Blog

Když chybí jedna hodina

Jestli mi něco vadí na dlouhých cestách do zahraničí, tak to je časový posuv.  Čím jsem starší, tím je to horší.  Řada z vás asi víte o čem mluvím.  Nutíte své tělo ke spánku, když jste zvyklí vstávat, snídáte v době oběda.  Záleží na tom, ve kterém časovém pásmu se zrovna nacházíte.  Třetí den pro mne bývá krizový a to mám problém se soustředit na cokoliv.  Musím říct, že obdivuji sportovce, kteří se takto přesouvají po celém světě a ještě jsou schopni fyzického výkonu, který bych nedal ani v tom svém časovém pásmu úplně odpočatý.  Jeden by řekl, že z tohoto pohledu přechod na letní čas je brnkačka.  Jeden den prostě vstanete dříve než jste zvyklí a je to.  Chyba lávky.  Nevím, jestli je to i tím počasím, které svou podstatou je decimující, citoval bych svého kamaráda z vojny: “venku je mlžno až kořalečno”, čímž dával najevo, co bychom v daný den měli dělat, ale boj s tou jednou chybějící hodinou mi dává zabrat skoro celý týden. Tak si říkám, jak asi i mnoho jiných, jestli ten letní čas má vůbec nějaký smysl.  Když k tomu přidám ještě to nastavování hodinek a hodin, tak mám fakt pocit, že to snad neslouží vůbec nikomu a ničemu.  Přeji vám ať se brzo cítíte lépe a překonáte i tu jarní únavu, která už taky klepe na dveře. A jak se dívám ven z okna, tak je tam zase tak nějak mlžno ...  ;-)