Blog

Těžce na cvičišti

V době, kdy jsem hrával aktivně tenis, tak jsem bytostně nesnášel kondiční přípravu a vůbec všechno kolem, co s tenisem přímo nesouviselo. Vždy jsem to považoval za otravné. Pravdou ale je, že když při dlouhých zápasech ubývaly síly, říkal jsem si, že tyhle tréninky nebudu flákat. Obvykle už  ale bylo pozdě a nepoučen jsem stále opakoval stejné chyby. Prostě na cvičišti bylo pořád těžko a žádná zábava z toho nekoukala.

Protože v té době zuřila studená válka v plném proudu, tak jsme měli i jiné tréninky v podobě cvičení civilní obrany a celé řady dalších příprav, jak odolat útokům nepřítele. Po skončení studií jsem pak narukoval do armády a zajišťoval spojení pro jednotku protivzdušné obrany státu. To bylo jenom o cvičeních, jen už to nebyla taková legrace, protože když někdo někde selhal, tak z toho koukaly pěkné polízanice včetně prokurátora a obávaného pobytu ve věznici v Sabinově.

Pád železné opony přinesl vítané uvolnění. Občas někdo vyhlásil požární poplach, který nikdo nebral vážně, a tak jsme si žili v pohodě bez toho "zbytečného otravování" známého z minulých let. Když jsem ale vycestoval do Spojených států a pracoval jsem v laboratořích jedné velké společnosti, tak jsem byl hodně rychle probrán z letargie. I několikrát do měsíce nám "pískli poplach" a my museli ven. Když jsem se poprvé snažil svému šéfovi vysvětlit, že mám něco rozdělaného a při mé skleróze to můžu zapomenout, tak mne zpražil pohledem, který by umrtvil i našeho teriéra Oswalda, a to je panečku nějaký Nebojsa. Tak jsem příště neodmlouval a raději jsem běžel ven z budovy pokaždé, když se rozezvučely sirény. Až pak jednou, když jsme vyběhli ven, tak jsme zjistili, že skutečně hořelo. Díky předcházejícímu nácviku se ale nikomu nic nestalo a vše proběhlo absolutně hladce.

Proč o tom píšu? Protože minulý týden proběhl nácvik phishingového útoku na naši univerzitu. Spousta lidí to vnímá jako neseriózní, ale bohužel stovky lidí v klidu odevzdaly svá hesla útočníkovi. Ukázalo se, že nejsme úplně dobře připraveni, byť celá řada lidí včetně administrátorů zareagovala správně. Bezpečnost už totiž není jen o požárech, bombách, unikajícím plynu, ale právě také o nepřátelském kyberprostoru. Cvičit prostě musíme i nadále, protože pořád, a obzvláště v dnešní době platí: "těžce na cvičišti, lehce na bojišti". Tak to prostě je.