Blog

Poprvé a určitě ne naposled

V pátek ožila naše univerzita návštěvou tisíců absolventů. Program byl bohatý a začínal Zlatou promocí těch, kteřǐ před padesáti lety přebírali své tituly inženýrů. Bylo to nesmírně příjemné: vidět je v talárech při přebírání čestných diplomů v naší nové aule. Našim absolventům udělalo určitě velkou radost to, že na ně jejich alma mater nezapomněla, a že si jejich práce, na jejímž začátku stojí právě diplom inženýra z naší vysoké školy, všichni velmi vážíme.

Myslím, že jsme udělali radost i panu Světlíkovi odhalením jeho stopy a plakety s podpisem na "chodníku slávy", který jak věřím, se bude postupně zaplňovat dalšími jmény našich úspěšných absolventů. Právě na nich totiž stojí dobré jméno vysoké školy a platí to i pro všechny univerzity světa. Nicméně my jsme možná první, kteří s tímto nápadem přišli. A jak říkám: "raději mrtvý, než druhý!" ;-)

Všichni návštěvníci měli radost z toho, jak univerzita roste, jak sehrává stále významnější roli a troufám si říci, nejen u nás v České republice. A ti, se kterými jsem se potkal, spolužáci, mí studenti i kolegové, velmi ocenili to, že jsme  tradici setkávání absolventů Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava založili. A  večerní koncerty tomu daly ten správný vykřičník. Vysoká škola totiž není jen o výuce a o vědě, je to místo, ve kterém  by se mělo dařit kultuře, sportu a vlastně všemu, co nám může zpříjemnit život.