Blog

Starý, ale dobrý

Minulý týden jsem neodolal a pustil jsem si na dvojce České televize film Le Mans. Jednak jsem se opět po dlouhé době chtěl podívat na hvězdu stříbrného plátna let šedesátých a sedmdesátých Steve McQueena, ale hlavně na ta modrá Porsche 917, která tehdy tomuto závodu kralovala. Film už asi nesnese srovnání s těmi dnešními nejlepšími, kdy profesionalita jejich tvůrců vás vtáhne do děje, ale zvuk těch motorů a záběry z kabiny auta letícího po rovince bezmála 400km/h má pořád své kouzlo. Hlavně pro kluky, kteří v té době marně sháněli Matchbox angličák Porsche 917 ;-). Odborníci říkají, že od té doby v tomto závodu nejezdilo nic lepšího. A jak říká můj kamarád: “Jo, jo, starý, ale dobrý”. Vzpomněl jsem si na jeho slova i v jiném kontextu. To když se při slavnostním zahájení školního roku snad ve všech projevech opět skloňovalo slovo kvalita. Za mých vysokoškolských let, což bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, jsme měli všichni předepsané učební osnovy a lze říci, že všichni absolventi různých vysokých škol, kteří studovali stejné nebo příbuzné obory, uměli totéž. Hmm, to není přesné, studovali totéž, protože někdo se toho naučil více, někdo méně. Nový systém terciárního vzdělávání (jak se tomu říká dnes) přestřihl pupeční šňůru toho, co docela slušně fungoval a nový kreditní systém otevřel stavidla téměř volného výběru předmětů. Nic proti tomu, kdyby to zase nebylo ode zdi ke zdi. Tisíce předmětů, stovky nových oborů. Lze však vážně pochybovat o tom, že v ruku v ruce s touto kvantitou je možné zajistit i tolik požadovanou kvalitu. Průmyslníci se začínají stěžovat, že neví, co od (nejen) našich absolventů očekávat. Je pravda, že je vybavujeme doplňkem k diplomu a snažíme se mezi sebou garanti na různých školách domlouvat, ale pořád se nelze ubránit leckdy podbízivým názvům předmětů a oborů, které se mnohdy dobrovolně vzdávají matematiky a přírodovědných základů. Za mých studentských let jsme museli prokázat znalosti z matematiky u maturit i u přijímaček. Dnes chceme alespoň jednu z těchto zkoušek, ale mnohdy ani to ne. Připravované kvalifikační rámce nám pomoci můžou, ale mnohem jednodušší je začít u každého z našich garantů oborů, oborových rad a v poslední instanci i naší interní akreditační komisí. Je potřeba ubrat z nabídky a více provázat výuku směrem od množství k tomu, co je podstatné a připraví absolventa pro reálný život. Nechci, abych byl chápán jako staromilec, je však třeba vnímat, že i v těchto věcech musí být rozumný kompromis. Asi nejsem sám, kdo si i v dnešní době rád dá Kofolu, nebo třeba polomáčené sušenky. Starý, ale dobrý.