Blog

Stále ve střehu

Na nedávném setkání s ministrem Chládkem zaznělo, že propad počtu studentů by se neměl projevit na snížení rozpočtu vysokých škol, i kdyby ho musel financovat z rezerv svého ministerstva. Znamenalo by to, že bychom na jednoho studenta měli dostat více peněz a učinit tak důležitý krok směrem ke zvýšení kvality studia, která se od takového financování odvíjí. Nepochybně to byla informace uklidňující. Ale jen do okamžiku, než e-mailem přišel první návrh rozpočtu, který obsahuje změnu metodiky financování. Že by se měl změnit poměr financování mezi tzv. kapitační platbou a hodnocením kvality na 75 : 25 (původně 77,5 : 22,5), to považuji za krok správný. V praxi by měl znamenat posílení kvality. Nicméně další úpravy rozpočtu směrem "ke kvalitě" obnáší opětovné zrušení hodnocení zahraničních projektů (tomu opravdu nerozumím, schopnost získávat zdroje ze zahraničí a mimo naše veřejné rozpočty je přeci klíčová), snížení váhy ukazatele nezaměstnaných absolventů z 32% na 16% (co je lepším ukazatelem kvality vzdělání, než že absolvent najde práci!) a výrazné posílení ukazatele uměleckých výkonů nad těmi vědeckými. Výsledek? Podle modelového výpočtu by všechny techniky na rozdíl od uměleckých škol dostaly méně, umělecké školy by naopak všechny dostaly přidáno. Asi přitom nelze očekávat, že jejich absolventi podpoří průmyslový růst této země, ledaže bychom přeškolili humanitně vzdělané lidi na strojaře, jak mi na Twitteru doporučoval jeden docela známý člověk. Skutečně romantická představa. Doufám, že komise zástupců univerzit, která má za úkol tento návrh rozpočtu projednat, bude v dostatečném střehu, protože tady nejde jen o rozpočet vysokých škol, ale o princip stavět na tom, co naše země umí nejlépe: vymýšlet, tvořit a vyrábět.