Blog

Kdy dost znamená dost

 

Stížností na téma snižování rozpočtu vysokých škol už bylo skutečně hodně, ale jak vidno, tak jich není stále dost. Mimochodem, když jsem si porovnal výši příspěvku na vzdělávací činnost na naší univerzitě, kterou jsme obdrželi v roce 2009 a letos, tak ten propad činí 292 milionů!!! Opět jsme tedy měli tento bod jako klíčový k projednání na zasedání pléna České konference rektorů. Shodli jsme se na jednom zásadním: už nelze dále snižovat normativ na jednoho studenta, protože ten není jenom nízký, on je prostě potupně nízký. Už dlouho se poukazuje na to, že je tento příspěvek nižší, než na žáka regionálního školství. Asi jsme všichni bez výjimky zaznamenali, že na vysokých školách studuje více mladých lidí, než je potřeba a že těch 76 institucí terciárního vzdělávání je neúměrně mnoho. Jsme srozuměni s tím, že je třeba počty studentů snížit, protože to je skutečně v zájmu kvality. Ale, jestliže se snižováním počtu financovaných studentů se bude také snižovat dotace na jednoho studenta, tak prostě o zvyšování kvality nemůže být ani řeč. Protože je to téma neustálé propírané sem a tam, tak MŠMT připravilo porovnání nákladů na jednoho studenta veřejné vysoké školy a žáka regionálního školství, tzn. nejen základních, středních ale i zájmových škol. V případě veřejných vysokých škol se na jednu hromadu sesypalo úplně všechno: provozní náklady, investice, všechny typy stipendií, peníze na vědu a výzkum. Když všechno, tak všechno. Není třeba dodávat, že se k tomuto jablkohruškovomandarinkovém guláši zvedla vlna nevole, protože míchat dohromady např. provozní prostředky s investicemi prostě nelze. To už věděl Karel Marx, když psal svůj Kapitál. Dobrá, prostě to tak udělali, ale že je ten výsledek, který vidíte na níže uvedeném grafu, stejně tristní, není třeba snad ani dodávat.

Vydaje_na_studenta

Já jsme přesvědčen, a nejen já, že smysl má porovnávat vnitřní dvě křivky, to znamená financování žáka regionální školství se studentem veřejné vysoké školy bez vlivu vědy a výzkumu. Byť součástí univerzitního života je věda a výzkum, tak jsme přesvědčeni o tom, že tento údaj zkresluje to, o čem je podstata výuky. Jak vidno, regionální školství dostalo v roce 2012, díky politickému rozhodnutí bývalého ministra, více na jednoho studujícího než školství vysoké. V žádném případě tady nechci vystupovat proti regionálnímu školství. Co je mnohem zásadnější problém, to je výhled dalšího brutálního poklesu výdajů na jakéhokoliv studenta. Velcí podnikatelé vyvádí své firmy a investice do zahraničí, protože nejsou spokojeni s podmínkami, které jim poskytuje Česká republika. Školství regionální ani to vysoké se takto jednoduše vyvést nedá, ale bude to vůbec ještě školství, co tu zůstane? Už je toho snižování fakt dost!