Blog

Lidský přístup

Minule jsem psal o svých narozeninách, ale narozeniny jsem neslavil jenom já.  Padesátileté výročí svého založení slavil i náš porubský kampus. Řekl bych, že na rozdíl ode mne ;-) stále roste do krásy a že je nejen největším ve střední Evropě, ale také nejhezčím. Věřím, že jsme z tohoto pohledu neřekli své poslední slovo a nehodláme se spokojit jen se současným stavem.  A nejde pouze o výukové prostory a laboratoře. Univerzitní kampus totiž musí sloužit především životu všech, kteří v něm tráví svůj pracovní i volný čas. 

Výročí si všimla i Česká televize a hned v úterý ráno s některými z nás natočila živé vstupy o naší univerzitě. Mezi námi byl i pan profesor Prokop, který vzpomínal na doby svých studií, ve kterých ještě přejížděli z jedné budovy do druhé. Přitom zavzpomínal i na své přijímačky, při kterých s ním rozmlouvali dva ctihodní kmetové: “… měli k nám takový lidský přístup”. Tahle myšlenka mne zaujala.  To je totiž to, co nám v našem současném vzdělávacím systému, resp. v celé společnosti, chybí. Někdy mám pocit, že jsem reprezentován pouze svým indexem v nějaké databázi, a že se náš svět změnil ve virtuální prostředí monitorovacích ukazatelů obsažených v excelovských tabulkách. Na první pohled neřešitelná situace, ale není tomu tak. Stačí komunikovat a mít ke komunikaci dobrou vůli. Psát oficiální dopisy a podepisovat petice není cesta. Stačí se stavit, potkat, sednout na kafe nebo třeba na pivo a o věcech si normálně povykládat:-)