Blog

Okopávaná

V uplynulém týdnu nás navštívil ministr financí Babiš. Musím říct, že se celá návštěva nesla ve velmi pozitivním duchu. Pan ministr dokonce ocenil, že po všech těch problémech, které v našem regionu viděl, je konečně rád někde, kde se věcem daří. Hned jsem mu v reakci na to podstrčil myšlenku, že by to chtělo v příštím fiskálním roce, když ne nezvyšovat, tak alespoň zachovat rozpočet vysokých škol na stejné úrovni;-). Co mě však potěšilo nejvíce (vždy potěší, když má někdo stejné problémy jako vy;-)), bylo to, že je frustrován z té všudypřítomné byrokracie, ve které žijeme, ale hlavně z toho vzájemného okopávání kotníků. Namísto toho, aby se všichni dohodli na smysluplném řešení, tak si dělají věci nazlost. Holt prosadit cokoliv pozitivního, naráží na odpor. Moc dobře tomu rozumím. Namísto řešení problémů si pak všichni ty kotníky obvazujeme, léčíme a úřední šiml stále vesele hýká dále. Já si myslím, a ztotožňuji se s názorem pana ministra, že je třeba s tím nepořádkem (on tomu říká jiným slovem, ale to si jako akademik na tomto místě nemohu dovolit použít;-)) něco konečně dělat. Co ale platí pro nás pro všechny? Je třeba začít hrát kopanou a ne okopávanou. Přihrávat a kopat do míče a ne do těch kotníků. Je třeba hrát fér, jinak se věci prostě nezmění.