Blog

Novoroční předsevzetí

Když se mě na konci loňského roku ptali novináři jaká si dávám předsevzetí do roku nového, tak jsem odpovídal, že snad raději žádná. Jsem totiž názoru, že asi není třeba čekat na 1. leden, abych mohl začít s plněním svých cílů nebo problémů.  Věci netřeba odkládat.  Jak říkám, ještě se žádný problém nevyřešil tím, že se odložil.  Přeci jen jsem však nakonec jedno předsevzetí učinil.  Inspiroval mě k tomu rozhovor s doc. Karlem Olivou, ředitelem Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.  Zmiňoval se v něm o tom, jak hrubne náš každodenní jazyk.  Jak se objevují vulgární slova tam, kde si to dříve nikdo nedovolil.  Připomnělo mi to jeden můj zážitek z dětství, kdy jsme si hráli na dvorku a já jsme použil výraz “bordel” (omlouvám se).  Moje máma si mě zavolala a dostal jsem takovou facku, že jsem málem padl na zadek.  Cítil jsem to jako velkou křivdu, protože tohle slovo bylo pro mne dobře znějícím synonymem pro nepořádek. Vloni jsme měli možnost tento výraz vidět na spoustě billboardů předvolební kampaně a musím říct, že jsem tu facku cítil snad pokaždé, když jsem ten billboard někde uviděl. Takže jsem si řekl, že už žádná taková slova, byť i pan docent, kterého mimochodem dobře znám, protože spolu sedíme v Radě vlády pro vědu, výzkum a inovace, připouští, že jako pojistný ventil v emocionálním vypětí tato slova mohou pomoci.  Než infarkt, tak to raději si ulevit v Ostravě tolik populárním hrčivým rrr. Na druhou stranu, jeden můj kamarád z Hané místo toho používá slova jako brrrukev, mrrrkev a prý to pomáhá taky.  Takže Vám všem přeji do nového roku, abyste se ke mě přidali.  Nakonec univerzita je noblesní prostředí a zaslouží si návrat k době, kdy hrubost a vulgární slova byly nepřijatelné.  Vůbec si myslím, že tahle doba si zasluhuje mnohem více laskavosti a je třeba někde začít.