Blog

Pohled zevnitř

Došlo k tomu nejhoršímu. Doma padlo rozhodnutí, že je nezbytné provést rekonstrukci části našeho domu, a že není čas to odkládat.  Můj návrh, že možná bude jednodušší celý dům zapálit a vedle postavit nový, nebyl přijat s porozuměním a nezbylo, než hledat na dobu deseti dnů bydlení někde jinde.  Noc ve stanu byla zamítnuta, tak jsme se s  ženou nastěhovali do hotelu na našich univerzitních kolejích. Přímo do jámy lvové, mezi ostatní hosty a hlavně studenty, kteří si umí studentský život skutečně užít.  Varování, že se nevyspím, se ale minulo účinkem.  Bylo to všechno v pohodě.  Krásné čisté pokoje, příjemný personál, spousta cizinců kolem, mí postdoktorandi přistižení při pilné práci večer ve vestibulu společně s jednou kolegyní, která nás navštívila z Turecka, společné snídaně s panem profesorem z Japonska, který je teď u nás na dlouhodobém pobytu.  Prostě jsem měl z toho všeho skvělý pocit.  Je pravda, že asi dvakrát se kolem našich oken ve čtyři ráno vraceli „zpěváci“ a jejich Macekjo, Macejko, kokoko nebo Vysoký jalovec mi stále zní v uších, ale to mi náladu nezkazilo.  Určitě budeme chtít do našich kolejí dále investovat, ale v daný okamžik můžeme jen to, co si sami vyděláme a to jde samozřejmě pomaleji, než by se nám všem líbilo.  Ale mám neodbytný pocit, že naše koleje jsou už nyní příjemným  místem pro studentský život a v čase se jejich standard bude jenom zlepšovat.