Blog

Polemika o státnicích

Stále častěji se na chodbách setkávám s nervozně přešlapujícími studenty, které čeká závěrečný krok k získání titulu - státní závěrečná zkouška. Někdy bych si přál, aby prázdniny začaly právě v tomto termínu. Jednak vždy na to období vyjdou nejkrásnější dny, takže dusno nebývá jenom to metaforické, ale hlavně mě nebaví sedět ve zkušební komisi. Upřímně, zkoušení u státnic je to nejhorší, co mě může na univerzitě potkat (asi se to o mě už ví, takže mám letos naplánován už jenom jeden den této tortury). Strašně rád přednáším, řeším se studenty projekty, ale tohle raději ne. Teď si asi studenti říkají: “hned bych si to s těmi zkoušejícími vyměnil”. Bohužel to nejde, celý proces si budou muset odtrpět obě strany. Jsem proto stále názoru, že státnice jsou přežitek z minulosti a marně pátrám v paměti, ve kterých zemích a na kterých univerzitách ve světě je mají. Náš zákon už je takový a je i řada hlasů potvrzujících, že to je součást definování kvality našich absolventů. “Podívejte se na plzeňská práva” jsem někde zaslechl. Já k tomu dodávám, že ani ty státnice jim nepomohly, protože kvalita absolventa a státnice mi nepřipadají jako jedno a totéž. Mám pocit, že kvalitu jsme schopni posoudit na diplomové práci, kde je třeba zúročit to, co se studenti naučili. To, že zkoušíme ještě jednou, co už jsme zkoušeli, sice přinutí studenty si to znovu opakovat, ale tím se jenom oživí na pár dalších měsíců (víc tomu nedávám) to, co v mnoha případech bez milosti opět upadne do zapomnění. Teď nás čekají týdny plné takového zkoušení, takže všem přeji, aby to bylo období alespoň trochu příjemné. Našim zkoušejícím přeji, aby hledali u těch zkoušených, co umí a těm zkoušeným přeji, aby se hlavně nebáli a prodali maximum toho, co znají. Hodně štěstí všem!