Blog

Bez matematiky to nejde

Poté, co ministryně školství ohlásila posunutí povinné maturity z matematiky o dva roky, objevily se v médiích opakované polemiky o její potřebnosti. Jako rektor technické vysoké školy mám v tomto směru jasno: pokud státní maturita, tedy i z matematiky. Nedokážu si představit, že naše školství rezignuje na natolik základní předmět. Jak bez matematiky bojovat proti finanční negramotnosti? Jak naučit studenty základům abstraktního a logického myšlení? Prostě si myslím, že stejně tak, jako by se lidem s maturitou nemělo stávat, že udělají gramatickou chybu v psaní měkkého/tvrdého i/y, tak by se jim nemělo stávat, že si nedokáží spočítat, kolik kachliček potřebují nakoupit, když rekonstruují koupelnu.

Sám jsem nicméně příznivcem rozdělení úrovně maturit podle typu škol a tím i odpovídám všem, kteří se ptají, zda musí dobrá kadeřnice opravdu umět algoritmy: samozřejmě, že nemusí. Na druhou stranu se můžeme úplně stejně ptát, zda dobrá kadeřnice vůbec potřebuje maturitu... Souhlasím s tím, že absolvent konzervatoře nemusí mít stejné matematické znalosti jako absolvent gymnázia či technické průmyslovky. Nicméně se domnívám, že matematika patří k fundamentům vzdělání a že v určité míře obtížnosti (a o ní pojďme diskutovat) by ji měl ovládat každý maturant.

Problém spatřuji ve způsobu její výuky. Na rozdíl od ostatních předmětů se prakticky nemění, žáky výuka nebaví a bojí se jí – to je potřeba řešit. Pan novinář Kamberský se v Lidových novinách sugestivně ptal, jak ublíží českému strojírenství, když zdravotní sestřička nebo hudební vědec nebudou schopni ze dvou bodů na obrázku vyčíst vzorec paraboly. Českému strojírenství to neublíží nijak. Stejně tak, jako by české literatuře nijak neublížilo, kdyby ta samá zdravotní sestřička nebyla schopna identifikovat větu vedlejší. Řekneme si proto, že maturita z češtiny není potřebná? Asi ne...