Blog

Když aula praská ve švech

Vždy se mi o sto procent zvedne nálada, když přijdu do naší nové auly a ta je tak plná, že se sedí i na schodech. Letos se tak stalo na jaře, když k nám přijel na návštěvu prof. Fert, nositel Nobelovy ceny za fyziku a teď podruhé, když na naši školu dorazil expert NASA na planetární geologii Dr. James Rice. Ten měl pro nás připravenou přednášku na téma Mars. Je úžasné mít na dosah ruky někoho, kdo se věnuje něčemu tak tajuplnému jako je dobývání vesmíru. Když Dr. Rice na tiskové konferenci hovořil o tom, jak jako desetiletý kluk pozoroval v létě roku 1969 první přistání na Měsíci, tak se mi vybavil i ten můj zážitek. Mně bylo tehdy také deset, když mě rodiče v noci nad ránem probudili a všichni jsme se dívali na černobílé obrázky Neila Armstronga jak se procházel po Měsíci. Pro Dr. Rice to byl okamžik osudového rozhodnutí. Rozhodnutí stát se astronautem, což se mu sice nepodařilo, ale vozítka Opportunity i Curiosity, které dávali v týmu dohromady jsou dodnes na Marsu aktivní a přibližují nám tamější prostředí. Psát, že i já jsem se chtěl stát astronautem nemá smysl, protože to tehdy chtěli úplně všichni kluci a možná i některé holky. Šance byla tehdy stejně vysoká asi jako vyhrát dnes Superjackpot ve Sportce. Dodnes ale, když slyším jméno NASA, tak mi přeběhne mráz po zádech, protože si vzpomenu na - dle mého ten nejzajímavější projekt, které lidstvo kdy dalo dohromady - projekt Apollo. Teď všichni čekáme na to, zdali se poletí na Mars, protože ten je teď na řadě. Zatím nikdo neví kdy a jak asi všichni tušíme, důvodem jsou peníze, tedy jejich nedostatek. Je to škoda, protože rosteme s velikostí našich výzev a ty současné jsou ve srovnání s dobýváním nekonečného vesmíru nicotné. Mimochodem, je konec týdne, tak nezapomeňte vy, kteří pracujete na evropských projektech, vyplnit time-sheet ;-)