Blog

Dobré příklady táhnou!

Před nedávnem jsem se po dlouhých letech setkal se svým kamarádem Karlem, se kterým jsme trávili vojnu v Mikulášovicích v Severních Čechách. Vzpomínali jsme na to, jaká to byla radost, když jsme dostali pochvalu za svědomité plnění úkolů, jejíž součástí byl opušťák a mohli jsme se alespoň na víkend dostat domů. Je pravda, že těch 14 hodin ve  vlaku z Mikulášovic do Ostravy a dalších 14 hodin zpět nebylo nic moc příjemného, ale ty dva dny svobody nám stály za to. No a protože Karel byl skutečně pilný, tak jednou za odměnu nedostal opušťák, ale ocenění mnohem vyšší - osobní fotografii (černobílou) před rozvinutou vojenskou zástavou. Tehdy byl Karel hodně smutný. Dnes po létech se ale na všechny opušťáky zapomnělo a jediné, co mu zbylo, je ta fotka s nablýskaným samopalem ve slavnostní uniformě. Není pochyb o tom, že odměny v podobě finančního ocenění jsou příjemné, ale my jsme se ve vedení rozhodli, že chceme za dosažené vynikající výsledky hodnotit i jinak. Proto jsme na slavnostním zasedání vědecké rady promítali na plátně naše nejúspěšnější vědce.  Proto jsem se setkal s našimi nejlepšími sportovci, abych jim mohl za jejich reprezentaci na sportovních kolbištích osobně poděkoval.  Proto budeme i  dále hledat naše nejlepší studenty, pedagogy, vědecké pracovníky a všechny ostatní, kteří svými výkony naši univerzitu úspěšně reprezentují a propagují tak její dobré jméno a tradici. A budu nesmírně rád, když nám s tím hledáním pomůžete. Ne o všech víme. Přeci jen jsme organizace velikosti středně velkého města a každý, kdo si to zaslouží, by měl mít možnost si zažít těch svých pět minut slávy. Peněžní odměna se dříve nebo později utratí, ale na ten okamžik slavnostního ocenění se nezapomíná. A nemusí to být zrovna fotka se samopalem před rozvinutou vojenskou zástavou, kterou si Karel celá ta léta chrání jako oko v hlavě ;-)