Blog

Pohled z vnějšku, pohled zevnitř

Začátkem minulého týdne k nám zavítala návštěva z National Science Foundation.  Dr. Paul Bellaire je součástí mise spadající do iniciativy Velvyslanectví USA, která má podpořit spolupráci obou našich zemí v oblasti vědy, výzkumu a samozřejmě inovací (jak jinak, bez těch to přeci nejde ;-)). Po přednášce, jejíž hlavním účelem bylo nás seznámit s NSF, jak funguje (mimochodem zaměstnává 2100 lidí, kteří se o vědu a výzkum starají!) a jak se případně zapojit do výzkumu financovaného vládou USA, následovala diskuze. A tak jsem se zeptal, kde pan Dr. Bellaire, po těch pěti týdnech pobytu u nás v Česku, vidí v našem systému podpory vědy největší slabinu.  „Žádnou nevidím, máte talentované lidi, jste ve výzkumu úspěšní …“, v takovém duchu zněla jeho odpověď. Obdobně odpověděl před nedávnem velvyslanec USA pan Norman Eisen na otázku rektorů, jak vnímá naše vysoké školství. Já vím, jsou to diplomaté a mají za úkol být zdvořilí.  Když k tomu přidáte americký princip #1 být za všech okolností pozitivní, tak se není co divit, že to my Češi nebereme moc vážně. To je ale možná ta chyba.  Skutečně nás okolní svět, ať se to týká celého Česka, nebo jenom naší univerzity v menším měřítku, vnímá mnohem lépe, než se vnímáme my sami. Když jsme tady měli audit kvality ISO9001, tak opět konstatovali velkou spokojenost. Tím, jako vždy, nechci říct, že si můžeme jít zdřímnout s tím, že není co zlepšovat.  Ale přeci je si myslím, že někdy se dívat na sklenici, která je z poloviny plná a nikoliv prázdná, by nám všem akademikům i obyvatelům naší malé země vůbec neuškodilo. Jak se zdá, pořád máme být na co hrdi a je na to třeba myslet.  Být přesvědčen o tom, že je všechno špatně, na to máme ještě pořád dost času.