že techniky vlastně připravují lidi pro praktické disciplíny, takže by měly být především vzdělávací instituce. Já jsem si v tomto kontextu uvědomil svou zkušenost z Rakouska.  Tam mají 21 univerzit, a pokud by nedělaly výzkum, tak by nebyly tolerovány. Toho si je vědom každý člen jejich akademické obce a tak se všichni věnují pedagogické činnosti stejně jako vědě a výzkumu. Někdo více tomu prvnímu, někdo tomu druhému, ale vždy obojímu. Nikdo v Rakousku nehovoří o další diverzifikaci univerzit a funguje jim to více než 100 let. Taky mají těch soukromých jen několik, u nás jich je 46 (kolik z nich asi dělá skutečný výzkum?)! Naši tvůrci nového zákona o vysokých školách použili rakouského modelu jako vzor.  Proč si tedy neberou příklad i z toho ostatního?  Bude-li se hovořit o 5 nebo snad o několika více “vyvolených”, tak to klidu v akademických obcích našich univerzit moc nepřidá.  Snad tedy kromě té Karlovy univerzity.  Jenom si nejsem jist, zdali i tam všechna jejich pracoviště vyhoví požadavku kvalitní výzkumné činnosti. Asi proto se tedy nelze divit reakci shromáždění z minulé středy, kdy proběhla diskuze k připravovanému věcnému záměru zákona o vysokých školách, kdy jeden z přednášejících prohlásil, že nejlepší by bylo žádnou reformu nedělat.  Sklidil velké ovace! A tak mám pocit, že všechny ty deklarované reformy se dostávají do stavu nesystémového škrtání a světlo na konci tunelu nevidíme nikdo.