Blog

Moderní metody managementu

Před nedávnem jsem byl opět na jednom z velmi dlouhých jednání, jehož efektivita byla nepochybně na hraně mé trpělivosti.  Na druhou stranu jsem vydržel až do konce, na rozdíl od jiných, kteří se v průběhu nenápadně “vypařovali”. V rámci programu pak vystoupil jeden z těch mladších manažerů, kterých je teď možná i více než těch dlouhých jednání a informoval o řešení jednoho projektu. “Projekt jsme zahájili team-buildingovým setkáním a následovalo zpracování komunikační strategie …”, zaznělo a já jsem si uvědomil, že mám ve svých manažerských dovednostech mezery.  Já bych totiž staromódně začal řešit věcnou náplň projektu. Tím nechci říct, že team-building nemá smysl stejně jako zpracování komunikační strategie, ale to vše považuji spíše za podpůrnou část řešení projektu, než odkud věci začínat. Dokud nevím o čem to je, tak jsem k využití těchto metod a postupů poněkud skeptický (možná neprávem). Tak trochu mě ale uklidnil jeden článek sloupkaře z New York Times, kde jeho autor hodnotil jak vlastně Google přijímá lidi do své firmy. Že to je jeden z nejatraktivnějších zaměstnavatelů vůbec, o tom asi není sporu a tak bylo nadmíru zajímavé se seznámit s jejich zkušenostmi.  Světe div se, všechny ty propracované moderní metody přijímání postavené na sofistikovaných rozhovorech, hádankách a dokonce ani výpočet výsledných známek ze studií prostě nefungují.  “Je to svým způsobem náhoda a zmatek”, prohlásil jeden z vysoce postavených manažerů, který má v Googlu na starost lidské zdroje, jak se tomu dnes odborně říká (myslím, že lidé by stačilo).  A co mi z toho vyplynulo?  Netřeba z věcí, které to nepotřebují, dělat vědu. Jednoduše řečeno, je třeba i v těchto věcech hledat přiměřenost. Nedůvěřovat slepě jenom těmto novým metodám. A možná i my učitelé, bychom nemuseli tlačit naše studenty jenom k hledání k odpovědi na otázku v elektronicky zpracovaném testu, ale spíše k tomu, jak najít k danému problému řešení.