Blog

Vyšší princip mravní

 

Před nedávnem všichni rektoři veřejných vysokých škol obdrželi dopis od pana J.M. (věk 23 let), ve kterém nás mimo jiné žádá, abychom mu sdělili platy a odměny rektora, prorektorů, kvestora a vlastně všech vedoucích pracovníků rektorátu. Abych dotyčného mladého muže citoval přesně, tak nás žádá o tyto informace “... základní osobní údaje podle § 8b odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím o platech, odměnách a jiných obdobných finančních plnění z veřejných prostředků v roce 2011 poskytnutých vedoucím představitelům vysoké školy (rektor, prorektoři, kvestor, kancléř, vedoucí pracovníci rektorátu); výši plnění daného druhu uveďte prosím jednotlivě u každého z uvedených představitelů vysoké školy za každý měsíc roku 2011. Termínem vedoucí pracovníci rektorátu označuji všechny osoby, které nejsou výše výslovně vyjmenovány, jsou podle vnitřních předpisů zařazeni do rektorátu veřejné vysoké školy, jsou vedoucími zaměstnanci organizační složky podle § 73 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jejich přímým nadřízeným je některá osoba výše výslovně vyjmenovaná, pokud vedoucí pracovník rektorátu nakládá s veřejnými prostředky nebo jménem veřejné vysoké školy rozhoduje v její působnosti.”, konec citátu. 

Osobně nemám problém mu ukázat to, co jsem dostal. Nakonec stejně všechno musím uvést do daňového přiznání a ještě každý rok odevzdat na MŠMT i přiznání majetkové. Je mi však velmi nepříjemné o totéž žádat i své kolegy. Přeci jen, jsou to jejich osobní data a dilema stojí, zdali veřejný zájem v této podobě stojí nad právem každého z nás si chránit své soukromí, svá osobní data a informace.  Obávám se, že v daný okamžik zákony preferují to první.  Je tu však něco mnohem více než to, co je definováno v zákonných normách. Je to princip slušného chování. Pravidlo "nedívej se cizím lidem do kapsy!" totiž respektovali i naši dědové a babičky. Jsem přesvědčen o tom, že i když na něco takového mám právo, tak to přeci neznamená, že ho musím nutně využít či spíše zneužít. Existuje totiž ještě něco nad zákonem samým, řečeno slovy klasika naší literatury: "vyšší princip mravní". Nějak na to v té naší demokracii a svobodě poslední dobou zapomínáme.

P.S.: Důvod, proč jsem neuvedl celé jméno žadatele vyplývá z faktu, že "úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením". To jen pro dokreslení celé situace ;-).